onaja

onaja

čtvrtek 23. října 2008

Šípek, šípkový čaj a marmeláda z šípku

Doma se nám suší asi 7 kilo šípkových plodů. Další kilogram jsme věnovali v ještě nesušeném stavu.

Vypravili jsme se před 2 týdny za Božtěšice na sběr. Dvě papírové tašky jsme oba nasbírali do tří čtvrtin asi za hodinku a nechali se provětrat od podzimního větříku.

Sbírali jsme krásné červené tvrdé plody. Jen některé byly měkčí a dužinka se z nich dala sát dírkou po odtržení větvičky. Chutná to vždycky vskutku božsky. Kysele, sladce, červeně..

Víte, jak je těžké sehnat na internetu čajový set s motivy šípků? Nadlidské. A tak jsem to už zkusila i v pár kamenných obchodech. Zatím bez výsledku.

Přes kilo šípků, důkladně očištěných od bubáčků a větviček jsme povařili, rozmixovali (to bylo najednou vesele vymalováno v kuchyni!) a pasírovali. Získali jsme báječné červené blátíčko, které chutnalo zdravě až mi praskaly slinné žlázy. Osladili jsme blátíčko a ještě chvíli to vařili. Pak jsme plnili skleničky. Snad jsem se chtěla i nechat opařit tímhle báječných a chutným skvostem. Máme 4 skleničky ve špajzce připravené na Vánoce. Marmeláda, šípková k masíčku.

Zbylé plody jsem s láskou jeden večer očistila od větviček a zbylého okvětí a nemám sílu je odklidit z topení. Pořád tak krásně provonívají byt.

Zdraví na celou zimu!

pondělí 13. října 2008

V Ústí jděte určitě jinam / Bar Motýlek

Loni přibližně touto dobou jsem navštívila restauraci a bar Motýlek na Skřivánku. Nechalo to ve mně dojem. Po výplatě, dnes, jsem sem pozvala svého přítele na večeři.

Vešli jsme do podniku. 
Ano, restauraci jsem zevnitř poznala. Jakobycihlová zeď, ale hezky vyvedené, dřevěné stoly, stoly ala šicí stroj. U dveří si nás skoro nevšimla mladá servírka.
Posadili jsme se nejdál od doširoka otevřených dvěří, aby na nás netáhlo. Nějak marně jsem zaháněla pocit, že mne zde před rokem usazoval číšník. Setřela jsem drobky hřbetem ze stolu. Když jsem se poprvé podívala na hodinky, napadlo mne, že už tu měla být obsluha a jestli nepřijde do pěti minut, odejdem. Servírka s úsměvem přišla, nesla modré desky. Umělohmotné? Jídelní lístek psaný na PC různým písmem, zašoupnutý v eurodeskách. Loni mi myslím zde nabídli krásné Menu v kožených deskách.. Budete jíst?
Listujeme a já si nemůžu vybrat, co bych si dala. Ani můj přítel. Listuju zezadu dopředu. Katův šleh, kuře s broskví, hovězí na pepři, hovězí na česneku. Jedna polévka. Speciality šéfkuchaře ničím nezajímavé, Jo a na koci specialita! Lángoš za 35,- Kč. O můj Bože!
Nedá se, objednávám si svařáka a přítel pivo. Já lángoš, on topinku. Fakt :(

Přinese mi svařák, pivo bude za chvíli až. (?) Víno zdejší — i Sklepmistr svařený chutná lépe. Pivo donesou, sklenice smrdí.
Přijde servírka. Pardon, lángoše došly. Tak si dám topinku. Co se může víc stát?
Topinky dorazily, byly docela dobré.
Otázku: Zvlášť nebo dohromady? nemám příliš ráda a zvykat si na ní nebudu. Útrata činí 134,- Kč. Podávám servírce tisícovku. Nemá zpět, prostě nemá. Nemám bohužel menší, zrovna jsem vybrala po výplatě sladký peníz z bankomatu. Přítel platí, i když jsem ho zvala na večeři já.
Do Motýlku se hned tak nevrátíme.