onaja

onaja

sobota 11. dubna 2009

Svatba mého přítele

Dnes v tuhle hodinu se mi žení moje první láska z roku 1999.

Potkali jsme se před deseti lety a měli se rádi pár let, pak to skončilo, já to skončila. 
Nebylo mi ještě ani dvacet, vlastně trochu po osmnáctém roce.
Učili jsme se spolu prvnímu všemu, učili jsme se hádat, nehádat, dělat kompromisy, hráli jsme si na dospělé a bylo všechno perfektní. Konec devadesátých let..

Párkrát od toho okamžiku konce jsme se potkávali, někdy v Ústí a v Praze taky. To jsem ocenila, že v tom velkém cizím městě je někdo, kdo mne zná a koho znám já. Opravdu zná.

Bere si za svou manželku ženu, kterou po našem rozchodu poznal a věřím, že bude šťastný.
Blahopřeji mu k tomu, že se brzo stane otcem. Hodně hodně štěstí a zdraví až do stovky.

Měla jsem teď být na jejich obřadě, ale nemám doprovod, tak zůstávám doma.
Letos mi můj přítel — který se právě žení — na mou svatbu nepůjde. Tato rozepsaná kniha je zavřená a uložená ve sklepě s dětskými hračkami.


1Brzy se uzdrav
Joe | Mail | 29.04.2009, 06:46:19
Přátelství je někdy víc než láska. Snaž se jít dopředu svoje dětské hračky nechej doma u svých rodičů. Dám ti sílu jít dál, když už ti tvá nezbyde. Nezapomínej se dívat kam jdeš a s kým.