onaja

onaja

pondělí 5. října 2015

Děti narozené v poli

S laskavým svolení autorky blogu "Střípky z matrik" si půjčuji článek, který vyvrací mýtus o ženách, které rodily v polích.

Diskuse o českém porodnictví stabilně provází - mimo jiné - urban legend o dětech, které matka porodila sama v poli, zavinula a pokračovala v práci. Má to být podle všeho doklad toho, že dnešní ženy jsou slabší než jejich babičky a prababičky a potřebují u porodů víc péče.


Tato představa je pomýlená z mnoha důvodů a proti ní můžu předložit následující:


1) Zkušenosti.

A výjimkou níže uvedených případů jsme s Blankou za ty desetitisíce prošmejděných záznamů o narozeních, křtech i úmrtích neviděly žádný, který by uváděl, že se dítě narodilo na poli. Samozřejmě je možné to zkusit vyvrátit tím, že se nikde nepíše ani to, že se dítě narodilo doma v posteli, a je to tak správné.
Také lze pozorovat, že valná většina dětí měla u porodu porodní bábu nebo alespoň asistenci sousedky, tchyně, matky, jakékoli jiné ženy. Neasistované porody jsou vlastně i v této době (18. a 19. stol.) docela vzácné. A těžko předpokládat, že porodní bába, jediná často na několik obcí, chodila jen tak s rodičkou pracovat na jejich pole, kdyby se náhodou rodilo.

2) Praxe.

Polní práce jsou záležitost sezónní a kolektivní. Není možné, aby žena byla v poli sama, pokud není opravdu na pokraji zoufalství (např. celá vesnice pomřela a ona sama s outěžkem má na starosti žně na 20 lánech polí) nebo pokud tam nepřišla krást. Já osobně bych ale v takové situaci asi poslala radši starší děti, utíkají rychleji než oteklá ženská s břichem, notabene v létě.

3) Společnost.

V dobách, o kterých je řeč (čili v zemědělských oblastech klidně i do cca 2. sv. války) fungovala jednak dělba práce na mužskou a ženskou, jednak silná solidarita v rámci široké rodiny i obce. Rodiny byly větší a lidé byli prakticky v neustálém kontaktu, nic jako soukromí se moc nepěstovalo a každý znal své místo. Čili nejenže bylo skoro nemožné, aby kdokoli, tím míň žena, byl kdekoli sám, ale ze všech lidí, co by mohli na poli pracovat, byla těhotná jedna z nejnepravděpodobnějších, hned po lidech na pokraji smrti a nemluvňatech.
Lze si představit situaci, kdy je do války mobilizována většina mužů z obce, ale k tomu došlo prakticky jen za první světové války (viz historie libovolných obcí v ČR). Již dříve se braly ohledy na zajištění hospodářství a od roku 1801 přímo platilo, že
"Existovaly však ve společnosti skupiny, které byly branné povinnosti trvale zbaveni, byli to duchovní, šlechta, úředníci, lékaři, vysoko postavení měšťané, měšťané zeměpanských měst, živnostníci, umělci, sedláci, jež obhospodařovali alespoň čtvrtlán zemědělské půdy, domkaři. Dočasně osvobozeni byli studenti, synové starající se o rodinu, učitelé, poštmistři, právníci, obchodníci, ředitelé manufaktur, loďaři a lidé pracující na vodních kanálech, v dolech, prachárnách, hamrech a železárnách.[38] Bylo dbáno na to, aby nebyli odváděni lidé, kteří byli prospěšní pro chod a fungování hospodářství. Odváděni byli přednostně špatné hospodáře, přebytečné řemeslníky, domkáře bez dětí a půdy, pytláky, tuláky (Vagabunden) a neklidné poddané. Měl-li být člověk odveden, jeho poslední možností bylo přivést za sebe náhradníka nebo se ze služby vyplatit." (Podrobněji zde.)

4) Venkovský pragmatismus.

Těhotná byla rodinný "kapitál", živit ji celé těhotenství v naději, že porodí dědice nebo další pracovní sílu, a pak ji poslat do rizika těžké práce, v době žní navíc na prudkém slunci, odporuje zdravému selskému rozumu. Na jednodušší práce bylo vždy dost dětí a mládeže. Taková žena se ovšem neválela doma, nepřemýšlela o tom, jaký účes k porodu (daguerrotypie se dělaly při jiných, lepších příležitostech), ale starala se o domácnost, která v té době byla jak časově, tak fyzicky mnohem náročnější než dnes a zahrnovala i v současnosti zavrhované dojení krávy nebo štupování ponožek. Sice pravděpodobně měla výpomoc, ať už najatou nebo z řad příbuzenstva, ale očekávalo se, že tak jako tak bude v prvé řadě doma, maximálně zajde na trávu nebo za dům pro zeleninu na polívku. Samozřejmě mohla porodit i u toho nebo taky u praní prádla, krmení husy, stahování králíka nebo zametání zápraží. Je docela těžké tuto věc soudit, protože sice ženy mohly být prací opravdu fyzicky silnější než třeba dnešní sekretářka, ovšem většina venkovského obyvatelstva byly spíš nižší vrstvy, které vlastně celý život trpěly nějakou formou podvýživy (s podvýživou jsou celkem úzce spojeny souchotiny, jedna z tehdejších nejčastějších příčin úmrtí). Selky naopak nemusely být podvyživené, ale zase měly na těžší práce dostatek pomocného personálu a neměly důvod vykonávat je osobně a zatěhotna.

5) Pověry.

V dnešní době "rozumu" je těžké se vcítit do doby, kdy lidé dávali na pověry, přestože to nebylo katolické církvi po chuti. Těhotenství, porodu a mateřství se týká pověr spousta a v oblastech především zemědělských se udržely opravdu dlouho. Zeptejte se své babičky nebo prababičky, pokud a dokud tu možnost máte. Ovšem krom těchto pověr je ještě jedna zásadní - žena po porodu byla považována za nečistou, a to dokonce i katolickou církví (nedělky nesměly do kostela, ani u křtu dítěte nebyly, pokud jej tedy v nouzi nekřtila porodní bába). Nečistá byla i z hlediska zemědělského. Taková novopečená matka, mimo toho, že měla jiné starosti než vláčet za sebou placentu a kopat brambory, na pole vůbec nesměla, jistojistě by se tím postarala o jeho neúrodu na věky věků.
Jsem ovšem ochotná připustit možnost, že v poválečné době, kdy došlo na vsi právě k rozpadu těchto tradičních představ, je možné, že údernice v poli porodila a v práci pokračovala a že jistě znáte někoho, kdo zná někoho, kdo zná jiného, kterému to říkala babička, což je důkaz. Bohužel moc netuším, čeho, protože toto už je doba, kdy se zdravotnictví rozvíjelo velmi rychle a porody přešly do porodnic.

Ale abyste neřekli, že vám kazím radost, pár v poli narozených dětí si prohlédneme:
Vše MZA Brno, farnost Buchlovice, kniha č. 11451, narození 1884-1891, část Břestek.
Folia 8, 26, 29, 34, 45, 48, 54. 
"Pod širým nebem".
MZA Brno, farnost Buchlovice, kniha č. 11451, narození 1884-1891, část Břestek, f 64.
Všimněme si tří pro vysvětlení podstatných věcí:
- zaprvé etnika zmíněných osob a s tím souvisejícího způsobu i místa života;
- zadruhé toho, že u všech těchto porodů asistovala porodní bába, a ta by asi dost těžko rodičku po porodu podporovala v okopávání, rytí nebo jiných zemědělských aktivitách;
- zatřetí data narození - některé děti se narodily "v poli" i v prosinci, kdy je rozsah polních prací skutečně minimální.

V poli jde ovšem i zemřít (takových záznamů existuje v buchlovické matrice zemřelých dost), tento nám dokonce ozřejmuje výše uvedený význam slova pole poukázáním na zde postavenou boudu:
"V poli v boudě".
MZA Brno, farnost Buchlovice, kniha č. 11465, zemřelí 1880 - 1927, f Břestek  107.
Snad jste se tedy již dovtípili toho, že zde používaný pojem "v poli" ve skutečnosti znamená pouze lokalizaci cikánské osady. (Pojem cikán používám jako historický termín.)

Indikační skica Stabilního katastru, Břestek, 1827.
Zdroj: mza.cz

Na mapě z roku 1827 vidíme břesteckou osadu zvanou Cikánky. Dnes se nachází v obci, ale dříve byla na hranici velehradského a buchlovského panství, a hranice panství je pro tehdejší dobu naprosto běžné místo pro tento druh dočasného osídlení.
(Pojem cikán používám jako historický termín.)
49°6'19.048"N, 17°20'51.836"E
Zdroj: mapy.cz