onaja

onaja

čtvrtek 22. ledna 2009

Twitter a Facebook

Jak se bráním novým technologiím a proč to dělám? Nahá před novými technologiemi s hrstkou přátel.

Nedávno jsem si zrušila účet na Facebooku. Měla jsem ho tam chvíli, kvůli Mexické Evě, jen proto, abych si s ní mohla vyřídit osobní účty a pak jsem ho už nepotřebovala. Ten účet ani nešel zrušit! Nakonci všech těch kroků jsem byla vyrozuměna, že mi účet pouze blokují, kdybych se chtěla ještě někdy vrátit. Zajímavé.

Na Evropě 2 mluvili minulý týden o Twitteru, tak jsem si zjistila, co to je. Prý to má i Brittney Spears a píše tam o tom, že navštívila budhistický chrám. No pane jo. Stála jsem krok od založení svého konta.
O Facebooku jsem četla článek v Reflexu. Reflex má svou Facebook skupinu a uživatelé tak mohou číst, co se děje pod reflexí pokličkou!

Firma H1, jejíž blog občas čtu a u níž jsem se školila loni na Google Analytics, je firma se zvláštním prostředím, proto mne ani nepřekvapilo, že má svou grupu na Facebooku i Twitter.

Opětovně jsem si zprovoznila Fring na mobilu, abych mohla používat půlrok krásně internet zdarma, když mi ho Vodafone daroval. A vidím, že vedle Skype, ICQ, MSN a dalším komunikátorů, o kterých vím několik let, ale nepoužívám je, je i Twitter a Facebook.

A zase jsem byla krok od toho, začít používat tu VĚC, kterou má snad i kojenec... Je to tak lákavé sdělovat lidem, co právě dělám, jak mne co kdo štve, co se mi líbí.. Ale kdo to bude číst? Neskončí uživatelé Twitteru pouze jako pisatelé a nikdo to nebude číst?
A zděsila jsem se pohledu na účet mého známého Michala (nikoli Kašpárka), kde se psalo, že má Michal 934 (!!!) přátel.
Panebože, dalo mi hodně práce mít co nejméně zbytečných známých a soustředit se na tu hrstku lidí kolem mně, kteří stojí za to a budou stát i další desítky let. Na co tisíc anonymů?

A opět jsem se ubránila být na Facebooku (nebo Twitteru), ale začínám přemýšlet o připojení mojí firmy do té sítě Facebooku...

čtvrtek 8. ledna 2009

Opice s červeným nosem

Co znamená přemýšlet o minulosti a stále se v ní hrabat.

Možná si trochu budu fandit. Přicházím na to, že mám dobrou paměť na situace, události a k nim přibližné datumy (ne-li přesné), někdy i stav počasí. A když se to týká vztahu, vím to přesně vše na datum. V rodině mám předka se stejnou schopností. Než mi došlo, ze jsem to zdědila i já, myslela jsem si, jaká je to výhoda, pamatovat si datumy (maturovala jsem z dějepisu — snad se ani není čemu divit). Pamatovat si znamená nezapomínat. Zatím to vypadá NIKDY nezapomínat. Pamatuji si detailně kvantum pro jiné než mne zbytečných informací. Jsou to vzpomínky, které ani nikomu neříkám. A já bych je chtěla zapomenout. Tolik moc. A aby si pár mých stálých čtenářů nemyslelo, že právě vzpomínky na ně toužím zapomenout, chci je ujistit, že moje paměť sahá i dál než na jen střední školu :) V jedné bajce se praví: aby se kouzlo povedlo, nesmíš při vyslovení zaklínadla myslet na opici s červeným nosem. A jde to?

čtvrtek 1. ledna 2009

PF 2009

Přeju všem, aby se měli, jak si zasluhují. Ani o píď líp :) Ale hlavně ani hůř!