onaja

onaja

sobota 31. července 2010

Dar

aneb přece jen se mi podařilo se připojit na internet ze zahrady pomocí mobilu.. už se nikde neschovám offline

Jen pár hodin bez rychlého připojení na internet, vzpomínka na starou lásku, která se mi dnes oženila, vnitřní neukojené napětí a změna prostředí, i když stále v samotě s kocourem, mně přivádí zpět k mému nitru, k tomu, co už pěkně dlouho nedělám. K mluvení se sebou.
Měla jsem pět krásných měsíců v minulosti a na ně teď vzpomínám. Jenže taky si říkám, proč to děláš? Vím, že jsem tehdy něco ztratila, vlastně někoho a to je prostě pryč jako když od pěti odečtete pět. Nula.
Přál mi, abych jednou byla opravdu šťastná a jelikož vím, že mi rozumí jako jen pár lidí na světě, mrzí mně to jeho přání.
Co to je být opravdu šťastná?
Na trvalé štěstí nevěřím a myslím si, že kdo v něj věří, tak je blázen. Nikoho takového neznám. Opravdu šťastný. Zase myslím na děti a pochybuju o sobě. Sakra, měla jsem být mámou dřív, než jsem si mohla stihnout uvědomit všechna ta rizika, nebezpečí, finanční tísně. Jsem stará?
Kolik mi je let? Jak mi může být dvacet sedm, když se procházím ve vzpomínkách tři roky starých? Duši starou mít nikdy nebudu, jsem věčné dítě, ale co to tělo. Netrápím ho, nechávám ho nosit moje já do práce, nechávám ho řídit jeho auto, umývám ho, mažu, plním ho modřinami, nechávám ho prožívat denně orgasmy.
Tak o čem to tu celé je?
Opravdu šťastná jsem, když se zamiluju do idey. Do myšlenky. Čtenáři, pokročila jsem, že se netrápím vyhasnutím takového zamilování. Někdy si to vyhasnutí už i přeji. Vím, že to přejde. A já budu objevovat nové myšlenky, které budu moc milovat, pít je velkými doušky, ohřívat se u nich a nosit jim dary.
O tom to je, stále objevovat, učit se, poznávat. Za poznáním stačí i jen vyjít před dům nebo otočit ve správný okamžik hlavu.
Protože život je sice otázkou priorit, ale také náhod. A život je dar.

středa 28. července 2010

Lékárna

Jsou dva druhy lékáren. Lékárny kosmetické a lékové lékárny.

Jdu si do lékárny pro antibiotika. 
"Dobrý den," pozdravím a podám recept.
Lékárnice zmizí na chvíli do skladu a nese malou krabičku. Popisuje ji a povídá mi o dávkování.
"Říkala Vám doktorka, co máte k tomu brát?"
"Ano," skoro jí skočím do řeči. "Mám se k tomu najíst."
Lékárnice se ušklíbne. "No to ne," opáčí. "Ty antibiotika ničí střevní flóru, musíte užívat Lactobacilus."
Nadechuju se k odpovědi, že rozumím, ale lékárnice jedním dechem pokračuje: "Na to tu máme tyhle.. kapsle," položí na pult mně neznámou krabičku, jejíž jméno začíná na Lact.
Dívám se na to a myslím na acidofilní mléko, které jsem nestihla vyslovit prvně.
"Kolik to koštuje," zeptám se. Píp. Sto dvacet šest korun ukáže pokladna.
"To nechci," kroutím hlavou. "Já jsem si říkala, že bude stačit acidofilní mléko."
Lékárnice zkysne jako po acidofilním mléku a říká: "Ale tam je toho nula celá nula nula," říká naštvaně, ale je vidět, že tomu, co říká moc nevěří.
"A máte novikov nebo jinou dezinfekci ran?" pokračuju v nákupu.

Tak dezinfekci ran nemají, ale drahé zbytečné pilule z reklam to ano. Odcházím s krabičkou antibiotik za třicet korun doplatku.