onaja

onaja

pondělí 31. prosince 2007

pátek 28. prosince 2007

Alchymista

největší lež

"What's the world's greatest lie?" the boy asked, completely surprised.

"It's this: that at a certain point in our lives, we lose control of what's happening to us, and our lives become controlled by fate. That's the world's greatest lie."

čtvrtek 27. prosince 2007

Karel Černoch

Začínal jako rock'n'rollový a bigbeatový zpěvák v 60. letech 20. století, prošel celou řadu tehdejších avantgardních hudebních skupin, z nichž patrně vůbec nejvýznamnější byla skupina Juventus, na jejímž repertoáru se podílel také autorsky. Postupně se etabloval jako zpěvák středního proudu. Vystupoval pak pouze v Divadélku Ateliér v pořadech ve Spálené ulici na Novém městě pražském v pořadech Evy Olmerové, hostoval též v některých představeních Divadla Semafor. Následoval příklon k moderní country hudbě ve skupině Country Beat Jiřího Brabce, kde vystupoval po boku někdejší československé pěvecké hvězdy Nadi Urbánkové. Po převratu se uplatnil jako úspěšný muzikálový herec a zpěvák, vystupoval také s českým komikem hercem Jirkou Wimmerem, působil též jako moderátor.


Tahle zpráva mě fakt zamrzela. Karel Černoch dobojoval bitvu s ošklivou nemocí. Vždycky jsem ho vnímala trochu jako prince, trochu jako krále. Teď už mu bude dobře.


neděle 23. prosince 2007

Pohovor

Byla zima. Tak šílená, že jsem bratrovi dal svoje boty. Bratr chodil do školy osm kilometrů a boty jsme měli jen jedny. To byla válka.

Přišel jsem k Lautrkrancovi do obchodu. Na dveřích pekárny měl napsáno, že přijmou pekaře do učení. Maminka chtěla, abych se učil na pekaře, protože říkala, že aspoň budu v teple u pece. 
Obchod měl pan Lautrkranc vcelku malý s pultem plným voňavých housek, chlebů a koláčů. Všechno bych to snědl, dostal jsem hlad. Pan mistr mě zahlédl a zeptal se, co chci. Po mé odpovědi, mě nasměroval po schodech nahoru do patra, do obytné části. To jsem si uvědomil, až když jsem si všiml rohožky u dveří v prvním patře a obrazů svatých na zdi.
Zaklepal jsem a vstoupil do kuchyně. Hospodyně na mě mrkla jedním okem a poslala mě sednout ke stolu. Studily mě nohy, rozhlížel jsem se po kuchyni. Se mnou seděli u stolu ještě dva chlapci, vypadali skoro jako já. Hubení, hladoví. Za chvíli přišel pan Lautrkranc a posadil se s námi ke stolu. To už hospodyně položila před každého polévku. Po polévce jsem dostal půlku kuřete a brambory. Nerozuměl jsem, proč jsem dostal tuhle hostinu, ale bylo mi to jedno. Jedl jsem, až mi praskalo za ušima. Dojedl jsem jako první. Položil jsem talíř a lžíci, oddechl a poděkoval.
Pan Lautrkranc přestal jíst a podíval se na mě. Pousmál se a řekl: "Jak k jídlu, tak k dílu. Zítra přijď zase, ale teď už rovnou do pekárny."

Rok jsem se učil a rozvážel pečivo i na lyžích do sousedních vesnic. Po válce jsem přišel za prací do Ústí nad Labem. Pekl jsem v Dělouši a Hrbovicích. Na zábavě v Budvarce jsem se seznámil se svou manželkou. Narodil se nám...

... můj otec. A tak jsem přišla na svět pak i já v Ústí nad Labem.

Můj pohovor vypadal docela jinak :), ale myslím, že byl důležitý pro můj život jako chuť k jídlu mého dědečka.

sobota 8. prosince 2007

Četla jsem..

Zánik svobody projevu v Americe je za dveřmi. Má ho stvrdit nový zákon nazvaný Violent Radicalization and Homegrown Terrorism Prevention Act (Zákon pro boj s násilným radikalismem a domácím terorismem), který je chytře formulován tak, aby umožňoval vládě USA zatknout a uvěznit každého, kdo se otevřeně vyjadřuje proti Bushově administrativě, válce proti Iráku, ministerstvu pro vnitřní bezpečnost nebo jakékoli jiné vládní organizaci (včetně FDA [Food and Drug Administration - Úřad pro kontrolu potravin a léků - pozn.překl.]). Zákon už prošel sněmovnou 405 velezrádnými hlasy proti 6 a nyní se jím zabývá senát, přičemž k hlasování může dojít každou chvíli. Na celém internetu se ozývají všichni inteligentní lidé, kterým na našich svobodách záleží, a varují před tímto mimořádně nebezpečným zákonem: Philip Giraldi v Huffington Post, Declan McCullagh na CNET´s News.com,Kathryn Smith na OpEdNews.com, a samozřejmě i Alex Jones na PrisonPlanet.com. Návrh zákona představuje začátek konce svobody projevu v Americe. Pokud projde, všechny informační zdroje, které znáte a kterým důvěřujete, mohou být zastaveny a jejich autoři uvězněni.


Dále čtěte zde:

http://www.matrix-2001.cz/v2/default.aspx?aid=2425

Vlakem skoro jednou kolem pupku Země

Včera jsem naposledy nastupovala na vlak na hlavním nádraží v Praze. Včera jsem naposledy vystupovala na západním nádraží v Ústí nad Labem. To kvůli jízdnímu řádu. Ne dané výpovědi. Od pondělí totiž začnu jezdit Ústí hlavní na Praha Holešovice.

Někdy mě trochu mrzí, že jsem si nezavedla ten deník, o kterém jsem už párkrát přemýšlela. Psát si, koho jsem potkala, jak se choval, co vyprávěl. Méně prozaické: po čem páchl, jak mě obtěžoval..
Než skončím ve Skřivánku najezdím denně do Prahy v kuse celý sedm měsíců. Za tu dobu najezdím přibližně něco kolem 30.000 km.
Potkala jsem ve vlaku rozkošné děti, třeba holčičku Emu, se kterou jsem si hrála celou cestu. Několik tříd, které z Ústí cestovali za poznáním krásy hlavního města. "Děti, na Muzeu potkáte hlavně feťáky a kurvy :)." Nedávno se ke mě do vlaku přidaly děti z dětského domova.

Velice často si připadám jako tichý pozorovatel dění kolem mě a vstřebávám to.

Kdyby došla u stolu řeč, vždycky se mě můžete ptát, koho zajímavého jsem potkala na svých cestách vlakem. Vždycky budu mít historku po ruce.

Dojíždění za prací totiž není jen pouhé dojíždění. Já ho považuju za cestování. Když denně trávíte ve vlaku tři hodiny, vytvoří se kolem Vás další svět. Já ten svět přijímám.