onaja

onaja

úterý 25. května 2010

Oči


Přibývá lidí, kterým se nerada dívám do očí. Je jich tak do pěti počtu.

Dívám se lidem do očí při rozhovoru. Někdy přirozeně a někdy úmyslně a hluboko. Ale na to teď nemyslím a stejně Vám o tom nechci nic víc říct.

Tak se ptám.. Je to ve mně? Dívám se já nerada? Důvěřuji lidem méně než kdysi? Nebo mi -nutno říct, že noví- lidé nedůvěřují. Nebudím důvěru? Když si myslím, že to ve mně není, pak se otáčím zas k nim a pozoruju je — mimo očí..

Co to mají v očích, že se mi to nelíbí, vyhýbám se pohledu a snažím se rozhovorem ty jejich oči otevřít pro sebe? Čekám trpělivě na ty okamžiky záblesků uvolnění a důvěry, kterou vím, že chci a potřebuju.

Některé jsem již otevřela a je mi v nich dobře. S jinými jsem v "očních námluvách" a do dalších se dívat nechci. Je to příjemné jako jíst zemlbábu, rýžový nákyp nebo stát ve frontě na poště.