onaja

onaja

sobota 31. března 2007

Pesimistická čtvrtstoletí

25 + 25 = 50, tolik ti, tati, bude, až mě bude 25 let!!

Ale to bude až za dlouho, řekla holčička, když uměla počítat a spočítala si, kolik je tatínkovi let a kolik mu bylo, když se mu narodila.



jsi optimista?

zjišťuju, že už si mohu dovolit býti pouze optimista

fiha pročpak to?

protože kdybych byla pesimista, tak to neunesu :D a lidi kolem mě už vůbec ne. zvykám si na to, že některý věci v téhle chvíli lepší bejt nemohou. a proto si na to zvykám. nic jiného mi nezbývá.

rezignuji na čas i na svoji dychtivost.

má to čas, všechno kolem, po čem už několik let toužím.

jen mě nikdo nepřipravil na fakt, že ve svých 24 letech budu stále svobodná, bez dětí, bez soužití.
když jsem byla dítě, netušila jsem, že věk puberty existuje. pak jsem věděla, že to začne po osmnáctce a že pak se vdám.

v osmnácti jsem zapila narozeniny se svým otcem teplým pivem. a nic.

lavírovala jsem, protože jsem se dostala do věku svých rodičů, když si mě přinesli z porodnice.

lavíruju proto, že mému báječnému otci, co na své manželce, mé matce, nevidí vrásky, bude příští týden padesát let.
jakou další matematickou rovnici vymyslím....?

Project manager

Tenhle živočišný druh, do kterého od dubna patřím, si také říká Kapitán nebo koordinátor.


Vyznačuje se tím, že dostává víc nažrat, ale taky táhne větší náklad nebo radí ostatním, jak táhnout.

A tady jsem na svém novém místě:

- můj stůl, moje sesle, můj telefon, moje myš a klávesnice, prostor na disku i ploše, prostě moje pracovní prostředí

Teď už mám i velkou nástěnku s plánem na týden, šuplíčky na papíry a .... je to fajn.

Eliškovo ;)


1Blahopřeji, Eliško!
Pavel | 31.03.2007, 23:56:43
Máte pěkné pracovní prostředí - asi tak 5x lepší než u nás ... A netvařte se tak vážně :-).
2fňu
KuKačka | 02.04.2007, 12:33:19
Já taky blahopřeji, moc! Ale to už se nebudeme slýchat? fňu :(
3
Eliška | 16.04.2007, 20:56:18
Setkávat se budeme i nadále KuKačko.

Pavle, tak schválně, pošlete Vaše pracovní místo ;)

středa 28. března 2007

Mraky lidí

Sedm ráno. Jedenáct dopoledne. Pět podvečer.

Jedno je kolik je, ale valej se od metra k východu.

Nevím, kde se všude ty lidi berou. Opravdu nesnáším, když se valí lidi přede mnou a já přes ně a ti za mnou přese mne. Třeba ucpem jednou ty eskalátory a přijedou hasiči nás rozeštípat nůžkama na plech.

Další místo, kde se DAV ucpává jsou kameloti novin zdarma. Berou to jako chleba zadarmo a všichni v metru cestou čtou.
Mám tolik dotazů, když je vidím číst to Metro, Expres nebo jak se jmenují.

Kdo to platí, že to je zadarmo?
Když to čtou všichni nemůže ten, co to platí cpát lidem do hlavy, co si zaplatí a co se mu hodí?
Co si o tom myslí velké deníky (Mladá fronta apod.)?

Chci číst jen to, za co zaplatím. A jen za tento názor chci platit. Za Instinkt aTýden.

Když někdo nacpe 300tis lidem do ruky ráno zprávu, že má odpoledne citelné ochlazení, kolik se jich vrátí pro svetr? Asi nikdo, spíš vezmou o výtisk navíc, aby se tu šokující zprávu dověděli i kolegové a sousedé.

Co myslíte?

čtvrtek 22. března 2007

Celodenní

Laskavý čtenáři, nestíhám.

V bytě, kde přespávám víc než bydlím, mám mizerný ale zdarma bezdrát internet; přečtu si stránky, upload na 2% funkce, už ani Skype se tam nerozjede. 
To vše mi zamezuje psát nové příspěvky do svého deníčku.

Ale teď v sedm hodin a po práci v práci, jsem se rozhodla, že odsud něco napíšu.

Tak třeba, dost často myslím na to, že nemám co pozitivního psát. Lidi chtěj číst, hezký věci, vlastních starostí máme každej dost.
Mě trápí to, že jsem asi určitě bacilonosič streptokoků. Už skoro dva týdny se mi tu a tam objevují ve větším či menším množství čepy na krčních mandlích.
Angínu jsem nikdy neměla, netrpím na ní, ale jsem si jistá, že ji spolehlivě roznáším.

I David mými návštěvami znova a znova upadal do nemocí. A to jsem si myslela, že už se naše soukromé nesouhlasné bacily sežily. Nesežily. Jako my.

Ale příští týden navštívím pí Dr. a nechám si udělat stěry z mandlí. Zřejmě mi dá antibiotika, čímž si zas ovšem rozhodím zoo-flóru v pánevní oblasti. Neva, Klion od pražského pana Dr. G spolehlivě zabírá.
Změnila jsem pracoviště. Vinou okolností na provoze a mého soukromého života jsem se dostala na funglik novou provozovnu blizu Václaváku (minulý příspěvek). Mám vlastní stůl, židli (vyměnila jsem ji za vyšší od pultu), klávesnici, šuplíky, šak to znáte, kdo děláte v kanclu. Tak, dosavaď jsem se v Podolí střídala s kolegy u stolů a jistě pochopíte, že změna prostředí, tahání papírů, neustálého přehlašování z počítače na počítač psyché uškodí.

Heh, sedím tu po pracovní době, zvoní telefon, nevezmu ho :) "Nikdo tady už néééníííí :)) "

Nu dost, jdu si hodit baťoh na záda a mizim na metro. Večeřet už nebudu, kebab a baklava z Instanbul restaurace se ještě tráví.

úterý 13. března 2007

Praha

Je cizí, voní lacině často. Jen někdy ne.

Už bylo na čase Prahu i pochválit mými ústy a myšlenkami.

Je krásná, když v sedm, devět ráno vyjdu z metra na Muzeu, otočím se a zírám na budovu Národního muzea. Vzduch jako by byl plný blýskavých světýlek, plný té slídy času a ranního chladu. Ta chvíle mě donutila ji zvěčnit a pořídit ubohým mobilem pár šedivých fotek.

Ten ranní pohled mě naplnil něčím, co cizinci ani ani nemůžou vidět. Je to brutální jednoduchost a češství a krása. Nikde ještě nestáli hloučky divných lidí, ani hloučky divně mluvících, na koni byla ještě rosa, že se sv. vévoda Země České co držet, aby nesletěl na svou babičku.

Stála jsem na malém puntíku mapy Prahy a měla jsem dojem, že se neztrácím :)

Príma :) a teď posnídám v práci pravý český zabijačkový prejt. Mlask :)


(pozn. z 13.5.2013 - to bylo po mejdanu na Petřinách a zabijačce v Jarpicích)

neděle 4. března 2007

Rok a další klasické ohlédnutí

Březen je v rozpuku a roční má návštěva Prahy je úplná.

Před rokem jsem se přistěhovala do Prahy a s mapou v kabelce se rozkoukávala. Úsměvné.

Bilance pracovníků ve Skřivánku Praha — trvalý podstav. Momentálně -2. Chyba? Nástupní plat 13tis, nával práce, nával zodpovědnosti, management — trochu kocourkovské a vykořisťovací.

Zkušenosti? O mnoho širší. Je ve mě vůbec ještě něco z té Elišky před rokem? Připadám si jak nově dřevem obložená vstupní hala.

Zkušenosti s lidmi? Braň se zuby-nehty vlastním rychlým soudům. To, že si cizince stále připouštím nejblíže tělu, abych je poznala, však trvá. Dost často bolí, ale zocelí.
Už se nikdy nesmíš tak hrozně hloupě splést jako loni v Maťce a Dee.

Spokojenost? Jako po skončení večerníčku se těším na další zajímavý díl té hry.

S čím vůbec můžu bejt spokojená? Jen se změnami, jichž nelituji, to je málo. Užívám si přátelství s Jodie a Tomem, s Lucíjou, kamarádství s kolegy a kolegyněmi a přátelské rozhovory s některými milými překladateli a překladatelkami.

Ale vlastně velký JÓ. Mě se tady v Praze líbí. Tam v Praze, protože píšu z Ústí :)
Velký ANO se nekonalo a nekoná.
Lidé z Ústí se mě ptají, zda mi tam někdy není smutno.
Jsou občas chvíle, kdy sedím na okraji postele, nožky se mi kývou ve vzduchu, opírám se o matraci zápěstíčkama a čučím na podlahu. Ale jestli to jsou chvíle stesku po domovu, nevím. Spíš cítím občas velkou bezmoc nad děním kolem mě. Je to CRAVING po nezištném láskyplném objetí, které trvá.

Kdo by chtěl jako já, aby už bylo léto, ať zvedne pařátek!

sobota 3. března 2007

Sluneční paní

Ahoj, tak jsem se od své arogantní sebestřednosti dopracovala k opuštěné samostatnosti a zjistila, že se skoro ani vůbec nefotím :D.

Ale změna:

Po ostříhání. V očích tisíc..
Bílá mi těchto dnech dodává sílu a odvahu. Stálost a pevné nervy. Proto ji nosím v zaměstnání. Barva v lících se tím víc podtrhne, i když se jí nedostává..
Brzo radikálně změním barvu vlasů!


Proximální bérec sin. po 14 dnech léčby — tedy jedná se už v této chvíli o starší fotku.
Ještě pořád to bolí. Ještě pořád bolí ten den. Ale brzy půjdu tančit a barva modřiny už bude ta tam.
Co si vzít na sebe? Sárí nebo šampaňské šaty?