onaja

onaja

sobota 30. června 2007

Poslední víkend v Praze

Z důvodu mé přepracovanosti a vytížení píši o minulém víkendu až teď.

Minulý víkend jsme s Davidem byli na procházce s Miou Wallas. Fenka se narodila 15.4.2007 a bude několik let nohsled Davidův.

Je stříbrno šedá s modrýma očima. Pochází z jižních Čech a rodokmenová. Srst má příjemnou jako tuleň.
Neposlouchá, potřebuje kdykoli a strašně ráda chytá klíšťata. Má hebounké bříško a ráda se mazlí.

Neptej se, zda mi bude chybět.

MIA WALLAS
(GOYA OD KRÁLOVSKÉ OTAVY)
výmarský ohař







neděle 24. června 2007

Kočky na střeše

Kočky na střeše

horizont odrážel provazce vody
které padaly přes okraj světa
sukně se při chůzi otírala o Mariina lýtka
šla bosa po zahradě
pažemi opisovala rytmus chůze

volání překrývá tančení kapek do střechy altánu
oděv se jí přilepil na tělo úplně

zpomalila

obrátila se ještě jednou
kapky
stékaly
linkami
líčidel

ráno se kočky vrátí na střechu altánu
vyhřát kožíšky

líně
jakoby včera nepršelo

pondělí 18. června 2007

Vzdělání II.

Završeno: ÚSPĚŠNĚ!!!!


Milošku, děkujem !!!!

Užij si prázdniny.

Sestřička.



PS: a nezapomeň mě v červenci odstěhovat :)))))))

neděle 17. června 2007

Vzdělání

Mě se podařilo vzdělání završit titulem Diplomovaná specialistka. Tedy, že mám diplom na něco speciálního. V podstatě teď ho mám speciálně na nic :))) Ve Skřivánkovi může moji práci dělat i člověk se základním vzděláním, pokud umí zvednout telefon, počítat trojčlenkou, poznat složku v počítači a poslouchat šéfa.

Občas dělám nad tento strohý popis.


Zítra čeká mou rodinu důležitý den.

Zítra totiž v naší rodině dospěje poprvé někdo k vysokoškolskému titulu.

Můj bráška Milošek zítra skládá bakalářskou zkoušku.

Jeho studium bylo vždy v termínu, vždy bez opakování zkoušek, prázdniny měl plné příjemných brigád — plavčík a má milující přítelkyni.

Celá rodina ho podporujeme a držíme palce.

Zítra se mi nemusí podařit nic! Jen, když Milošek úspěšně zaskóruje.

HODNĚ ŠTĚSTÍ, ŠMÍĎÁČKU!

sobota 16. června 2007

Non, je ne regrette rien

Ničeho nelituji. Snad jen dne, kdy jsem se rozhodla spojit život s životem... jeho jméno tu psát nechci.

3.3. 2006 jsem se přistěhovala do Prahy a bydlela v Michli. Od 15.7. jsem bydlela na Roztylech do 9.12., kdy jsem se přestěhovala na ubytovnu v Kobylisích. Zde jsem přespávala do 23.12. Moje Vánoce byly krásné jen ve střípcích, jinak.. vlastně nebyly. Už třikrát jsem nezažila krásné Vánoce a tak padlo rozhodnutí, že dokud nebudu vdaná, budu trávit Štědrý den s rodiči. Tak se tento rok stane — tenhle rok vdaná rozhodně nebudu :D
Tedy Vánoce jsem trávila zase na Roztylech do přibližně 28.1., kdy jsem se odstěhovala sama do Vršovic ke třem Ukrajinkám a jednomu Čechovi. Tohle období zahaluje smutek, odcizení, špínu, i smích. Do konce dubna jsem věděla, že to tak nepůjde a že už tam být nechci. Na Rozytyly jsem se přistěhovala 30.4. a bydlím tam dosud.

Stěhovala jsem se proto, že poprvé jsem musela pryč od ex-skoro-manžela. Další pohyby byly určovány dle životních plánů mého přítele Davida. Já se nechtěla stěhovat před Vánoci a už vůbec ne v lednu čistě vyléčená ze zánětu někam k cizím lidem do Vršovic. Pak mi nabídl vysvobození a nabídl mi svůj byt. Konečně jsem věřila, že se usadím a bude to fajn.
Ani tak se nestalo a já se budu stěhovat do Ústí nad Labem. Zpět. Do bytu, který moje rodina vlastní a udržuje.

Moje je dílo, že jsem se Davida držela a proto jsem sebou nechala vláčet dle jeho nápadů a cílů. Bohužel jeho cíl nebyl dosud žádný trvalý. Jistě, Davide, okolnosti, znám je. Ale už to dále nesnesu.

Neskonale moc se těším do vlastního bydlení. Přemýšlím, kam si dám své knihy, svou kosmetiku, parfémy, kytičky. Kam si postavím stolek s notebookem. Jak si vymaluji pokoje? Bude to můj hrad a moje útočiště. Odsud se budu bránit všemu zlému a přijímat zde dobré.

5.7. nastane doufám, poslední mé stěhování v tomto roce. Teď jdu hledat na netu nějaká koťátka, protože kočičku si pořídím opět :)

Lilija, musím se odstěhovat, protože musím něco řešit...

neděle 10. června 2007

Zabodujem si

Pane Kafko, jistým bodem počínaje není už návratu. Spoustu bodů jsem už minula, spoustu jich dosáhla a teď dosahuju dalšího.

Můj další bod je maximálně niterný a neslovitelný, proto se mi už několik dní nedaří nic smysluplného sformulovat.

Když se poslouchám, jak mluvím s lidmi, se známými, přáteli, rodinou, nepoznávám se. Jo, chvílemi jo. Dost často za mě mluví nějaká studená odtažitá osoba.

Tak moc potřebuju obejmout, ale objímám se jen sama.

Šla jsem z kina ulicemi Prahy a cítila vedle sebe tu prázdnotu, kterou vždycky zaplňoval. Nebyl tam, nemluvil se mnou, nesmál se se mnou, nediskutoval o filmu. Prostě nebyl nikde, ani na telefonu.
A pak tu nebyl už nikdo kromě mě v tomhle velkým, neosobním, turistickym městě.
Šašek na rohu se mi chechtal. Hodila jsem po něm pár drobných. Z uličky se vynořil mnou nejnenáviděnější obličej a říkal mi, že mě miluje. Měla jsem v ruce břitvu a párkrát táhla zápěstím.. šla dál.

Dívala se na kopuli muzea. Určitě ho promítají, není možné, že tak velká věc tu stojí.


Nikdo mě neobjímal a mě napadlo, že lidé tvrdnou v srdcích ve chvílích, kdy MOC potřebujou, aby je někdo u sebe schoval a pohladil, ale protože nikdo takový není, obejmou se sami a dusí se v tom.

Omlouvám se všem, kteří toto čtou a mají pocit, že se o moje štěstí zajímají a starají. Je mi to líto, tohle je příliš hluboko ve mě a .. ani já se k tomu nedovolím pustit.

Tenhle rok byl pro mě zatím nejtěžší a je mi vidět v tváři. Jedna výživná maska to nespraví.

Brácho, řekni, že už to brzo skončí, řekni, ségra, už to brzo skončí.

Jakou má roli, když mě miluje, ale nechává mě odejít.

Není milionář, ale má milion dobrých důvodů, proč žít sám.

Není chudák, ale nemá nic, pro co by se měl rád.

A já mám jen prázdné žíly, jak mi chybí energie a klouby mě bolí, jak si podpírám hlavu.

Dík.

Tak tu máme další bod. Například samostatnost. A zlomený srdce. Hurá. Poprvé.