onaja

onaja

neděle 27. prosince 2009

2009 NEJ

Pro mne už tento rok skončil. Nyní zcela osobní hitparáda, inspirovaná loňskou. Nutno podotknout, že při ladění nejlepší loňské písně jsem zažila letos nejhorší zážitek.

Nejlepší komedie: Inglourious Basterds
Nejlepší drama evropské: Das Leben der Anderen
Nejlepší drama mimoevropské: The Curious Case of Benjamin Button
Nejlepší chvíle napětí: Gran Torino
Nejhorší filmy za všechny: District 9
Nejlepší písnička: Please Don't Leave Me — Pink
Nejlepší album: Xindl X — Návod na čtení manuálu
Nejlepší kapela: Kojetická banda
Objev roku za kulturu: všichni ti nadaní lidé, kteří ovládají své hudební nástroje a věnují jim velkou část svého života
Objev roku za člověka: vůně santalového dřeva a sušených meruněk
Nejhorší zážitek: Favorit v příkopu
Nejlepší zážitek: první sauna letošního roku s masážemi
Nejsilnější husí kůže: při závěrečných scénách filmu Avatar
Nejlepší knížka: Ústí nad Labem od Heleny Borské
Největší ztráta pro kulturu českou: Milena Dvorská
Největší ztráta pro kulturu mimo naši zemi: pan Jackson
Nejtěžší ztráta pro mne: iluze o ženském pokolení
Největší návrat: k nahrávce z roku 2000 Mladí a neškodní
Nejtrefnější přezdívka: Zrzka
Nejvzdálenější nový kamarád: Miro
Největší zranění, které jsem ošetřila: rozseknutá noha o kámen
Největší moje modřina: obě na levém stehně (duben a prosinec)
Nejhezčí výlet: dvě noci na Vltavě
Nejprapodivnější výlet: do Litoměřic na filmový festival
Nejkrásnější obraz: tak na ten stále čekám
Největší pokrok: že jsem koupila a opravila Pedra a jsem mobilní
Nejlepší pití: Hoegaarden
Největší odmítnutí: odmítnutí PFka
Nová dobrá kamarádka: všechno pěkně při starém
Nejlepší divadelní hra: Divadlo Demago, duben
Nejprostší pravda: Vše zpochybňuj, ale věř základním principům

středa 16. prosince 2009

Zdravotník uvnitř mně

Na konci října jsem navštívila svého známého Radima na druhé Papučpárty. Chtěla bych Vám vyprávět, jak ve mně stále zůstává skryt zdravotník pečovatel, kterého nezakryje tříletá praxe u Skřivánka ani dva roky u Hennlicha.

Moje zdvořilostní návštěva se blížila ke konci, blížila se desátá hodina a hluk kapely, která v tu chvíli hrála, dosáhl mého snesitelného maxima. V tu chvíli jsem si všila mladých lidí, kteří tak nějak pobíhali v zákulisí a tak jsem je chvíli pozorovala. Točili se kolem jednoho vlasatého mladíka a něco si ukazovali na jeho ruce. Pak zvedli ručník z jeho dlaně plný krve a zmizli do chodeb v backstage. Asi do dvou vteřin jsem si to rozmyslela a vyrazila za nimi. Když jsem prohlížela mladíkovu ruku, dověděla jsem se, že jsou z Litoměřic a že tady mladík upadl na sklenici, ta se rozbila a on se o ní ošklivě pořezal. Šití ano, záchranku ne. Nabídla jsem se, že je hodím na pohotovost. Připrav si devadesát korun, nemáš, složte se a taky kartu pojištěnce, máš, skvělý. Jedem a nezakrvácej mi auto. Kolik Ti je? Sedmnáct? Tak to budete muset přetrpět moji hudbu, tohle auto jezdí jen na starý Depešáky. Dostal žvejkačku na zlepšení dechu a vyklopila jsem ho s jeho dvěma kamarádkami na pohotovosti.

Toho mladíka jsem tuto sobotu potkala v klubu Vagon na koncertě. Promiňte, nejste z Litoměřic? Podíval se na neznámou Elišku a kývl. Co dělá ruka? Roztáhl oči a ukázal na mně prstem a rozesmál se. Ukázal zahojenou dlaň. A poděkoval ještě jednou. Že prý je vzdálený příbuzný někoho z kapely, na jejímž koncertě jsme se potkali. Malý svět. Bylo nám oběma moc příjemně.

čtvrtek 10. prosince 2009

Nechceme prodat

Epizodka z betonkomplexu Fórum

Včera po osmé hodině, obchod C&A, betonkomplex Fórum, Ústí nad Labem.

Jedna prodavačka na kase. Bez obsluhy mezi regály.

"Můžete nám prosím sundat támhlety kalhoty?" ukazujeme na zboží visící u stropu pár regálů od kasy.
"Tam jsou takový bílý háky, si to sundejte," vymlouvá se mladá prodavačka a chce se dál bavit se svou návštěvou.
"Chtěli bychom poradit i s velikostí a tak," kontrujeme a skoro prosíme o to, aby se nám věnovala.
"Tak já vám někoho zavolám.."
A nechává nás čekat. Za tři minuty přichází její kolegyně a tak trochu se nám věnuje.

Uděláme nákup kolem dvou tisíc, i když já bych už odešla po větě "sundejte si to sami".

Zlatý žlutí obchodníci "etě paňy, tluší tluší, večí, menčí, psinesu, kuste, budeee.."

neděle 25. října 2009

Hoří podzim

častěji zatahuji závěsy

Kdepak, léto už je dávno pryč. Sezóna saunování začala. Díky bohu.

Přes léto mám svůj pokoj plný světla, kterému do cesty nestavím ani záclonku. Před okny mi rostou košaté javory a zakrývají jakýkoli vhled do mého soukromí.
Na podzim se vše mění. Ale nevadí to. Dnes jsem se na balkoně zapomněla s cigaretkou a dívala zasněně do toho hořícího listí a mumlala panebože panebože to je krása. Sledovala jsem, jak listí padá a padá. Teď by to chtělo vydat se do Bertina údolí a nechat na sebe nechat snášet se žlutooranžové plátky. Listí. Ale nejdu,... sama bych tam umřela žalem.

Tak se stmívá a já schovávám své soukromé všechno za tři čerstvě vyprané a po miminku vonící závěsy.

Sbohem léto, sbohem na jaře.

Prediktivní index chování (PI index)

PI vzor Elišky vykazuje extrémní šíři, což znamená, že její způsoby chování jsou velmi výrazné a že její potřeby jsou sdělovány velmi silně. Vzor této šíře se mezi obyvatelstvem vyskytuje nanejvýše zřídka.

Eliška bude projevovat nejsilněji následující způsoby chování:


1. Vyloženě nenucená, extrovertní a kontaktně-přátelská: velmi rychle po seznámení přechází do důvěrného tónu. Exaltovaný, flexibilní a zajímavý styl komunikace: animuje ostatní k hovoru.

2. Téměř výhradní zájem o lidi, vytváření vztahů a týmovou práci, málo o technická témata.
Nenuceně, velmi otevřeně a důvěryhodně sdílí své myšlenky a klade osobní otázky.

3. Nezajímá se o detaily: deleguje je ochotně na druhé. Potřebuje nestrukturované projekty, v nichž může flexibilně pracovat s lidmi a kde těžiště spočívá spíše na cílech než na odpovídajících akčních plánech.

4. Připravená podstoupit riziko, odvážná a orientovaná na budoucí cíle; zabývá se více tím, čeho by chtěla dosáhnout, než tím, jak to udělat nebo co udělala v minulosti. Je schopná akceptovat změny a chová se flexibilně.

5. Přijímá rozhodnutí a podniká kroky, přičemž potřebuje málo důkazů pro potvrzení svého rozhodnutí. Je přesvědčena o vlastních myšlenkách a nápadech a nenechá se ovlivnit osvědčeným(i) (lidmi, fakty atd.)

6. Flexibilně zachází s „předpisy", často se odchyluje od pravidel a vykonává úkoly svým vlastním způsobem. Je to inovativní člověk, který nemyslí v zajetých kolejích, který se nezalekne nesprávných kroků.



Shrnutí
Eliška se jeví jako velmi sdílná a živá umělkyně řeči, která dokáže vyzařovat nadšení a teplo. Je obratným a dojem vyvolávajícím řečníkem a dokáže s přesvědčením a intenzitou „prodat" ideje.

Má silný smysl pro spěšnost, iniciativu a dokáže pohnout věcmi kupředu. Důraz přitom spočívá na spolupráci s dalšími lidmi. Lidem dobře rozumí a účinným způsobem využívá schopnost empatie k přesvědčení ostatních, aby udělali to, co od nich chce.

Eliška netrpělivě prahne po výsledcích a je sebevědomou a ctižádostivou „manipulátorkou" a stratégem rozhodování. Má dostatek vlastní iniciativy a dokáže přenášet na druhé zodpovědnost a autoritu, je-li to potřeba. Má zjevně menší zájem o jednotlivosti, které nesouvisí s jejími cíli a pokud možno je přenáší na druhé, přičemž se spoléhá spíše na přesvědčovací schopnost než na přesné sledování, aby zajistila, že takové činnosti budou dovedeny do konce. Eliška je podnikavá a bezstarostná, bez zbytečných zábran ve svém vystupování a realizaci svých vlastních idejí, které realizuje bez velkého zájmu o běžné a osvědčené postupy. Je šikovná v tom, „prodat" své ideje druhým a je odhodlaná a tvrdohlavá při jejich prosazování a realizaci.

Cítí se dobře ve skupinách nebo při prvním kontaktu s novými lidmi a projevuje se velmi sebejistě. Eliška je společenská a extrovertní, má neodolatelný vliv na řadu lidí a vždy je připravena ostatním (nebo sobě samé) něco „prodat". Učí se a reaguje rychle a pracuje s nadprůměrným tempem. Je schopná se rychle adaptovat na změny a rozmanitost, naopak začne být netrpělivá a méně efektivní, pokud musí vyřizovat stereotypní práci a detaily či strukturovanou práci pod přesným dohledem.

PRODEJNÍ STYL
Jako vedoucí distribuce (a prodeje) se bude Eliška chovat následujícím způsobem:


1. Přesvědčivě, se schopností nadchnout a spolehlivě bude řídit procesy směrem k jejich cíli.

2. Bude se snažit posunout záležitost co nejrychleji kupředu, raději používá cílenou sílu přesvědčování než tlak, aby dosáhla uzavření smlouvy.

3. „Drzá" ve své houževnatosti — použije veškeré nástroje, které jsou jí k dispozici, aby dosáhla úspěchu — nespokojí se s „Ne" jako s odpovědí.

4. Dokáže dobře zacházet s emocionálními aspekty prodeje, buduje s potenciálními klienty kontakt na osobní úrovni; účinně používá tuto znalost pro rychlé uzavření obchodu.

5. Dokáže objevit, jak organizace „funguje", kdo jsou jejími hlavními aktéry a dokáže použít přesvědčivý projev, aby obchod dovedla k závěru.

6. Prodává abstraktní hodnoty, jako například ideje a koncepce, lépe než technické nebo specializované produkty.

STRATEGIE MANAGEMENTU
Aby byla její práce důvodem ke spokojenosti, aby byla motivovaná a produktivní, Eliška potřebuje:


1. Velmi mnoho autonomie a flexibility při svých aktivitách

2. Příležitost k interakci s lidmi

3. Práci, která obsahuje pestrost a čilé tempo, stejně jako práci osvobozenou od stereotypní rutiny a detailů

4. Příležitost učit se a k profesnímu a sociálnímu vzestupu; uznání a odměnu za projevené komunikační a vůdčí dovednosti

5. Sociální a statutární uznání jako odměnu za vybojované věci (myšleno za to, co vybojovala pro firmu)

6. Pro její profesní rozvoj je důležité, aby byla pravidelně konfrontována se všeobecnými směrnicemi, normami a hodnotami podniku.

středa 14. října 2009

Pokladní

malý příběh z velkého nákupního prostoru

Vyberu si pokladnu v Albertovi a jdu vyložit zboží na pás. Mladík za kasou hodí takový směšně unavený výraz. Brigádníka poznám hned.
"Končíte? Tak já půdu klidně jinam, to nevadí," říkám a myslím to vážně. Usmívám se u toho.
"Ne, pojďte," usměje se a já vyložím košík.
Paní přede mnou platí a mladík vyleze z ohrádky pokladny a protahuje svoje hubené dlouhé tělo, které nějakých klíčem bylo naskládané v ohrádce s kasou. Protahuje si záda.
Usmívám se, zdravím a říkám.
"Taky jsem s takhle dlouhým tělem dělala za kasou."
Oddechuje a usměje se: "Jo? A jak jste dopadla?"
"Dostudovala jsem a živím se jinak."
"Jo, tak to to budu dělat ještě dva roky. I když ani s titulem člověk nemusí sehnat dobré místo. Abych neskončil tady."
"To neskončíte," říkám a vrtím hlavou. "Jednou si to tu zkusíte a už sem nechcete. Ale navždycky pak budete na pokladní milý."
Platím a mizím s nákupem na mrazivé parkoviště. Zase už je tma.

neděle 11. října 2009

Sudety a Beneš

Jsem stále pobouřena od toho okamžiku, kdy se chce lidé chtějí vracet za Benešovy dekrety!Kdokoli popře Benešovy dekrety a odsun Němců z pohraničí, kdokoli se pokusí vrátit historii, je blb.

Díky Benešovým dekretům jsem se také i já narodila, také moje rodiče. Tohle vylidněné město (Ústí nad Labem) po odsunu Němců lákalo všechny lidi, kteří se chtěli uživit po válce.

Neschvaluju jakékoli násilí páchané na lidech. Avšak s minulostí nikdo nehne. Žijme dál, milujme svoji zemi, svou rodinu a své přátelé.

pátek 25. září 2009

Deset žen

Nejlepší bubeník z Teplic se domnívá, že to stojí za zveřejnění. Jenže, já si to myslím taky.


Mám v profilu csfd.cz deset oblibených hereček, uděláme si takový seznámení:


s Umou Thurman bych šla na koktejl :)

s Marion Cotillardovou (např. La Mome, Dobrý ročník) bych si dala koupel v bílém víně a líbala se s ní

s Marilyn bych se opila v nějakém kýčovitem hotelu a ráno by zbyla umazaná prostěradla od líčidel

s Millou bych šla na ples. Já muž, ona moje paní a já bych se dmula pýchou

Meryl Streep bych balila v taxiku a líbala ji cestou domu na krk

s Jodie bych zažila flám na jednu noc /Foster/

s Libuškou Šafránkou bych zašla na kafe a cigaretu

Lenku Krobotovou bych si dala na nějakém surovém, přírodním, selském místě, seník.. a líbala bych její krásné rysy, které se nedají ani do Evropy se snad zařadit

Janu Brejchovou bych poslouchala hodiny a hodiny a pak bych ji nalíčila oči

Květu Fialovou bych milovala :)) jako svoji babičku


1
Nejlepší bubeník z Teplic | 25.09.2009, 22:35:17
Děkuju...je to moc hezké.
2;) 
SK vs Dublin | 28.09.2009, 20:25:22
tak s tymto suhlasim ale na kafe a cigu by som siel s Ester Kocickovou ;)
3Ester 
Eliška | Mail | WWW | 28.09.2009, 21:16:59
Království za Ester :)

pátek 21. srpna 2009

Přiostření

Jedním z mnoha dárků k letošním narozeninám jsou nové brýle, které jsem si vybrala zcela náhodně a neplánovaně v optice u Šimůnkové, protože jsem to zrovna měla při cestě od dortů k vekám. Takové nákupy mám nejradši.

Vybírala jsem rychle. Chtěla jsem takové podobné brýle, jako jsem měla dosud. Bohužel moje pražské brýle od pana Imrana Zangiho praskly ve sklíčku, a i když držely na nose, prasklina se zvětšuje a jednoho dne bych už nemusela odřídit cestu domů.

Paní Šimůnková se mi věnovala při výběru jako obchodník má. Asi i proto, že se mi tak pěkně vybíralo, jsme si navzájem svěřily pár věcí ze soukromého života. Lidé se mi vůbec poslední roky svěřují s věcmi, které je pro mně nejlepší zapomenout ve vteřině. Ba, ale umím já zapomínat?

čtvrtek 13. srpna 2009

Vím, co jsem dělala, když..

světové události a soukromé události

Vím, co jsem dělala, když jsem se dověděla i jak jsem dověděla, jak zemřela princezna Diana.
Vím, kde jsem byla, když se dověděla poprvé, že do jednoho z dvojčat narazilo letadlo.
Vím, že jsem zvedla první v rodině telefon, když se mi narodila nejmladší — dnes patnáctiletá — sestřenice.
Vím, že jsem na Facebooku od mého kamaráda Michala Kašpárka poprvé četla, že Michael Jackson zemřel. A lidé, co se mnou byli ten den na školení se to ode mně dověděli na snídani, pronesla jsem tu větu do ticha. Nevěřili.
Pamatuju si, jak nám Mareček řekl, že nás příští rok nebude mt na angličtinu. Dodnes nezalepená rána.

Lidé přichází, lidé odchází. Přicházejí naráz, hned a okamžitě. Okamžitě můžou odejít nebo odcházejí roky a člověk už už čeká, že odejdou nadobro z jejich života.

pondělí 3. srpna 2009

Vodovoda II.

Přidávám k dobru o vodovodě tento odkaz z Novinek.cz

"Opačný trend se ale pomalu rozjíždí, prvních pár podniků díky snaze vodárenského gigantu Veolia nabízí zdarma kohoutkovou vodu už nyní, další zájemci se podle mluvčí Veolie Marcely Dvořákové hlásí. Podobné kampaně přitom před časem zažily například Paříž či Londýn, kde se do ní zapojili například i poslanci a michelinští šéfkuchaři."

http://www.novinky.cz/ekonomika/175304-restaurace-stale-nechapou-ze-nabidnout-vodu-z-vodovodu-je-samozrejmost.html

sobota 1. srpna 2009

Vodovoda čili voda z kohoutku

Pitný režim je proces, který mne posílá tak často na toaletu, že tam denně stihnu potkat všechny ženy z firmy. Ale o tom psát nebudu, jen jsem to chtěla odlehčit. Voda. Co pijete v horkých dnech? Colu? Džus? Minerálku? Nebo jen kafe a říkáte si, že jsou to povídačky, že to odvodňuje? Hm?

Před pár měsíci jsem se rozhodla koupit balenou bylinkovou vodu s příchutí šalvěje. Pro návštěvy, já piju spíš čaje. U pokladny se po pípnutí objevilo na displeji asi 110,- Kč. Řekla jsem si něco jako "no to ne, to bylo naposled". Vodu za 110,-? Za to mám dva až tři obědy v práci (například). A od té doby jsem si balenou vodu nekoupila a začala jsem na ní pohlížet s nedůvěřivostí. 

Obědvala jsem s rodinou a někdo z nich prohlásil, že v ne každé restauraci ti podají vodu z kohoutku, točenou, zkrátka na zapití jídla nebo vína. Četla jsem o tom a začala se o to zajímat. Slyšela jsem o australské obci, kde zakázali prodej balené vody z ekologických důvodů. Jestli nevíte, o co šlo, vygooglujte si to.

Začala jsem ochutnávat vodu, která mi doma teče z kohoutku. Občas, když jsem se sprchovala po příchodu z vinárny, jsem polykala tu teplou vodu přímo ze sprchy, abych si naředila alkohol v těle a pomohla se ho snáze zbavit. Takhle začalo moje pití vody.

Dneska se snažím objednat si v každé restauraci nebo hospodě k jídlu vodu točenou. Do restaurací, do kterých chodím trochu pravidelněji, jsem vodu z kohoutku nikdy nedostala. Dívají se na mně přitom jako na blbce, co chce misku s vodou pro psa.
V Litoměřicích Time-out. V Teplicích Hlubina. V Ústí Pam-pam (chápu, že Vám ústečani "snědí" tu Vaši jako-italskou kuchyni, já ne — ale vaříte pořád lépe než v restauraci narohu proti poliklinice — už jsem i zapomněla jméno).

Víte, proč je lepší pít vodu z kohoutku? Zjistěte si to. Vodítkem jsou peníze a ekologie. Sledujte http://www.vodovoda.cz

neděle 5. července 2009

Megera

Zrovna, když se udělá krásné počasí, přijde si megera na návštěvu.

Je dvanáct hodin a v troubě se mi dopéká maso. Odpočívám už a hraju karty na počítači. Hraju, jako už mnohokrát, bezmyšlenkovitě a najednou se to stane. Karty, kterými hýbu se začnou divně chovat. Moje ruce se začínají divně chovat. Zamávám si dlaněmi před očima. Nejsou moje. Do háje! Je to zase tady. Proč?

Všechno kolem je neosobní a já vím, že přichází migréna. Píšu Janovi SMS, že za chvíli budu slepá a nemožná dvě hodiny. Utíkám hledat co nejrychleji do lékárny Cinii, kterou mi lékař předepsal. Beru si tabletku a zapíjím. Na internetu hledám užívání toho léku, který beru poprvé. Příbalák jsem dávno vyhodila. Jedna tableta by měla stačit. Jak to zabere? Uvidíme. Strašně se bojím bolesti.


Zatahuju závěsy a rolety, mozek vidí na 40% a jdu spát. Oči si zakrývám, protože nechci vidět jak nevidím.. Hlavou mi lítá, proč, po čem, jak to? Je to proto, že to mám teď dostat? Pokles hormonů? Pátý den bez alkoholu? Co bylo ve snídani? .... Zvoní mobil, Jan je tu. Svalí se vedle mně a chvíli ležíme. Nechce se mi vůbec mluvit, možná to ani moc nejde. Afázie..
Začínám zpět vidět. Dáme si oběd, žvýkám to maso mechanicky bez chuti. Lupnu si Ibalgin. Cinie mi zastavila migrénu, jak to šlo, ale bolest levé hemisféry za okem je nesnesitelná.

Pak si dáme ještě hodinku spánku. Jsem otupělá, ale dá se to. Společně vyluxujeme byt a já si sedám k počítači, abych Vám o tom napsala.

Máte-li někdy bolesti hlavy, nevíte nic o migrénové slepotě. A než se jí naučíte znát, vyděsí Vás, že přicházíte o zrak a nevíte proč. Kdepak, to jen Váš mozek nevidí. A co vidí v místech, kde nevidíte? Co "vidí" slepý? Černotu? Oranžovo-růžový jas, jako když zavřete oči proti slunku? Kdepak. Nic. Pusté nic.

pátek 3. července 2009

Větev Schmied

Letos se mi ozval přes spoluzaci.cz příbuzný, o kterém jsem nevěděla. A protože internet je mocný až mocnější, našla jsem si jeho dcery a vnučky na lide.cz.

Jan Schmied je bratranec mého otce, měli tedy společnou babičku a dědečka. Jo, vzpomínám si z vyprávění. Babička Gabrielová :) Ano, od ní si říkám po internetu Ella Gabriella.


Mám tedy nového starého příbuzného, který má zajímavou profesi, je kaskadérem a šéfem kaskadérů v Čechách.

Jeho tři dcery: Andrea, Žaneta a Denisa. Žaneta už má také dcerku.

Vím, že v republice žije přibližně 400 žen s příjmením Schmiedová, tak tedy některé jsou opravdu moje příbuzné.

neděle 24. května 2009

Vystřižené scény

Na youtube.com jsem našla celý jeden svůj oblíbený film v angličtině "Norma Jean and Marilyn". Jsem překvapená tím množstvím scén, které se k nám s dabingem nedostaly! Spousta scén teď dává víc smysl.

A jak by vypadal můj život, kdyby se nějaké scény vystřihly? Jednodušeji nebo méně srozumitelně?

středa 13. května 2009

Národní dům

Kulturní stánek (lepší než kulturní STŘEDISKO) má vyleštěný nový stránky. Jestli někdo ještě v dnešní době editujete webovky ve Wordu nebo FrontPage, tak na to prosím co nejdřív zapomeňte.


Na co sedět doma u telky nebo domácího kina? Blíží se sezóna LETNÍHO KINA! Mrkněte do toho příspěvku na program.


www.narodnidum-ul.cz

Letní kino

Program na květen

sobota 11. dubna 2009

Svatba mého přítele

Dnes v tuhle hodinu se mi žení moje první láska z roku 1999.

Potkali jsme se před deseti lety a měli se rádi pár let, pak to skončilo, já to skončila. 
Nebylo mi ještě ani dvacet, vlastně trochu po osmnáctém roce.
Učili jsme se spolu prvnímu všemu, učili jsme se hádat, nehádat, dělat kompromisy, hráli jsme si na dospělé a bylo všechno perfektní. Konec devadesátých let..

Párkrát od toho okamžiku konce jsme se potkávali, někdy v Ústí a v Praze taky. To jsem ocenila, že v tom velkém cizím městě je někdo, kdo mne zná a koho znám já. Opravdu zná.

Bere si za svou manželku ženu, kterou po našem rozchodu poznal a věřím, že bude šťastný.
Blahopřeji mu k tomu, že se brzo stane otcem. Hodně hodně štěstí a zdraví až do stovky.

Měla jsem teď být na jejich obřadě, ale nemám doprovod, tak zůstávám doma.
Letos mi můj přítel — který se právě žení — na mou svatbu nepůjde. Tato rozepsaná kniha je zavřená a uložená ve sklepě s dětskými hračkami.


1Brzy se uzdrav
Joe | Mail | 29.04.2009, 06:46:19
Přátelství je někdy víc než láska. Snaž se jít dopředu svoje dětské hračky nechej doma u svých rodičů. Dám ti sílu jít dál, když už ti tvá nezbyde. Nezapomínej se dívat kam jdeš a s kým.

neděle 8. března 2009

Masopust, Větruše, Hennlich, Páralovo Ústí

Přináším Vám fotky z posledních týdnů, jak jsem je zachytila svým mobilem. Masopust ve Velkém Březně, hlavní nádraží s Větruší, Hennlich, Páralovo Ústí








čtvrtek 22. ledna 2009

Twitter a Facebook

Jak se bráním novým technologiím a proč to dělám? Nahá před novými technologiemi s hrstkou přátel.

Nedávno jsem si zrušila účet na Facebooku. Měla jsem ho tam chvíli, kvůli Mexické Evě, jen proto, abych si s ní mohla vyřídit osobní účty a pak jsem ho už nepotřebovala. Ten účet ani nešel zrušit! Nakonci všech těch kroků jsem byla vyrozuměna, že mi účet pouze blokují, kdybych se chtěla ještě někdy vrátit. Zajímavé.

Na Evropě 2 mluvili minulý týden o Twitteru, tak jsem si zjistila, co to je. Prý to má i Brittney Spears a píše tam o tom, že navštívila budhistický chrám. No pane jo. Stála jsem krok od založení svého konta.
O Facebooku jsem četla článek v Reflexu. Reflex má svou Facebook skupinu a uživatelé tak mohou číst, co se děje pod reflexí pokličkou!

Firma H1, jejíž blog občas čtu a u níž jsem se školila loni na Google Analytics, je firma se zvláštním prostředím, proto mne ani nepřekvapilo, že má svou grupu na Facebooku i Twitter.

Opětovně jsem si zprovoznila Fring na mobilu, abych mohla používat půlrok krásně internet zdarma, když mi ho Vodafone daroval. A vidím, že vedle Skype, ICQ, MSN a dalším komunikátorů, o kterých vím několik let, ale nepoužívám je, je i Twitter a Facebook.

A zase jsem byla krok od toho, začít používat tu VĚC, kterou má snad i kojenec... Je to tak lákavé sdělovat lidem, co právě dělám, jak mne co kdo štve, co se mi líbí.. Ale kdo to bude číst? Neskončí uživatelé Twitteru pouze jako pisatelé a nikdo to nebude číst?
A zděsila jsem se pohledu na účet mého známého Michala (nikoli Kašpárka), kde se psalo, že má Michal 934 (!!!) přátel.
Panebože, dalo mi hodně práce mít co nejméně zbytečných známých a soustředit se na tu hrstku lidí kolem mně, kteří stojí za to a budou stát i další desítky let. Na co tisíc anonymů?

A opět jsem se ubránila být na Facebooku (nebo Twitteru), ale začínám přemýšlet o připojení mojí firmy do té sítě Facebooku...

čtvrtek 8. ledna 2009

Opice s červeným nosem

Co znamená přemýšlet o minulosti a stále se v ní hrabat.

Možná si trochu budu fandit. Přicházím na to, že mám dobrou paměť na situace, události a k nim přibližné datumy (ne-li přesné), někdy i stav počasí. A když se to týká vztahu, vím to přesně vše na datum. V rodině mám předka se stejnou schopností. Než mi došlo, ze jsem to zdědila i já, myslela jsem si, jaká je to výhoda, pamatovat si datumy (maturovala jsem z dějepisu — snad se ani není čemu divit). Pamatovat si znamená nezapomínat. Zatím to vypadá NIKDY nezapomínat. Pamatuji si detailně kvantum pro jiné než mne zbytečných informací. Jsou to vzpomínky, které ani nikomu neříkám. A já bych je chtěla zapomenout. Tolik moc. A aby si pár mých stálých čtenářů nemyslelo, že právě vzpomínky na ně toužím zapomenout, chci je ujistit, že moje paměť sahá i dál než na jen střední školu :) V jedné bajce se praví: aby se kouzlo povedlo, nesmíš při vyslovení zaklínadla myslet na opici s červeným nosem. A jde to?

čtvrtek 1. ledna 2009

PF 2009

Přeju všem, aby se měli, jak si zasluhují. Ani o píď líp :) Ale hlavně ani hůř!