onaja

onaja

sobota 31. prosince 2016

To byl rok 2016

Děkuji Ti, pane Bože, za ty dary, které jsi mi tento rok svěřil do mých rukou.
Prosím tě, pomáhej mi je uchovat.
Mysli prosím i na ty, kteří mou pomoc potřebují, a dej mi dost síly.

čtvrtek 15. prosince 2016

Alkohol a kojení

Text byl převzat ze stránek Laktačního poradenství.

Protože svátky se blíží, mnoho z vás by si možná rádo dalo pár drinků. Nemusíte potom mléko odsát a vylít, ani čekat určitý čas od poslední skleničky, aby jste mohly nakojit své dítě. Množství alkoholu, které se dostane do mléka je velmi malé a dítěti neuškodí. Podívejte se na to takto: ve většině právních systémů nesmíte řídit, pokud máte v krvi 0,05 % alkoholu. Alkohol se objevuje ve stejné koncentraci v mléce jako v krvi. Tedy pokud máte 0,05 % v krvi, vaše mléko bude obsahovat také 0,05 % a jak se bude jeho množství snižovat v krvi, bude se také snižovat v mléce. Dokonce i nealkoholické pivo obsahuje 0,6% alkoholu, tedy přibližně 10x větší množství alkoholu, než mléko s 0,05 % alkoholu.

Neříkám, že je v pořádku se opít až budete padat na ústa, protože když kojíte, nesmí vám upadnout dítě, ale problém je koordinace vašeho těla, ne množství alkoholu ve vašem mléce.

Následující text je z blogu matky, která testovala obsah alkoholu ve svém mléce. Ne některým v těch nepoužitelných balíčků, které se můžete koupit v obchodech, ale v toxikologické laboratoři. Zkopíruji z jejího blogu použitou metodu a výsledky. Myslím, že to ukazuje nepravdivost tvrzení, že kojící ženy nesmí pít alkohol nebo mléko odsávat a vylít i po jedné skleničce. Následující text je přesná citace z jejího blogu. Metoda: Nejprve jsem vzala vzorek (asi 1 ml) mléka před vypitím jakéhokoliv alkoholického nápoje. Odebrala jsem mléko v průběhu kojení. Po nakojení jsem si umíchala alkoholický nápoj obsahující dvě unce 80stupňové (40%) vodky v deseti uncích sody (sprite). Celých 12 uncí jsem vypila během přibližně půl hodiny. Kolem půl hodiny po dopití (tedy hodinu po tom, co jsem začala pít), jsem odsála mléko (přibližně 1 ml) a označila jako "okamžitě". Potom jsem čekala hodinu a odsála další mléko (cca 1 ml) a označila "po 2 hodinách". V těchto dvou hodinách od začátku jsem nepila žádné další alkoholické nápoje, ani jiné nápoje, ani nejedla. Jiný den jsem vypila půl piva s obsahem 4,3% alkoholu a 2-6 uncí vína během 1,5 hodiny.Přibližně hodinu od poslední skleničky jsem odebrala vzorek mléka (cca 1 ml)

Tento vzorek byl označen "1 hodina - 3 drinky" Další vzorek jsem odebrala hodinu poté (2 hodiny po posledním drinku). Tento vzorek byl označen "2 hodiny-3 drinky). Před testováním byly vzorky uchovávány v lednici. Testy byly prováděny na přístroji Agilent headspace.

Byly také testovány etanolové a propanolové standardy, aby bylo zaručeno správné nastavení přístroje. Přístroj je součástí KSP Lab Toxicology Section a je využíván v soudním lékařství k určování množství alkoholu v krvi a moči. Výsledky: Vzorek označený jako "okamžitě" obsahoval 0,1370 mg/mL, což odpovídá 0,01370% alkoholu ve vzorku. Vzorek označený "po dvou hodinách" obsahoval 0,0000 mg/ml, což odpovídá 0,0000 %. Vzorek označený "1 hodina-3 drinky" obsahoval 0,3749 mg/mL, což odpovídá 0,03749% alkoholu ve vzorku. Vzorek označený "2 hodiny-3 drinky" obsahoval 0,0629 mg/mL, což odpovídá 0,00629 % alkoholu ve vzorku.

Závěr: Obsah alkoholu v mateřském mléku okamžitě po vypití alkoholického nápoje odpovídá 0,0274stupňovému nápoji. To je jako smíchat 1 unci 80stupňové vodky (1 panák) s 2919 uncemi nealkoholického nápoje. Mimochodem 2919 uncí je přes 70 litrů. Dvě hodiny po vypití jednoho (silného) nápoje alkohol ve vzorku nebyl přítomný. Absolutně neškodný pro kojené dítě. Vypití přibližně 3 alkoholických nápojů během 1,5 hodiny mělo za výsledek vyšší hodnoty, ale stále by se k dítěti dostalo pouze zanedbatelné množství alkoholu. Hodinu po vypití 3 drinků, mléko odpovídalo 0,07498stupňovému nápoji. To by bylo jako přidat jednu unci 80stupňové vodky (1 panák) do 1066 uncí nealkoholického nápoje (přibližně 26 litrů). Dvě hodiny po vypití 3 drinků bylo mléko 0,01258stupňové. To by znamenalo přidat jednu unci 80 stupňové vodky do 3179 uncí nealko nápoje (přes 80 litrů). Tedy i přes to, že dítě má nižší tělesnou hmotnost, je nepravděpodobné, že by jakákoli z těchto hodnot alkoholu v mateřském mléce nepříznivě ovlivnila dítě.

Zdroj: Jack Newmann - laktační poradce a lékař, kráceno (překlad Petra Urbánková)

Dodávám na zdraví! (a klidně i bublinky, na prdíky vliv nemají - mateřské mléko se tvoří z krve, to byste museli mít bublinkovou krev)

A všeho s mírou a občasně. Alkohol každý den není doporučeníhodný u kojících žen.

Věděli jste, že dle statistik se z mnoho žen alkoholičky stávají, když se starají o dítě? Ono totiž mateřství je úžasné a zároveň často na Chocholouška.. Proto myslete i na sebe a najděte si čas i na své koníčky, na svého partnera, posezení s kámoškou nebo na podpůrné kojící skupině (kde uvidíte, že vztek, vzdor, málo spánku, dlouhé uspávání, pláč atd. řeší i ostatní a jak ho řeší)

A jídlo? Nemusíte být o Štědrý den slintající nad salátem a dávat si suchou rýži. Klidně si dejte salát s vejcem a cibulí. Většina žen může jíst cokoliv. Některé ženy jedí několik týdnů jen jáhly a rýži kvůli pláči dítěte. Častý výsledek? Dál plačící dítě (samozřejmě někdy se objeví nějaká potravinová nesnášenlivost např. na kravské mléko)

středa 16. listopadu 2016

Jak se rodí ve světě III.

Oba pohledy s krávou mi přišly v jeden den a oba jsou z Ameriky. Portrét dámy je z Nizozemska.

Obraz s krávou s dlouhými rohy přináší příběhy americké ženy, která se své matce narodila ve vysokém věku.
"Nemám zrovna neobvyklé porodní příběhy. Já jsem jediné děvče ze čtyř sourozenců, narodila jsem se, když mé matce bylo téměř 45 let. Porodila jsem 3 děti přirozeně pod dohledem zdravotního personálu v nemocnici. Musela jsem do nemocnice vždy cestovat skoro 100 mil (160 km)." 
Pozn. To je vzdálenost, kterou se cestuje z Prahy do Českých Budějovic.

Kreslenou krávu poslala americká žena. Popsala mi stručně své narození. Stručně proto, že na pohled toho moc nenapíšete :)
"Moje maminka se necítila dobře v sobotu ráno, a tak se rozhodla odjet do nemocnice. Odsud ji poslali za pár hodin zpět domů. Zpět se vrátila pozdě v noci stejného dne a už si ji tam nechali. Narodila jsem se o pondělní noci. Byla jsem dítě, které šlo na svět koncem pánevním (zadkem = "breech baby"). Chudák máma, že ji neudělali císaře."
Této ženě jsem odepisovala zpět. Uveřejním pro vás svou odpověď. Omluvte mou bejby angličtinu. V postcrossingu jde o to se hlavně domluvit.

“Hello xxx,
I hope my English allows me to explain to you your birth. Thanks for sharing with me!
From what I know now about birth and the ways how to be born, the most essential for human being is to be born naturally, vaginal way. The obstetrician Michel Odent writes about it. There are many reasons, why is better to be born common way. I will tell you one. There are microbes in vagina and they are familiar to mother and baby. While being born is kind of "vaccination" with these microbes. That starts the baby's immune system, as it should start. Sources: book from Michel Odent "The function of the Orgasms" and the book from Sonnenbergr's The Good Gut.
I would like to tell you, you should be thankful to your mother and to the obstetrician that helped her and you to be born without c-section.
This is why I like postcrossing :)
Nice postcard, thank you very much!
Sincerely,
Eliška”
Pohled s dámou v klobouku poslala z Nizozemí dáma, které již bylo 63 let. Píše o svých rychlých porodech.
"Ptáte se na porodní příběhy, tak já Vám něco povím. Mám 3 děti. Má nejstarší dcera (nyní je jí 38 let) se narodila v nemocnici jen běhen pár hodin. Má druhá dcera se narodila doma taky během pár hodin a můj syn přišel doma na svět dokonce za 2 hodiny! (ale těch poporodních bolestí!!!) U první dcery mi nešlo dobře kojení, ale ty další jsem kojila 9 a 5 měsíců a bylo to úžasné!!"

úterý 15. listopadu 2016

Jak se rodí ve světě II.

První ze tří s Madonnou, pardon, princeznou Dianou a jejími syny přišel až z Nového Zélandu. Zařadila jsem ho sem proto, že pán, který mi ho poslal, se ptal:
"Můžete mi stručně popsat, co znamená dula & kontaktní rodičovství?"
Mohla jsem. Ale bohužel jsem nebyla stručná :)

Historický snímek přišel z Nizozemí a psal ho také muž.
"Nemám na pohledu tolik místa, abych se rozepsal o svém narození. Narodil jsem se s pupeční šňůrou kolem krku."

Z Denveru psala žena, která je babičkou dvou vnuků.
"Moje dcera má 2 syny (4letého a téměř ročního) a ten mladší se také narodil doma za přítomnosti porodní asistentky a duly. Moje dcera si také velmi ZAMILOVALA ten celý zážitek a nyní je zastánkyní domácích porodů."

pondělí 14. listopadu 2016

Nejzdravější jídlo pro děti

Laktaci považuju za největší dar, který mi byl dán mým zdravým tělem a rodinnými podmínkami.
Kojím s přestávkou od března 2014. V kojení mne podporoval manžel, když jsem vyčerpáním s tím chtěla seknout. První syn tak byl kojen prakticky do dvou let, kdy byl vystřídán jeho mladším bráškou.
Dnes vezmu občas trochu mléka a nabízím do staršímu. Rád si ho bere. Ví, že je ode mne.
Ráda bych mladšího kojila do jeho odstavu, nebo dokud to bude příjemné i pro mne. Ale dva roky utečou jako nic. Nebo tři? Nebo čtyři?

Nic lepšího pro jejich zdraví nemohu koupit, vypěstovat ani uvařit.

Co se skrývá v mateřském mléku a proč je lepší než umělé mléko z prášku?

sobota 12. listopadu 2016

Jak se rodí ve světě I.

První tři pohledy, které obsahují porodní příběhy, mi přišly z Německa a Švýcarska.

Pohled z Německa nazvaný "Schöppenstedt: Till Eulenspiegel" napsal muž. Popsal narození své dcery.
"Narození mé nejmladší dcery proběhlo následovně, moje žena šla nakupovat. V obchodě ji chytly porodní vlny a tak ji odvedli zadními dveřmi z obchodu. K porodu jsem dorazil pozdě, ale mojí dceři je dnes 25 let a je to krásná slečna."

Pohled ze Švýcarska napsala 55letá žena o narození její dcery. Četla patrně pečlivě můj profil, protože napsala:
"Moje dcera se také narodila doma, a to v roce 1990. Byl to úžasný zážitek. Chápu, jak jste se cítila, když se vám narodilo vaše druhé dítě."

Pohled s obrazem od Albrechta Dürera je můj zamilovaný. Napsal mi ho učitel matematiky a etiky.
"Moje žena porodila oba naše syny v našem domě, kterému je nyní 164 let, a ke kterému patří naše vlastní knihovna a velká zahrada, plná květin a ovocných stromů. Je to náš malý ráj."

Taky ten ráj vidíte?

pátek 11. listopadu 2016

Postcrossing s přesahem

V únoru letošního roku jsem se dozvěděla o projektu Postcrossing a zapojila se do něj s vášní sobě vlastní.
Začala jsem tím, že jsem ostatním, co mi budou psát, dala pár tipů na pohled, jaký by mne potěšil nejvíc. Tak mám několik slunečnic, starých fotografií měst, portréty  vládců, pohledy s mateřskými motivy a další.

Asi před měsícem jsem dostala skvělý nápad. Ve svém profilu na Postcrossingu o sobě píšu, že mám dvě děti, a že se zajímám o babictví, kojení, kontaktní rodičovství atp. Tak mi občas někdo psal o své rodině, narození svých dětí doma.. a byl z toho nápad. 

Poprosila jsem, pokud někdo chce, aby mi napsal o svém narození nebo narození svých dětí. Vždyť "v životě člověka není důležitější příběh než jeho vlastní narození, nemyslíte? Jste výsledkem úspěšné události!" - jak píšu na profilu.

Od té doby téměř každý pohled obsahuje aspoň větičku o porodu, nebo mateřství.

Tyto příběhy vám zde budu přinášet.

pondělí 31. října 2016

Neberte miminku jeho krev!

Stahy srdce miminka pohání krev v pupečníku. V pupečníku a v placentě je krev miminka. To je jen jeho krev, kterou ono potřebuje. Když se ustřihne pupečník před dotepáním, přijde dítě o mnoho ze své krve.
Pokud se nechá dotepat, dostane ji. Jedná se až o 30 % jeho krve!

Jak si můžeme představit placentu. Placenta je takový přístav / překladiště, kam připlují lodě po řece, a kde překládají jeřáby náklad z lodí na souš, na povozy. Ty rozvezou zboží do vnitrozemí.
A zas nepotřebné se vrací pomocí vozů, jeřábů na lodě.
No a vy tu řeku musíte nechat téct, dokud to vnitrozemí potřebuje. Samo si řekne, máme dost, díkec!

Jak vypadá pupeční šňůra, když tepe, když bledne a když je úplně dotepaná?


Srovnání barvy kůže dvojčat po porodu, přičemž jednomu byl pupečník přestřižen záhy (A) a druhému mnohem později (B).




Více vám názorně vysvětlí video níže. Nemusíte umět anglicky. Stačí sledovat objem krve.


středa 21. září 2016

Novorozenecká žloutenka – postrach nebo pomocník?

Tento článek je určen laické veřejnosti a byl zkopírován z tohoto zdroje.

V porovnáním s dospělým člověkem má každý zdravý, v termínu narozený novorozenec zvýšené hladiny střevního žlučového barviva. Je to důsledek mnoha změn, které v organizmu miminka nastávají během adaptace na život mimo dělohu po porodu a to zejména faktu, že během vývoje v bříšku potřebovalo víc červených krvinek, které jsou již po narození nadbytečné a při jejich rozpadu vzniká v organizmu mnoho bilirubinu. Pokud hladiny bilirubinu v krvi stoupnou přibližně na 85 µmol/l, dítě začne být na pokožce viditelně žluté a tomuto stavu říkáme novorozenecká žloutenka.
O této diagnóze mají maminky různé představy, většinou vnímají žloutenku jako nemoc, jako něco, co zatěžuje jejich miminko. Je to skutečně tak? Hrozí něco miminku, které má novorozeneckou žloutenku? Kdy je vhodné zasáhnout a snížit hladiny bilirubinu?
Cílem tohoto článku je zprostředkovat názory předních světových odborníků zabývajících se problematikou novorozenecké žloutenky a vysvětlit, jak souvisí žloutenka s kojením.
Typický průběh novorozenecké žloutenky s liší podle toho, jakou výživu dítě dostává.

Kojené dítě
Většina zdravých, výlučně kojených, dobře přibírajících a prospívajících novorozenců má zvýšené hladiny bilirubinu s vrcholem v prvním týdnu po narození a s postupným klesáním a přetrváváním a menším rozsahu až do třetího měsíce života, případně i déle.
Již i v naší společnosti se kojení a mateřské mléko považují za přirozenou a nejvhodnější výživu pro dítě. Pokud je to tak, potom bychom měli akceptovat i to, že většina kojených dětí mívá novorozeneckou žloutenku, často až do 3. měsíce života, a že tento stav není nemoc, ale něco co je normální, dokonce prospěšné pro zdraví dítěte. Několik studií poukazuje na to, že zvýšené hladiny bilirubinu jsou pro organizmus novorozence (i dospělého člověka) důležité pro zvládání zátěžových situací, jelikož bilirubin má antioxidační vlastnosti.
Mateřské mléko pomáhá dítěti udržovat si fyziologicky (přirozené) zvýšené hladiny bilirubinu. To však neznamená, že by kojení a mateřské mléko novorozeneckou žloutenku zhoršovalo.

Dítě krmené umělým mlékem
Většina zdravých, donošených novorozenců, kteří jsou dokrmováni anebo úplně krmeni umělým mlékem, žloutenku nemá, aspoň ne v takovém rozsahu jako kojené děti. Pokud považujeme za normu kojení, za problém by se neměla považovat novorozenecká žloutenka vyskytující se u většiny kojených dětí, ale absence novorozenecké žloutenky u dětí krmených umělým mlékem. Bilirubin svými antioxidačními vlastnostmi pomáhá organizmu zbavovat se volných radikálů, které vznikají jako zplodiny metabolismu buněk. Dítě krmené umělým mlékem má však nižší hladiny bilirubinu-ochranné látky, než dítě přijímající přirozenou potravu (mateřské mléko). To lze považovat za jeden z mnoha negativních vedlejších účinků spojených s podáváním umělého mléka v době, kdy by dítě mělo dostávat jinou potravu - jen mateřské mléko.

Skutečně poškozuje bilirubin mozek dítěte?
Tyto obavy jsou založeny na hypotéze, která ve skutečnosti nikdy nebyla testována a už vůbec ne potvrzena. Právě naopak – hromadí se počet důkazů, které naznačují, že předpoklad o tom, že by bilirubin poškozoval mozek, není pravdivý. Začíná být stále více zřejmé, že důležité není soustředit se na hladiny bilirubinu, ale na to, jak a proč se bilirubin dostane do mozku dítěte. Je dokázáno, že bez ohledu na to, jak vysoké jsou hladiny bilirubinu, bilirubin nedokáže projít do mozku přes bariéru mezi krevními kapilárami v mozku a mozkovou tkání, pokud je tato tzv. hematoencefalická bariéra neporušená.
Pokud je dítě zdravé, jeho hematoencefalická bariera je neporušena, funkční. Pokud je však zdraví dítěte oslabeno závažnými faktory, bariéra mezi krví a mozkem se může porušit a z krve do mozku dítěte mohou přejít různé látky (včetně bilirubinu). Je velmi pravděpodobné, že poškození mozku je způsobeno některými toxickými chemikáliemi, které projdou mozkově - cévní  bariérou a následně bilirubin zabarví mozkové buňky, které jsou již poškozeny. To znamená, že bilirubin pravděpodobně zabarvením buněk jen poukazuje na to, že tyto buňku byly před tím poškozeny závažnými zdravotními problémy dítěte. Pokud je tato teorie skutečně pravdivá, žloutenka novorozenců ve skutečnosti není problém a neměla by se léčit nikdy, stoupající hladiny bilirubinu jsou jen příznakem toho, že dítě má pravděpodobně nějaký zdravotní problém, který je třeba léčit. Toto je však jen teorie, která je sice podpořena nepřímými důkazy a případovými studiemi dětí s extrémně vysokými hladinami bilirubinu (pokud byly jinak zdravé), jakkoliv vysoké hladiny bilirubinu jim neublížily, ale jednoznačné důkazy této teorie nebudou nikdy dostupné. Právě z obavy z možné škodlivosti bilirubinu, přestože jde jen o nepotvrzenou a netestovanou hypotézu, není etické dokazovat nesprávnost předpokladu o škodlivosti bilirubinu testy na našich dětech.
Proto se z preventivních důvodů doporučuje snižovat hladiny bilirubinu i u zdravých a donošených novorozenců, pokud jejich hladiny překračují 342 µmol/l .

Z čeho pramení obavy z novorozenecké žloutenky?
Mnoho zdravotníků má v živé paměti děsivé komplikace spojené s masivním rozpadem červených krvinek dítěte způsobeným rozdílností tzv. Rh faktorů mezi matkou a dítětem (tzv. Rh inkompatibilita). Rh inkompatibilita se spojuje s vysokými hladinami bilirubinu a mnoha dalšími vážnými  zdravotními problémy dítěte, které způsobovaly celoživotní zdravotní postižení (kromě jiného i poškození mozku) anebo až smrt. V zemích s rozvinutým systémem zdravotní péče však před přibližně 30 lety tento problém téměř vymizel a týká se už jen malého procenta dětí. Dítě jí může být ohroženo např. pokud je zanedbána prenatální péče, pokud například těhotenství matky není sledováno a neodhalí se včas, že je Rh negativní. Dnes už jsou totiž lékaři schopni léčebnými postupy většině případů Rh inkompatibility zabránit, což je možné směle označit za jeden z největších triumfů medicíny.
Zvýšené hladiny bilirubinu se však nadále vyskytují jako doprovodný příznak některých nemocí, často velmi závažných, podobě, jako se vyskytuje horečka u chřipky. A podobně jako zvýšená teplota, i zvýšené hladiny bilirubinu pravděpodobně dítěti pomáhají onemocnění lépe zvládnout. Důkazy o škodlivosti bilirubinu sice neexistují, navzdory tomu je náš způsob náhledu na silnou novorozeneckou žloutenku pokřiven – příznak problémů jsme začali považovat za původce.
Další důvod, pro který se novorozenecká žloutenka považuje za nemoc je to, že dítě krmené umělým mlékem, které běžně novorozeneckou žloutenku nemá, je považováno za normu, za model. Většina kojených dětí mívá vyšší hladiny bilirubinu, než děti krmené umělým mlékem.Místo toho, abychom považovali za normu kojení, mnoho kojených dětí podstupuje zásahy, jejichž cílem je snížit hladiny bilirubinu na úroveň, jaká je běžná pro děti krmené umělým mlékem.
Třeba však dát pozor na to, že kojené dítě ve skutečnosti nemusí být efektivně kojeno a při kojení nevypije dostatek mateřského mléka. Tento stav se bohužel týká mnoha našich novorozenců.  Příčinou není to, že by matka po porodu neměla ještě mléko, což je jeden z nejčastějších mýtů o kojení, protože téměř všem matkám, až na skutečně zřídkavé výjimky, se mateřské mléko tvoří už od 16. týdne těhotenství a po porodu je ho pro dítě k dispozici dostatečné množství. Skutečnou příčinou je to, že negativním zasahováním do přirozeného začátku kojení se u mnoha dětí oslabí schopnost přisávat se na prs správným způsobem – takovým, při kterém dítě dokáže vlastním sáním získat z prsu mléko. Tyto děti mohou mít a často mívají neobvykle vysoké hladiny bilirubinu, je to jeden z příznaků toho, že dítě získává jen hraniční množství mateřského mléka, že kojení není v pořádku. Toto je nejčastější příčina novorozenecké žloutenky, pro kterou většina novorozenců podstupuje léčbu. Řešením tohoto problému by nemělo být snižování hladin bilirubinu, ale úprava kojení – příčiny tohoto stavu, ve spolupráci se zkušenou poradkyní při kojení. Ještě lepší je tomuto problému předejít přirozeným začátkem kojení – porodem bez rutinních a preventivních zásahů, tím, že se dítě okamžitě po narození ponechá v souvislém kontaktu kůže na kůži až do doby, dokud se nepřisaje na prs a nenakojí se (tzv. samopřisátí), následným kojením na požádání, což vyžaduje 24 hodinový rooming-in a tím, že se nebude do kojení negativně zasahovat používáním dudlíku, láhve či kloboučků. Přípravou na úspěšné kojení můžeme pomoci, aby miminko mělo normální (fyziologickou) novorozeneckou žloutenku, prospěšnou pro jeho zdraví.

Léčbu novorozenecké žloutenky podstupuje mnoho dětí zbytečně.

Terapie novorozenecké žloutenky je spojená s delším pobytem matky a dítěte v nemocnici, zvýšenými zdravotními náklady, přerušením počátečního vztahu mezi matkou a dítětem, ohroženým kojením a strachem ze všeho, co se při tom děje. A to i navzdory tomu, že pokud by se postupy terapie řídily současnými vědeckými poznatky, léčbu směřující ke snížení hladin bilirubinu by podstupovalo jen velmi málo novorozenců.
K zásahům se ve většině porodnic přistupuje hlavně proto, že se lékaři obávají možného poškození mozku bilirubinem, pokud jeho koncentrace v krvi novorozence začne být příliš vysoká. Je však zajímavé, že hypotéza o škodlivosti bilirubinu v skutečnosti nikdy nebyla  testována, a pro její správnost se zatím ve vědecké literatuře nevyskytl ani jediný důkaz.
Dokonce narůstá počet důkazů, že bilirubin je důležitým antioxidantem, tedy látkou, který v našich buňkách, podobně jako např. vitamín C či E, vychytává tzv. volné radikály – zplodiny metabolizmu. U zvýšených hladin bilirubinu si organizmus novorozence (ale i dospělého člověka) lépe poradí s různými nemocemi či stresem.
Navzdory tomu se vysokých hladin bilirubinu obáváme, jako kdyby skutečně poškozovaly zdraví dítěte. Přitom, pokud jde o zdravého, donošeného novorozence, je vědeckými studiemi dokázáno, že hladiny bilirubinu do 342 µmol/l nezpůsobí poškození jeho mozku, ani jiné zdravotní poškození.
Bezpečnost bilirubinu u hladin vyšších než 342 µmol/l už žádné kontrolované vědecké studie  nezkoumaly, po této hranici jsou publikovány jen případové studie, ve kterých jsou popisovány děti s hladinami bilirubinu vyššími než 342 µmol/l, některé mnohonásobně vyššími, dokonce až 855 µmol/l. V případě, že šlo o zdravé a donošené novorozence, všechny tyto děti přežily působení extrémně vysokých hladin bilirubinu bez následků (z krátkodobého i dlouhodobého hlediska).
Světově uznávaní odborníci na novorozeneckou žloutenku, Jeffrey Maisels a Tom Newman, vytvořili přehled všech dostupných údajů o této problematice zjistili, že obavy z jakkoliv vysokých hladin bilirubinu jsou v případě, že mluvíme o zdravém a donošeném novorozenci, neopodstatněné. Maisels a Newman doporučují na základě těchto poznatků změnit tradiční přístup v terapii žloutenky, vzhledem k tomu, jak uvádějí, neexistují důkazy o jeho účinnosti a navíc používané postupy nejsou bez rizik. Pro zdravého, donošeného novorozence nedoporučují rutinní sledování hladin bilirubinu po porodu. Jen v případě, že existuje podezření na vysoké hladiny bilirubinu, doporučují jejich zkontrolování a terapii až v případě, že hladiny bilirubinu jsou vyšší než 342 µmol/l a nadále stoupají. Cílem léčby by mělo být snížení hladiny bilirubinu pod 500-400 µmol/l.
Hladiny bilirubinu blízké 342 µmol/l dosáhne podle statistik jen asi 0,5 – 1 % všech novorozenců. Na Slovensku se však přistupuje k terapii novorozenecké žloutenky i při hodnotách nižších než 342 µmol/l. Například slovenská učebnice pediatrie definuje normální žloutenku do hladin bilirubinu 248 µmol/l. Ve většině porodnic se přistupuje ke snižování hladin bilirubinu i při nižších hladinách. Jaké výhody by měl poskytnout zdravému a donošenému novorozenci zásah, jehož cílem je snížit hladiny bilirubinu nepřesahující hranici 342 µmol/l, pokud do této hranice neexistuje žádný důkaz o škodlivosti bilirubinu, však není zřejmé.

Terapie novorozenecké žloutenky – nepřerušujte kojení!

Některé zásahy by se neměly v terapii novorozenecké žloutenky používat za žádných okolností – ať už je příčina novorozenecké žloutenky jakákoliv, ať je dítě se žloutenkou zdravé nebo nemocné, donošené či předčasně narozené, ať má jakkoliv vysoké hladiny bilirubinu.
Jde o zásahy při kterých se na pár dní  přerušuje kojení a dítěti se podává umělé mléko, převařené mateřské mléko, nebo jakákoliv jiná potrava (např. rýžový odvar).
Jejich účinnost a bezpečnost není ověřená vědeckými studiemi, jsou potencionálně škodlivé pro zdraví dítěte a hlavně – závažným způsobem ohrožují úspěšnost kojení.
Tyto zásahy se přitom témě vždy doporučují dětem, jejichž hladiny bilirubinu zdaleka nedosahují hranice 342 µmol/l, do které je dokázáno, že bilirubin nepředstavuje žádné zdravotní ohrožení pro zdravého a donošeného novorozence. Ohrožení úspěšnosti kojení a podávání umělého mléka novorozenci však jednoznačně jeho zdraví mohou poškodit. Rizika těchto konkrétních zásahů tedy jednoznačně převyšují jejich pozitiva. Ta jsou totiž nulová.

Přetrvávání používání těchto zásahů je způsobeno tím, že se nesprávně interpretuje, proč po jejich použití novorozenci klesnou hladiny bilirubinu.

Tyto zásahy se totiž začaly doporučovat na základě výsledků studií, které popisovaly, že zvýšené hladiny bilirubinu se častěji vyskytují u kojených dětí a že po podání umělého mléka láhví poklesly rychleji, než když se v kojení pokračovalo. Pozorovat nějaký jev a porozumět jeho příčinám jsou však dvě celkem rozdílné věci. Novorozeneckou žloutenku totiž nezhoršuje kojení a příjem mateřského mléka. Je to právě naopak.

Výrazně zvýšené hladiny bilirubinu u kterých lékaři zvažují zásah, nejčastěji způsobuje nedostatečný příjem mateřského mléka při kojení – jednoduše řečeno – kojení, při kterém dítě převážně naprázdno dudlá na prsu, ale nevypije dostatečné množství mateřského mléka.

Jak je možné, aby dítě při kojení nevypilo dostatek mléka?
Mnoho maminek má před porodem představu, že kojení, jako přirozený způsob výživy dítěte, by mělo jít samo od sebe, že když dítě přiloží, získá z prsu mléko. Tato představa je v podstatě správná, dokud jsou však i okolnosti porodu a po porodu přirozené a schopnost dítěte přisát se na prs se nenaruší. Příliš mnoha dětem a jejich matkám se však kojení zkomplikuje, například po tom, kdy se jim neumožní po porodu správný začátek kojení (tzv.samopřisátí). Ve většině porodnicích není běžnou rutinou, aby dítě trávilo skutečně celý pobyt v porodnici v blízkosti svojí matky (tzv. rooming-in). Podávání dudlíku již v prvních dnech po narození, používání láhví na dokrmení, nebo kloboučků je až příliš běžné.
Dítě se však nerodí se schopností správně se kojit, rodí se jen se sacím reflexem. Pro správné kojení se musí naučit správně se přisát na prs a právě negativní zásahy do kojení tuto jeho schopnost oslabují. U dítěte, které je ochotné přisát se na prs a jen sát bradavku, a které při tom získává hraniční množství mateřského mléka, těžko říci, že je kojeno. Takové dítě v podstatě hladoví, je dehydrované a vyčerpané, následkem čehož je extrémně spavé. Mnoho maminek se snaží takového dítě budit na kojení, ale když ho vzbudí, dítě jen párkrát potáhne a znovu spí. Spavé děti totiž vzbudí jen mléko a toho při nesprávném přisání mnoho nezískají. Jednoznačným příznakem nízkého příjmu mateřského mléka při kojení během předcházejících dní je, pokud dítě ještě 4. den po porodu vylučuje černou stolici, nazývanou smolka. Pokud se doposud problémy s kojením neřešily, toto je doba, kdy je už opravdu nezbytné kvalifikovaně zasáhnout. Problémy s kojením se totiž dají řešit, pokud matce může poradit někdo, kdo umí rozpoznat, jestli dítě na prsu jen naprázdno saje nebo i skutečně pije mléko a dokáže úpravou polohy a přisátí zvýšit přísun mateřského mléka přímo při kojení. Zkušená poradkyně při kojení dokáže matce ukázat, jak může dítě vypít ještě více mléka z prsu pomocí techniky stlačování prsu a v případě nezbytnosti, jak dokrmovat dítě tak, aby nebyla ohrožena úspěšnost kojení z krátkodobého i dlouhodobého hlediska.

Jak souvisí neefektivní kojení s nepřirozeně zvýšenými hladinami bilirubinu?
Pokud dítě první dni po porodu nepije při kojení dostatečné množství mléka na prsu, převážně saje bez pití anebo spí, nevylučuje se mu z těla účinně bilirubin, který mezi tím játra dítěte zpracovala a je určen na vyloučení z těla stolicí. Při neefektivním kojení je však běžné, že dítě má ještě i 4. nebo 5. den po porodu namísto typické stolice kojeného dítěte stále jen černou smolku. Bilirubin zpracován játry se hromadí ve střevech, které se nevyprazdňují dostatečně, protože dítě vypije málo mléka. Při styku se střevní sliznicí se bilirubin, který se už měl z organizmu vyloučit, znovu vstřebá do krve a  tím zvýší hladiny bilirubinu.
Zvýšené hladiny bilirubinu v takovémto případě jsou jen příznakem jiného, mnohem závažnějšího problému – toho, že dítě hladoví, protože při kojení není schopno získat dostatek mateřského mléka. V tomto bodě paradoxně zmiňované zásahy „fungují“. Skutečně pomohou snížit hladiny bilirubinu. Jejich společný jmenovatel je totiž to, že dítěti se začne místo mateřského mléka nabízet potrava a většina maminek ji podá láhví. Dítě, které nedokáže vypít ostatek mléka z prsu se tak konečně začne krmit, protože z láhve skutečně začne pít.

Nepomůže tedy dítěti to, co mu podáme, ale jak mu to podáme, protože z láhve se většinou dokáže napít i dítě, které na prsu neumí získat dostatek mateřského mléka.

Matka, která chce kojit, má možnost řešit tento problém i jinak, než těmito škodlivými a rizikovými zásahy do kojení, které sice sníží hladiny bilirubinu, ale neřeší skutečnou příčinu jejich nepřirozeného stoupání. Ve spolupráci se zkušenou poradkyní při kojení může použít různé postupy, pomocí kterých dokáže dítě přijmout více potravy (mateřského mléka) při kojení z prsu – ne z láhve.
Proto jediný opodstatněný zásah při žloutence jinak zdravého, donošeného novorozence je zkontrolování vydatnosti kojení případně náprava problémů s kojením ve spolupráci s poradkyní při kojení.
Až v případě, že kojení je dostatečně vydatné a hladiny bilirubinu navzdory tomu stoupají nad 342 µmol/l je vhodné preventivně snižovat hladiny bilirubinu.

Proč preventivně?
Škodlivost hladin bilirubinu vyšších než 342 µmol/l pro zdravého, donošené novorozence nebyla dokázána. Nebyla však ani jednoznačně potvrzena a tak kvůli obavám, že by bilirubin v příliš vysokých hladinách mohl poškodit mozek novorozence, zasahujeme.
Nejvhodnějším zásahem v tomto případě je fototerapie. V případě, že nezabírá dostatečně rychle, anebo je třeba hladiny bilirubinu intenzivně snížit co nejdříve, připadají do úvahy možnosti medikamentózní léčby, či výměnné transfuze krve.

Fototerapie
Při fototerapii svítí na pokožku novorozence speciální světlo, které rozkládá bilirubin a tím ho rychleji odbourává. Pokud se fototerapie použije v případě novorozence, který je jinak zdravý a donošený a jeho hladiny bilirubinu jsou nižší než 342 µmol/l (což platí pro 99 % zdravých a donošených novorozenců), výhody jejího použití, jsou v tomto případě nulové, protože tyto hladiny bilirubinu pro zdravé dítě nejsou nebezpečné, zato fototerapie s sebou jisté rizika přináší.
Fototerapie by se podle současných trendů v terapii novorozenecké žloutenky měla jinak u zdravého a donošeného novorozence používat za účelem snížení množství bilirubinu pod 500-400 µmol/l. Je to pravděpodobně nejméně škodlivý postup pro snižování extrémně vysokých hladin bilirubinu v případě, že jde o novorozence, jehož hladiny dosahují 342 µmol/l a nesnižují se ani po zvýšení přijmu mateřského mléka při kojení, ale naopak nadále stoupají.
V případě, že je doopravdy nezbytné fototerapií použít, je potřebné matce kvalifikovaně pomoci s kojením, protože při oddělení dítěte od matky není možno kojit na požádání. Navíc dítě následkem fototerapie někdy potřebuje více tekutin, proto je o to naléhavější, aby kojení bylo skutečně spojeno s příjmem dostatečného množství mléka. I při dostatečném kojení je nutno sledovat hydrataci dítěte a při příznacích dehydratace podávat i jiné tekutiny navíc.V případě, že chceme, aby toto dokrmování neohrozilo kojení je ideální vyhnout se použití láhve a ve spolupráci s poradkyní při kojení pomoci matce podávat tyto tekutiny přímo při kojení – cévkou, která se zavede do úst miminka přisátého na prsu a to ji vypije přímo při kojení.

Medikamentózní léčba
Dítěti se podávají chemikálie, které různým mechanismem urychlují odbourávání bilirubinu. Mezi nejčastěji používané patří fenobarbital a aktivní uhlí (černé uhlí). U těchto zásahů, stejně jako u ostatních, je třeba si položit otázku, jestli je chceme použít pro zdravého, donošeného novorozence s hladinami bilirubinu nižšími než 342 µmol/l. Bilirubin do této hladiny totiž zdravé, donošené dítě nijak zdravotně neohrožuje. Medikamentózní léčba naopak s sebou přináší rizika nežádoucích vedlejších účinků. Navíc – pokud je nejčastější příčinou výrazně zvýšených hladin bilirubinu, při kterých lékaři zvažují zásah, nedostatečný příjem mateřského mléka, řešením tohoto problému by mělo být zvýšení příjmu mateřského mléka při kojení.  
Hlavně používání fenobarbitalu je potřeba skutečně důsledně zvážit. Mnoho odborníků na novorozeneckou žloutenku varují před jeho používáním, vzhledem k existujícím obavám z toho, zda jde o bezpečný lék. Jeho podávání se spojuje s vážnými vedlejšími účinky – má sedativní účinky, zvyšuje riziko hemoragické nemoci a je potencionálně návykový. Závažným způsobem ovlivňuje syntézu hormonů a hormonální rovnováhu.
Černé uhlí představuje riziko hlavně kvůli způsobu jeho podání. Většinou se podává rozdrcené na prášek společně s vodou v láhvi se všemi negativními důsledky, které může i jedno použití láhve mít na kojení. Pokud je skutečně nezbytné ho použít, kojení se nejméně ohrozí podáním pomocí malého pohárku anebo cévkou, kterou si matka položí na prst a vloží ji do úst dítěte (tzv. krmení po prstu), pokud tyto způsoby nefungují, je vhodné zkusit podání stříkačkou anebo lžičkou.
Látky chránící játra dítěte (hepaprotektiva např. Lipovitan, Falvobion) se podávají často na základě nesprávné představy, že játra dítěte jsou nezralá a zpracováváním bilirubinu se nadměrně zatíží. Tyto chemikálie v případě zdravého s donošeného dítěte skutečně nejsou potřebné.

Výměnná transfuze krve
Tento zásah přináší s sebou vážné rizika, ohrožující dítě přímo na životě. Lékaři se proto k této možnosti přistupují v skutečně výjimečných případech. Výměnná transfuze by se měla použít v případě, že dítě má skutečně extrémně vysoké hladiny bilirubinu (rozhodně ne do 342 µmol/l), které se nesnižují ani po zvýšení příjmu mateřského mléka nápravou kojení a po fototerapií. Tento stav má téměř určitě svoji patologickou příčinu (dítě je vážně nemocné) a součástí terapie by mělo být intenzivní hledání této příčiny. Pokud se zjistí a odstraní, měly by začít klesat i hladiny bilirubinu.

čtvrtek 14. července 2016

Porodit doma není rozmar, ale trpělivé vědomé rozhodnutí I.

Porodit si sama své dítě v domácím prostředí je výprava na nejvyšší horu světa.

Při přípravě a na samotné výpravě na ženu čekají úkoly a zážitky, které je třeba prožít.

Podmínkou pro přistoupení k porodu mimo zdravotnické zařízení je dobré fyzické a duševní zdraví matky, bezproblémové těhotenství, donošenost plodu, poloha plodu záhlavím, jednočetné těhotenství a prostředí pro porod, kde se žena cítí bezpečně a doma. Jediné, co jsem nemohla ovlivnit, je počet plodů v děloze :)

  1. Zdraví a jeho udržování, péče o své tělesné zdraví
  2. Studium - knihy, semináře, besedy, výběr péče
  3. Právo a odpovědnost, svoboda
  4. Víra - pokora, přijetí smrtelnosti, nárok na zdravé dítě
  5. Vztahy v rodině, rodinné kontinuum
  6. Parametry vstupující do procesu přeměny

1. Zdraví a jeho udržování, péče o své tělesné zdraví

K lepší stravě mne přivedli dva lidé. Můj starší syn a kamarádka Lenka. Když jsem začala vařit i pro syna, zjistila jsem, že musím změnit hlavně svůj jídelníček. Zařadila jsem luštěniny, zeleninu a ovoce. Dnes jíme mnohem víc zeleniny syrové. Ubrala jsem a ubírám mouku, a cukru používám jen nezbytné množství. Sladím radši sirupy nebo vůbec nesladím. Čokoládu a bonbóny kupuji jen pro sebe a jen občas. Syn mlsá sušené ovoce, ořechy nebo doma upečené dezerty. Snídáme sesypané müsli s oříšky, semínky, sušeným ovocem a jogurtem nebo mlékem. Někdy si večer namočím pohanku do mléka, kterou ráno nechám přejít varem a máme pohankovou kaši s medem a oříšky.
Lenka mi doporučila knihu Zdravá střeva od Sonnenbergrových. Přidala jsem kvašené mléčné produkty, semínka a kombuchu. Téměř nejíme vepřové. Hojně jíme hovězí vývar a asi jednou měsíčně koupím kuře z farmy a upeču ho a z kostí a křídel vyvařím 3hodinový vývar se zeleninou. Minimálně smažím, maso doplňuji zeleninou. Vařím nejradši na páře.
Důležité pro naše stravování je hojnost vlákniny, méně cukru, snadné vyprazdňování a silná imunita díky dobře najezené střevní mikrobiotě. Syn bude v říjnu 2016 už rok bez rýmičky a já si nepamatuju, kdy jsem byla nemocná.
Doma nám roste studenej odchov. Místo přetopeného domova se radši oblíkneme a spíme v nevytopeném pokoji.
Pohyb na čerstvém vzduchu bych ještě chtěla přidat. Nechodíme do herniček - i tak se snažíme vyhýbat nakažlivým nemocem. Nekoupeme se přespříliš a nedrhneme naše těla mýdlem. A to se dostávám ke kosmetice.
Vyházela jsem zbytečnosti, které se vyrábí laboratorně a/nebo mají příliš mnoho složek, ze kterých jsou vyrobeny. Používáme na mytí mýdla z Mýdlárny Rubens, jednoduché šampony Alverde, pastu na zuby také od Alverde, jednodruhové oleje na mazání. Já arganový na pleť, kokosový na tělo. Veškeré ubrousky nebo toaletní papíry neparfemované, nebarvené. Nepoužívám žádné parfémy. Mám jeden, ale nepoužívám ho. Stejně striktní jsem v úklidu a používaných prostředcích. Jednoduché odbouratelné složky.
Nekouřím a v období, kdy nejsem těhotná, piju jen víno, výjimečně pivo. Kávu si dávám jen ve společnosti dospělého člověka, a proto (na mateřské) tak málo kávu piju :) Mou vášní je anglický černý čaj a bylinkové čaje.
V závěru těhotenství jsem přidala do stravy potraviny, které obsahují železo, i když množství mého hemoglobinu bylo fyziologické pro těhotnou ženu. Játra, ořechy, červenou řepu s polníčkem a mnou vyrobenou šťávu z mladých kopřiv.

2. Studium - knihy, semináře, besedy, výběr péče

Zde se prolíná moje vzdělání radiologického asistenta s vášní pro historii a nacházení původního umění žen. Tituly, které jsem četla, nebo je mám otevřené, naleznete v mojí Knihovně. Hovořila jsem a poslouchala mnoho žen a rodičů a vnímala jejich emoce, když vyprávěli o svých zážitcích s dětmi. Mluvili o svobodě, víře a kontinuu. O respektu k životu. O tom, že porod je jako dýchání, milování nebo kojení. Není to trhání osmičky, operace srdce nebo léčba nakažlivé nemoci. Odent říká, že porod je dokonalý akt a jediné, co můžeme udělat, je pokazit ho. Četla jsem o mýtech, které straší v porodnictví už skoro 70 let. Zúčastnili jsme se s manželem před narozením našeho prvního syna Předporodní přípravy s Ivanou Königsmarkovou a to bych řekla - s podporou od naší kamarádky Elišky - že byl základní tábor pro naši výpravu na vrchol!
Zásadní seminář pro mou přípravu k domácímu porodu bylo třídenní setkání porodních asistentek, dul a "zapálenejch Elišek" s porodní bábou z Kanárských ostrovů Marisou Alcalá. Marisa asistuje ženám u porodů přes 40 let. Zde jsem se dověděla mnohé o tom, co je být matkou, jak se vhodně chovat v těhotenství, jak pomáhat ženě při porodu a pečovat o matku a novorozence. Marisa doplnila mou lékárničku a zařadila mi do ní bylinky a bylinné oleje. Chcete jednu myšlenku od Marisy?
Myslela jsem na to, že se musím dítěti otevřít a pustit ho. Nedržet ho a pustit ho. Vždy, když přišla kontrakce a panovala, jen jsem křičela a dýchala. Když však začala opadávat, vynořila jsem se já a myslela na to, jak se otvírám a začala miminko slovně pobízet.
Rozhodně jsem chtěla asistovaný porod. K tomu jsem si vybrala velmi brzy po otěhotnění porodní asistentku. Chtěla jsem rodit se ženou, která má obor porodní asistence vystudovaný, má k nám dojezd hodinu a podobá se mi. Taky jsem chtěla, abych k ní cítila respekt. Tedy to musela být žena zkušená a matka. Takovou jsem našla.
Naše kamarádka Eliška musela být s námi u porodu taky. Jeden už neví, jestli ji víc vnímáme jako dulu nebo naši přítelkyni. Jeden ví :)
Na konci svého prvního těhotenství jsem změnila gynekologickou ambulanci a druhé těhotenství jsem tak navštěvovala doktorku Terezu Kosovou. Její klientský přístup a zkušenosti velmi oceňuji.

Nenárokovala jsem si zdravé miminko. Přála jsem si ho a věřila, že se mé přání splní. Věděla jsem, že neexistuje žádný přesný prenatální test, který by mne donutil jít na potrat. Chtěla jsem jen vědět, že těhotenství je fyziologické. Z toho důvodu jsem si doma měřila tlak, vážila se a dělala si penta-test moči. Navštěvovala jsem svou privátní porodní asistentku a gynekologickou ambulanci. Celé těhotenství mne nikdo vnitřně nevyšetřoval - vyjma mne a porodní asistentky v den porodu. Vedla jsem si deník den po dni. Pocity, fyzické změny a fotila si rostoucí bříško.

3. Právo a odpovědnost, svoboda

Podnikla jsem výpravu do svých svobod, odvah a oloupala jsem slupky ze svých jistot a strachů, až zbylo jádro. Proč tu jsme? Proč tu byli ti před námi? Co nás čeká? Co se může stát?
Jsme, protože jsme se narodili. Před námi tu byli, protože se narodili. Nevíme, co nás čeká a nikdy nebudeme krok před svým osudem. Stát se může všechno.
Přijměte to.

Na otázku, kdy jsme se rozhodli porodit naše druhé dítě doma, nelze odpovědět konkrétním datem. Já už před lety věděla, že nejsem osoba, která plní příkazy bez otázky "proč", a proto jsem se pídila už před deseti lety po porodním domě U Čápa v Praze. Nicméně, při prvním těhotenství jsem nebyla na své cestě tak daleko, abych považovala porod doma pro své tělo, hlavu, srdce a dítě za rozumný způsob rození dítěte. Nebyla jsem připravena. Moje výprava na nejvyšší horu světa byla sotva v polovině.
Na otázku, proč jsme se tak rozhodli, odpovídám takto. Protože já, rodička, které jediné se porod týká, jsem bezpečně a nerušeně dokázala porodit v ČR jen doma. Vybrala jsem si kompetentní osoby a dovolila nám, abychom se poznali natolik, že si budeme důvěřovat. Kdyby v ČR existoval porodní dům pro porody nízkorizikových rodiček, uvažovala bych o něm.
Na námitku, že jsem rozhodla za dítě, odpovídám, že to není logicky správná úvaha. Nikdo nám nepřikázal ho počít. Nikoho jsme nežádali o dovolení, že ho chceme mít a právě teď. Nikoho nezajímalo, jak, kdy, kde jsme ho počali a kolik nás u toho bylo :) Nikdo by matce nebránil potracení jejího dítěte do jeho 12. týdne v děloze a ani jí ho nenařídil. Nikdo se toho dítěte neptal, zda se chce narodit a právě nám. Nikdo Vám nezabrání, abyste své dítě vykrmovali bůčkem, dorty a limonádou. Nikdo Vám nebude bránit vjet na řeku, když mu nedáte na loďce záchrannou vestu. Nikdo Vám nezabraní odjet od domu, když dítě v autě nepřipoutáte. Nikdo Vám netípne cigáro, když před svým dítětem budete kouřit nebo domů přijdete opilí a ono Vás uvidí.

Za zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, za ochranu, výchovu a za péči o své dítě zodpovídáte vy rodiče. A to od prvního vteřiny jeho opuštění těla matky do jeho zletilosti nebo do odejmutí rodičovských práv soudem. Nikdo a nic mezi tím. Ani babička, paní na hlídání, pan doktor nebo prezident.
Do porodu, nalézající se v těle matky, je dítě pevnou součástí matky, která je svobodná a kompetentní pro rozhodování se o svém těle. Žena neztrácí otěhotněním žádná práva ke svému tělu!

čtvrtek 16. června 2016

Porod doma

Abyste dovedli pochopit, jak se stalo, že jsme se s manželem rozhodli přivést na svět našeho druhého potomka doma, abyste si čtení popisu porodu mohli s námi užívat tak, jak krásný byl, musí jeho popisu nutně předcházet článek o tom, jak dospět k porodu v domácím prostředí. Co to stálo času, přípravy, tužeb a rozhodnutí. Ale ten článek napíšu potom, což pro Vás není dobré, ale nemohu ztrácet víc času tím, že budu zapomínat detaily z toho krásného dne.

Těhotenství bylo zdravé, plánované a na druhý pokus pomocí symptotermální metody povedené. V prvním trimestru jsem si vybrala svou porodní asistentku a její návštěvy prokládala návštěvami své gynekoložky. Měla jsem zájem pouze o tyto zdravotní testy:
  • krevní obraz, infekční nemoci a protilátky
  • 3 ultrazvuky (nakonec jich bylo 5) - včetně screeningu v 20. týdnu na srdce a vývoj
  • cytologie - naposledy před 3 lety
  • běžné vážení, tlak, moč, otoky
Podle seznamu porodní asistentky jsem nakoupila pomůcky k porodu. Technicky jsme se připravili na všechny scénáře, které by mohly nastat. Porodní bazének jsem nechtěla. Nejsem vodní živel. Ani hudbu jsem si nevybrala, i když hudbu miluji, ale prožila jsem poslední 2 roky v tichu. Oleje, svíčky, nic z toho. Jen obraz, na kterém jsem vyobrazená já těhotná, který jsem dostala před týdny od kamarádky. Ten jsem nechala dopravit k nám domu právě v tu sobotu, den před porodem. Nestihli jsme ho pověsit a tak stál v porodní místnosti opřený o přebalovák a koukal na mne celý můj porod.
Můj porod jsem cítila prostě, jednoduše, bez šperků a ozdob. Syrově, stroze, skoro s výbavou jako řádová sestra. Halena a tělo.

Zrození našeho druhého syna se událo v naší ložnici v neděli 5. června v 7:03 ráno.
Zcela první pocity, že se něco děje jinak, než obvykle, se objevily dopoledne v sobotu 4. června. Ten den jsem byla v 276. dni cyklu, v 39. týdnu těhotenství. Moc jsem pocitům nevěřila, ačkoli první příznak blížícího se porodu - hlavičku velmi nízko v pánvi - jsem ucítila právě v této době. Říkala jsem si, že porodím tak nejdřív do týdne, ale spíš jsme si podle narození našeho prvního syna říkali, že nastane až v druhé půli června.

V sobotu dopoledne mne ovládla zvláštní únava, až jsem si musela lehnout a pospávala po minutách, zatímco si kolem mne hrál synek. Bříško mi tvrdlo asi od šestého měsíce, což je vlastnost těhotenství, které přikládám jen pozitivní charakter a nebála jsem se a nijak jsem poslíčky netlumila. Jenže to ráno spolu s tvrdnutím dělohy začaly nové bolesti, které bych popsala jako menstruační, do čípku. Protože jsme dopoledne měli návštěvu prarodičů a dost času jsem proležela, nestihla jsem uvařit a tak jsme si došli do blízké restaurace na oběd. Vybrala jsem si salát s kozím sýrem, na maso jsem neměla chuť. Po obědě tyto bolesti - vlny chodily asi po 10 - 15 minutách. Když jsem uspala synka a sama zaspala, nechalo mne tělo bez vln spát asi dvě hodiny. Po probuzení se vlny opět spustily. Náš den pokračoval podle plánu, manžel odvezl do Ústí rodiče a sám se měl vrátit kolem osmé večerní domů. Sotva dorazil do Ústí, psala jsem mu, aby se tam dlouho nezdržoval. Večer vlny přicházely asi po 8 minutách a velmi pravidelně. Nicméně jsme pořád nevěřili tomu, že jsem začala rodit. Tedy, i když já už trochu ano a zpětně vidím, že jsem chovala jako žena, kterou čeká v brzké době porod. Když totiž jel manžel s rodiči na otočku do Ústí, rozhodla jsem se uvařit omáčku na špagety. Buď na oběd v následující den, nebo večeři, nebo.. protože, co když budu rodit :) Málokdy vařím den předem oběd..

Byla noc ze soboty na neděli. Dívali jsem se na bondovku Dnes neumírej :-D (Die another day, hahaha). Dali jsme synka spát a sami zalehli. Já k synovi, manžel do ložnice. Hodinu jsem spala. Pak mne vzbudila vlna. Za 7 minut přišla další. A další. Byly dvě ráno. Vlny jsem jen procítila a zas usnula mezi nimi. Ve čtvrt na čtyři jsem přišla do ložnice za manželem, že asi rodím, že to "zatím dost dobře jde", ale ať dál spí. K synkovi jsem se už nevrátila a ustlala si v pracovně na žíněnce. Už  v sobotu večer jsem dala vědět své porodní asistentce a dule, že se něco mimořádného děje, i když se to může (podle času, který mi do termínu zbýval) zas rozehnat. 
Pracovna - žíněnka, poprvé zpívám ááá, óóó a dýchám. Pokouším se samovyšetřit, ale nedosahuju vlastního dna. Ležím, klečím, bavím se, je ticho. Odpisuju neznámé ženě na Facebooku ve skupině Porod v domácím prostředí. Ptá se mne, copak, že nespím, zda kojím nebo mám těhotenskou nespavost. Rodím, odpovídám po pravdě :)
Začnou zpívat první ptáci. Jsou čtyři hodiny ráno. Opět jdu za manželem a říkám mu, jak se cítím a že zvažuju zavolat "porodní tým". Napadlo mne vlézt do vany, jako jsem udělala tenkrát s prvním těhotenstvím, ale nechtělo se mi do porodu nijak zasahovat. Chtěla jsem, aby plynul. No a on spíš uháněl. 
V půl páté už obě moje ženy věděly, že mají přijet na šestou. Svojí dule Elišce jsem do telefonu zazpívala jednu vlnu :) 
Chvíli jsem ještě odpočívala na žíněnce. Všimla jsem si, že když ležím, vlny přijdou po 6 minutách, ale jejich intenzita je příliš k nevydržení. Zato, když jsem si stoupla, přišly po 2 - 3 minutách, ale jejich síla se dala rozchodit. Ještě tak v pět ráno šly vlny "vyklepat z nohavice" - vydržet bez větší námahy. Nakonec se mi podařilo se vyšetřit a z nálezu 2 - 3 cm jsem měla velkou radost. Lehla jsem si k manželovi do postele, ale pak jsem chtěla být sama a poslala ho k synkovi. Už jsem musela víc zvukovat a rozhodla jsem se ležet do příjezdu porodní asistentky. Tělo se mi nečistilo, ani neodešla zátka. Zpětně si myslim, že stravou, kterou jsem se snažila celé těhotenství dosahovat výborného vyprazdňování, jsem dosáhla přirozeného prázdna.
Takhle jsem pracovala vleže asi do tři čtvrtě na šest, kdy jsem oknem uslyšela na naší tiché ulici zastavit a parkovat auto. Sebrala jsem se někdy mezi vlnami a zahlédla mojí PA. Kvíkla jsem na manžela, že PA dorazila. Na PA z okna jsem kvíkla, že manžel už jde. A zas jsem se vrhla do postele a pracovala do příchodu asistentky.
Bezprostředně po jejím příchodu poslechla dopplerem srdíčko a vše bylo v pořádku. Pak jsem ji požádala, aby mne vnitřně vyšetřila. Jenže dlouhá žena je dlouhá všude, tak se nepodařilo PA dosáhnout k čípku a tak jsem pracovala dál. Ve stoje, opřená o topení. Už jsem neprodýchávala, už jsem hlasitě volala ááá a óóó a drmolila věty "pojď, nedržím tě, budem brzo spolu, přijď už, dolů". Po jedné vlně mi došlo, že to je tady, tyhle vzdechy a intenzitu hlasu poznávám. Jsem blízko. Vyšetřila jsem se. Nadšení. Za několik vln jsem se dostala na nějakých 7 cm. V tuhle chvíli probíhalo to zásadní, co pomohlo tomu, aby můj porod byl rychlý a svižný. Vlny mne velmi vyčerpávaly. Chodily snad po minutě a to opravdu nešlo vydržet. Myslela jsem na kurz porodní báby Marisy. Myslela jsem na to, že se musím dítěti otevřít a pustit ho. Nedržet ho a pustit ho. Vždy, když přišla vlna a panovala, jen jsem křičela a dýchala. Když však začala opadávat, vynořila jsem se já a myslela na to, jak se otvírám a začala miminko pobízet. A na konci vlny jsem si trochu přitlačila - otvírala bránu. Jsem vděčná, že jsem se doma mohla chovat podle svého cítění a říkat, co mne napadalo, dokonce volat Boha i klít. V porodnici bych si to nedovolila. 
Při dalším vyšetření jsem našla v cestách plodové obaly. Perfektní vývoj! Využila jsem chvíli, kdy na chvíli odešla porodní asistentka a já cítila, že mne nikdo nepozoruje.

Stojím polonahá v ložnici u zataženého okna. Jsem mírně rozkročená a oběma rukama si pozvedám převislé břicho. Hlavu mám zakloněnou ke stropu, oči zavřené a otevřenými ústy silně volám na svého syna: "Pójď, pojď už, nedržím tě, brzo budeme spolu, tak pojď." Trochu si přitlačím a otvírám mu bránu do světa. Nic mne neruší. Jsme jen já a on.

V půl sedmé po poslední vlně jsem poprosila miminko, aby mi dalo vydechnout. Sedím na posteli. Slyším "mamíí", syn se budí, slyším, jak mu jde naproti manžel. Dívám se do zdi, mlžný pohled, dýchám, prakticky se nic neděje. To byla ta chvíle přechodu, kdy končí první doba porodní a začíná druhá. Tak o tom mluvila Marisa. Fascinující zážitek.

Dvě vlny ve stoji s tlačením na konci. Myslím při sténání na sex a orgasmus :) Nastal okamžik, když jsem nemohla po vlně dosednout na postel, cítila jsem hlavičku moc hluboko v pánvi a nebylo to pohodlné. Sesunula jsem se na postel, jak raněná laň na bok. Do porodu hlavičky už moc času nezbývalo. Asistentka rychle běžela pro teplou vodu, aby chránila hráz. Hlavička se rozhodla nezůstat v porodních cestách moc dlouho a, ostatně, ani já jsem ji tam dlouho nechtěla držet. Ucítila jsem tlak na pánevní dno. Cvičila jsem s aniballem a přesně jsem v tu chvíli věděla, kde je hlava. Dno se krásně otvíralo :) a vůbec to nebolelo. Vlna končila a "lup" praskly obaly, pokropila jsem plodovkou porodní asistentku :) V zápětí jsem se ptala na zdraví vody. Je čistá. Uf. Asistentka zběžně zavolala manžela, že už to bude, aby přišel. Přiběhl. Vlna. Ležím na boku, nohu za krkem porodní asistentky. Bolí mne zvednuté tříslo. Finále. Sahám si na hlavičku děťátka, je tak blízko! V ruce mám polštář a snažím se ho sežrat za volání ááá a óóó a "to strašně bolí, už nemůžu, na to nemám!" Něco říkají, nic neslyším, řvu. Hlava venku. Je sedm nula nula. Dýchám jak fena. Procitám, ptám se, jak to vypadá tam dole, protože cítím jen úlevu. Je venku hlava, Eliško, říká asistentka. Jirko, pojď mi sundat tričko, chci si miminko pak dát na tělo. To nejde, když ležíš, odvětí manžel. To půjde, teď jsem porodila hlavu, půjde už všechno. Usmějeme se. Triko dole. Vlna. Vývrtka. Vydávám poslední pravěký skřek a už pláčeme oba. Miminko! Je to miminko! Moje. Je od krve. Dýchá, křičí, je teplé a mokré. Přivinu si ho na prsa. Pláčeme oba. Nemůžu mluvit, jen pláču. Sedm nula tři.
Do pokoje přibíhá dula Eliška, kterou do domu neměl kdo vpustit, když jsme byli všichni v ložnici. Poslední vlny se mnou prožila na ulici. Můj křik, který se šířil z otevřeného okna, prý poplašil paní, která v tu chvíli v naší ulici venčila psa :)
Miminko leželo na mne, přikryté plenkou, ručníky a už bylo po všem. A začalo všechno. Moje síla. Nebývalá síla.
Placenta vyšla asi po půl hodině celá. Krásná, rudá, zdravá. Pupečník ji vyrůstal z kraje. Dokonalý strom života. Dlouhý, tenký, kluzký. Nechali jsme ho dotepat, zaškrtili a až to přišlo vhod, manžel ho přestřihl.
Volala jsem záhy mamince a plakala ji do telefonu. Nevěřila mi, že už je malý na světě. Vždyť jsi mi psala v půl páté, Eliško, že začínáš rodit a je to prima. Ano :)
Cítila jsem se výborně. Líp než v porodnici po prvním taky svižném a nekomplikovaném porodu. Vstala jsem z postele bez pomoci a šla se vykoupat. Z kousku placenty mi Eliška připravila malinovo-banánovou zmrzlinu. Zbytek placenty jsem si nechala zpracovat do kapslí a trochu z ní jsme ponechali pro zasazení pod strom. Z kapslí jsem moc šťastná. Drží mne v šestinedělí nad vodou a účinek mají lepší než tři kafe, tabulka čokolády a tři hodiny spánku navíc.
Velmi záhy po porodu přišel manžel se synkem, který byl beze mne vlastně pouhou půlhodinu. A to jsem se ho před usnutím ptala, jestli chce mít už brášku, až se vzbudí. Kdo by to byl tušil :) Volal mimi, mimi a moc se chtěl s naším miminkem seznámit.
Asistentka s manželem odebrali z pupečníku krev pro test krevní skupiny a Rh faktoru. Máme synka dokonale napůl. Po otci krevní skupinu, po matce Rh faktor. Takže injekci Igamadu jsem nepotřebovala.

Jsem v druhém týdnu šestinedělí a srovnávám. Po prvním porodu jsem byla shrbená, bolavá a s očistky se trápila mnoho týdnů. Dostavil se i poporodní blues a trvalo mi se zamilovat do syna.
Ale teď, druhý den po porodu jsem prala a věšela prádlo. Cítila jsem se tak lehce. Dokonale odpočatě a fit. Čtvrtý den jsem přestala stabilně krvácet. Prožila jsem přirozený porod. Rodila jsem sama se svým malým velkým mužem - Víceslavným Bojovníkem - Vojtěchem Václavem.

Bylo to jiné, než jsem si malovala. Dokonalejší, protože jednoduché a prosté. Pustila jsem nového člověka do světa a on přišel.

neděle 5. června 2016

Nám nám narodil se

Dnes 5. června 2016 se nám doma narodil syn Vojtěch Václav. U porodu byla naše porodní babička, tatínek i dula.
Vojta přišel na svět velmi rychle a ve zdraví a kráse.
Užíváme si!

Věnováno Vojtovi od jeho pratety Mileny:

Monday's child is fair of face,
Tuesday's child is full of grace,
Wednesday's child is full of woe,
Thursday's child has far to go,
Friday's child works hard for a living,
Saturday's child is loving and giving,
But the child who is born on the Sabbath day
Is fair and wise and good in every way.

pátek 13. května 2016

Smrkový sirup

Až se zima a rýma zeptá, cos dělala v půlce května, řeknu, stihla jsem to!
Natrhala jsem přibližně 600 g mladých smrkových výhonků u nás na hřišti a naložila je společně s třtinovým cukrem a citronem do sklenic.
Teď necháme pracovat odpolední silné slunce a za dva tři týdny máme sirup, který uschovám v lednici pro případnou rýmu a kašel.
Smrkový sirup dobře odhleňuje a léčí běžná nastuzení. A chutná naprosto skvěle!


pondělí 2. května 2016

Jitrocel, rozmarýn a kořen kostivalu

Ráda bych se podělila s Vámi o návod, jak si doma připravit směs bylin na porodní poranění. Tuto směs jsem se naučila připravovat od porodní báby. Připravuje ji mnoho let s výbornými výsledky. Ženě nikdy nemusela nastřihávat hráz tak, jak se rutinně mrzačí ženy při porodu v českých porodnicích. Ovšem tu a tam se přirozené poranění vyskytne a je třeba ho vhodně ošetřit. Směs se jmenuje "Šicí bylinky" a nanáší se na vložku společně se zeleným jílem a na poranění. Se šicími bylinkami má i v České republice dobrou zkušenost více porodních asistentek a žen. Směsí bylin, jak Vám je teď představím, dokonce úspěšně léčí i jizvu po císařském řezu.

Nasbírejte si tři bylinky a šetrně je usušte. Jitrocel - listy, rozmarýn - listy a kořen kostivalu. Pokud bylinky kupujete sušené nebo Vám je někdo sbírá a suší, přesvědčte se, že tam, kde byly sebrány, nebyly použity pesticidy při jejich pěstování.
Bylinky si namelte každou zvlášť. Vhodný je mlýnek na kávu nebo hmoždíř. Výsledkem musí být maximálně jemný prášek každé z nich. Kořen kostivalu je přece jen velmi tvrdá surovina, proto je lepší namletý kořen ještě přesít přes sítko.

Namleté bylinky uchovávejte každou zvlášť. Směs si vytvoříte sesypáním v poměru 1:1:1 co do objemu bylinky, ne její hmotnosti.

Takto vytvořenou směsí poprašujte vložku, na kterou jste nanesla hustou kašičku ze zeleného jílu smíchaného s vodou. Na prst se naberou šicí bylinky a popráší se jimi poranění.

Žena, která porodila, si po každé koupeli takto připraví novou vložku a přiloží. Porodní poranění se hojí do tří dnů.


neděle 24. ledna 2016

Domácí piškoty

Ingredience:
100 g polohrubé mouky
90 g moučkového cukru
3 vejce

Pomůcky:
Forma na makronky DELÍCIA SILICONE
Zdobička pístová DELÍCIA

Vyšlehala jsem 3 žloutky spolu s 60 g moučkového cukru. Z bílků jsem vyšlehala sníh. Do vyšlehaného sněhu jsem zašlehala 30 g moučkového cukru. No a finále, ke žloutkům s cukrem jsem přimíchala mouku a potom i sníh s cukrem. Vše jsem míchala v kuchyňském robotovi.
Na plech jsem položila formu na makronky a zdobičkou jsem doplňovala do formiček. Přibližně jedna plná zdobička stačila na jednu plnou formu. Abych předešla přelití těsta přes okraje formiček, nalévala jsem nejprve méně těsta a pak dolila podle potřeby. Těsto je velmi tekuté, proto jsem tok těsta vždy přerušila prstem.
V elektrické troubě 180 °C konvenčním programem s větrákem stačilo 7 minut, až piškoty chytly barvu. Piškoty jsem vyloupla a přemístila je vychladnout na mřížku, kterou mám od Tescomy na vychladnutí domácího chleba.

Celkem jsem upekla 85 kusů piškotů.

Piškoty jsou plošší, než jsme zvyklí. Mají křupavou kůrku a uvnitř jsou měkké. Přišly mi méně sladké než kupované, ale to jsem jen uvítala.



středa 6. ledna 2016

Být matkou..

Přemýšlím, jak je skvělé se připravovat na druhý porod úplně jinak, než na první porod.
Mám dojem, že i svět kolem mne se za dva roky změnil. I objevená víra v Boha, vyšší bytost, která dohlíží na nás a my opravdu nemůžeme svůj osud měnit, mne uklidňuje a tiší strach a obavy. Dodává mi sílu ve mne, pokoru k cestě mého druhého nenarozeného dítěte. Ono sotva trochu lechtá moje tělo a já už ho vnímám jako samostatnou bytost, kterou respektuji v jeho rozhodování a jeho jsoucnu. Všechno, co od něj vzejde, jsem připravena přijmout. Miluji ho. Jako miluji Aleše. Jenže na rozdíl od prvního těhotenství, teď vím, kdo je v mém břiše. Je to bytost jako Aleš a já vím, co Aleš pro mne znamená. Není to jen plod. Je to láska.
Ještě bez dítěte jsem slýchala, že děti jsou naši největší učitelé. Pěkná srdečná fráze, jsem si říkala. Ale je to tak. Co Aleš vešel do našeho života, mnohé změnil, něco odsunul a spoustu toho přinesl. Teď vím, že dovedu mnohé a víc. Že moje srdce je bezedné. Že milovat dítě lze jen tak, že mu plně důvěřujete a respektujete ho. Že příchodem druhého dítěte budete milovat dvojnásobně, nikoli lásku dělit.
Nikdy před porodem a nikdy v 6nedělí bych nevěřila, že dítě mohu milovat. A jak ta láska chutná!
Děkuji Bohu, že mi děti poslal. Určitě mne zachránily a poslaly mne na mou cestu dál.