onaja

onaja

sobota 26. dubna 2008

Jak jsem se učila řídit I.

Už loni jsem byla rozhodnuta, že si po novém roce začnu dělat řidičák. Byla jsem ochotná začít i při dojíždění z Prahy, ale nakonec jsem na teorii jela z Prahy jen jednou, na konci ledna.

Autoškolu jsem odkládala roky, protože buď na ní nebyl čas nebo chuť, nebo to prostě nešlo místně. Stejně si myslím, že dělat to v Praze, tak bych to asi vůbec nezvládla.
Přihlásila jsem se na konci ledna do autoškoly Lokšan. Kromě 4 lekcí, jsem navštívila všechny. Třeba lekci o první pomoci jsem považovala při svém vzdělání nezajímavou.

Dneska už mám za sebou čtyři jízdy a druhého lektora.

Moje první jízda byla zároveň mým seznámením s instruktorem Krausem. Poté, co se mne zeptal, co v těch Litoměřicích studuju.. jsme dojeli na cvičiště. Nebylo přímo pěkné počasí. Hustě sněžilo. Ukázal mi motor, povídal kde co a pak jsme se učili rozjíždět. Znáte to. Ale hlavně maj v autoškole velice citlivé vozítko, co se dá řídit palcem u nohy a to mi nevyhovuje. Pan Kraus častěji křičel než mluvit, pak už ústa nezavřel a já vůbec nevěděla, co po mně chce, protože mluvil pořád dokola. Dost, řekla jsem si, já tu za to platím a dupla jsem na brzdu. "Nakreslete mi, kde je ta Vaše osmička, protože já nevím, co po mně chcete." Pak už to šlo. Zeptal se mně, kde bydlím a jestli bych si troufla si tam dojet. No jistě, vždyť hustě sněží a jednou to musí přijít.
Doma jsem měla pocit, že jsem se znova narodila a vůbec si tu cestu nepamatuju, chvěla jsem se.

Druhá a třetí jízda mi splývají. Pořád na mně křičel, dupal mi na brzdu a bral za volant. Ptal se mně, jaktože nevím, kde je kulturák, když jsem z Ústí. Pan instruktor se zřejmě nikdy už nesníží k pocitům začátečníka řidičky (ženy!!!), která sice ví, kde co v Ústí je, ale ví, jak tam jen dojít!!! Po svejch!! Po druhé a třetí jízdě jsem měla pocit, že nevím, proč si řidičák dělám, když můžu docela klidně chodit pěšky a jezdit vlakem. Dokonce mne na křižovatce rozbrečel — to bylo s tím kulturákem,..

Pohádala jsem se s rodiči, když jsem si stěžovala na autoškolu — samozřejmě jsem poslední v rodině, kdo nemá papíry. Usoudila jsem, že je třeba vyměnit instruktora a tak jsem učinila.

Moje jízda s panem Lokšanem, Láďou, byla naprosto jiná. Nevadilo mu, když jsem se rozjela trochu neohrabaně nebo udělala chybu. Prostě mne opravil a klidně vysvětlil. Nechal mne řídit. Jenom mne.

Vždy se choval naprosto profesionálně.

Dneska jsem měla mít s ním jízdu, ale bohužel jsem si spletla dohodnutý čas. Tak jindy..

Moje knížky I.

Přináším Vám víkendové povídání o mých knihách. Moje knížky mne doprovázely celé moje stěhovní a bydlení už od roku 2004. Byly kdysi mým jediným majetkem - ani dnes nejsem o moc majetnější. Svatý Diogénes.
Nejlepší na nich je, že mapují můj život.
Nejhorší, že přibývaly právě v době, kdy jsem se stěhovala nejvíc. Jsou prostě hodně těžké.
Mám jich přibližně zatím sto. Vezmu to od začátku, podle abecedy.

100 nejzajímavějších míst severních Čech do kapsy — Růžička, Jordáková, Pozlovská, 2007
Tuhle knížku jsem si koupila v obyčejném nákupu v Tescu v Ústí nad Labem. Bylo mi trochu líto ji dávat na posuvný pult u pokladny společně s potravinami, ale chtěla jsem ji. Říkala jsem si, že začnu cestovat a budu si do toho dělat poznámky, co jsem všechno viděla. Chybí tam zřícenina hradu Blansko. Tímto ji odsuzuju :)

Akademická slovník cizích slov — kolektiv autorů, 2000
Koupila jsem si ji ke studiu na vysoké škole. Dnes už ten slovník neotvírám, mám internet. V knihovně dobře vypadá. Špatně se stěhuje.

Alchymista — Coelho Paolo, 2006
Koupila jsem si ji přes internet. Nejdřív jsem díky ní změnila život a pak ji před spaním četla někomu. Nebo původně jsem ji koupila tomu člověku? Je v ní moje věnování někomu, ale vím jistě, že jsem ji četla ještě před seznámením s věnovaným člověkem. Že by byly knížky dvě? Hm.. záhada.

Angličtina — Murphy, 2006
Tu jsem si koupila přes Michala a dovezl mi ji o půlnoci z Prahy do Ústí. Momentálně ji nemám a přišla jsem na to právě dnes :)

Angličtina pro sekretariát manažera — Zuzáková Pavla, 2006
Heh, chtěla jsem se naučit správně říkat nějaké fráze v kanclu anglicky. Prakticky jsem ji otevřela asi dvakrát. Je tam plno zbytečných věcí..

1Akademický 
JANOVA | WWW | 26.04.2008, 19:55:41
slovník mám v nejednom vydání. Pravda na internetu najdeme vše, ale kniha v posteli je lepší než NB. 
Alchymistu vlastním taky a též jsem změnila život. 
MSF

neděle 20. dubna 2008

Věta

Moc ráda se dívám, jak zraju, ale škoda, že mi přitom přibývají léta.

neděle 6. dubna 2008

Můra

Vletěla mi do obýváku včera večer a než ji chytil, schovala se mu.. Dočkej času, řekl si Albert.

Teď tu čmuchá a hledá další, ale jak to vlastně bylo?

Říkali v televizi, že indiáni požírali silné jedince a zvířata a doufali, že do nich vejde duch zemřelého.
Já doufám, že mi tu Albert nezačne lítat ke světlu.

Dal jí co proto, tady je POPIS JEDNOHO ZÁPASU obrazem.



1LOL
GA | Mail | 08.04.2008, 23:32:00
Je to strašnj dravec :D .... Uz si pořádně zazlobil? ( mam na mysli nejakou tu destrukci vybaení bytu )
2TO zničil
Eliška | 09.04.2008, 06:18:32
Anděli, včera mi pokousal nožičky mých velice drahých (a jediných) dioptrických brýlí. Od té doby s ním nemluvím.
3skill
GA | Mail | WWW | 09.04.2008, 15:36:39
Tak to je eště dobrý ne..... vtuj skill v malování po sobe naslepo by se ti ted mohl hodit :D..... znam i horší případy .... Kamarádovi rozkousal jeho novej vořech zdrojovej kabel do noutbůku , dálkový ovládání k DVDčku a fungl nový Najky :( ....škoda 6500 Kč

sobota 5. dubna 2008

Zákoutí

(Dopsáno 5.4.2008 - Zbořili ho. Vedle DM drogerie vybourali dům, který tam stál mnoho let, i před mým narozením. Bez hledání v archivu mám dojem, že tam kdysi za časů mých pradědů byla kafetérie. Dnešní dělníci ponechali štít do ulice, to mi ponechalo naději.
Naděje je pryč. I štít zbořili. Nic proti tomu neudělám, můj dům to nebyl, ale mrzí mne to.)


Co se na rodném městě dá po dvaceti letech ještě obdivovat? Co nového zamilovávat, co poznávat? Nové plechovo skleněné stavby? Ano, řeknu nahlas, že se mi líbí nový KOMPLEX v Dlouhé ulici, ale líbí se mi tak jako hologram mého slepého střeva. Zajímavý, ale nemusim to vidět každý den.


Všechny domy v centru a okolí znám. Ze všech stran. Jsou pak ale místečka, která jsou oku skryta. Jsou to dvory, dvorky. Malé skryté ostrůvky zeleně, někdy jen parkovišť, pískovišť a jiných tajných zákoutí.

Procházela jsem se dvacátého druhého března v okolí ústeckého divadla, měla pro sebe půl hodinku, než se sejdu s bratrem. Náhle jsem se v kroku zastavila. Pořídila snímek jednoho průjezdu se stromem uprostřed. ...

Kdo pozná?



Hledám Tě, pořád Tě hledám.. Nebo hledáš ty mne? Určitě už nejsi, nejsi, jakého jsem Tě znala. Jsi docela jiný, přeměněný v roli svého výběru. Někdy mně moc scházíš. Někdy je často. BOJANOVICE !!!!!