onaja

onaja

pondělí 31. prosince 2007

pátek 28. prosince 2007

Alchymista

největší lež

"What's the world's greatest lie?" the boy asked, completely surprised.

"It's this: that at a certain point in our lives, we lose control of what's happening to us, and our lives become controlled by fate. That's the world's greatest lie."

čtvrtek 27. prosince 2007

Karel Černoch

Začínal jako rock'n'rollový a bigbeatový zpěvák v 60. letech 20. století, prošel celou řadu tehdejších avantgardních hudebních skupin, z nichž patrně vůbec nejvýznamnější byla skupina Juventus, na jejímž repertoáru se podílel také autorsky. Postupně se etabloval jako zpěvák středního proudu. Vystupoval pak pouze v Divadélku Ateliér v pořadech ve Spálené ulici na Novém městě pražském v pořadech Evy Olmerové, hostoval též v některých představeních Divadla Semafor. Následoval příklon k moderní country hudbě ve skupině Country Beat Jiřího Brabce, kde vystupoval po boku někdejší československé pěvecké hvězdy Nadi Urbánkové. Po převratu se uplatnil jako úspěšný muzikálový herec a zpěvák, vystupoval také s českým komikem hercem Jirkou Wimmerem, působil též jako moderátor.


Tahle zpráva mě fakt zamrzela. Karel Černoch dobojoval bitvu s ošklivou nemocí. Vždycky jsem ho vnímala trochu jako prince, trochu jako krále. Teď už mu bude dobře.


neděle 23. prosince 2007

Pohovor

Byla zima. Tak šílená, že jsem bratrovi dal svoje boty. Bratr chodil do školy osm kilometrů a boty jsme měli jen jedny. To byla válka.

Přišel jsem k Lautrkrancovi do obchodu. Na dveřích pekárny měl napsáno, že přijmou pekaře do učení. Maminka chtěla, abych se učil na pekaře, protože říkala, že aspoň budu v teple u pece. 
Obchod měl pan Lautrkranc vcelku malý s pultem plným voňavých housek, chlebů a koláčů. Všechno bych to snědl, dostal jsem hlad. Pan mistr mě zahlédl a zeptal se, co chci. Po mé odpovědi, mě nasměroval po schodech nahoru do patra, do obytné části. To jsem si uvědomil, až když jsem si všiml rohožky u dveří v prvním patře a obrazů svatých na zdi.
Zaklepal jsem a vstoupil do kuchyně. Hospodyně na mě mrkla jedním okem a poslala mě sednout ke stolu. Studily mě nohy, rozhlížel jsem se po kuchyni. Se mnou seděli u stolu ještě dva chlapci, vypadali skoro jako já. Hubení, hladoví. Za chvíli přišel pan Lautrkranc a posadil se s námi ke stolu. To už hospodyně položila před každého polévku. Po polévce jsem dostal půlku kuřete a brambory. Nerozuměl jsem, proč jsem dostal tuhle hostinu, ale bylo mi to jedno. Jedl jsem, až mi praskalo za ušima. Dojedl jsem jako první. Položil jsem talíř a lžíci, oddechl a poděkoval.
Pan Lautrkranc přestal jíst a podíval se na mě. Pousmál se a řekl: "Jak k jídlu, tak k dílu. Zítra přijď zase, ale teď už rovnou do pekárny."

Rok jsem se učil a rozvážel pečivo i na lyžích do sousedních vesnic. Po válce jsem přišel za prací do Ústí nad Labem. Pekl jsem v Dělouši a Hrbovicích. Na zábavě v Budvarce jsem se seznámil se svou manželkou. Narodil se nám...

... můj otec. A tak jsem přišla na svět pak i já v Ústí nad Labem.

Můj pohovor vypadal docela jinak :), ale myslím, že byl důležitý pro můj život jako chuť k jídlu mého dědečka.

sobota 8. prosince 2007

Četla jsem..

Zánik svobody projevu v Americe je za dveřmi. Má ho stvrdit nový zákon nazvaný Violent Radicalization and Homegrown Terrorism Prevention Act (Zákon pro boj s násilným radikalismem a domácím terorismem), který je chytře formulován tak, aby umožňoval vládě USA zatknout a uvěznit každého, kdo se otevřeně vyjadřuje proti Bushově administrativě, válce proti Iráku, ministerstvu pro vnitřní bezpečnost nebo jakékoli jiné vládní organizaci (včetně FDA [Food and Drug Administration - Úřad pro kontrolu potravin a léků - pozn.překl.]). Zákon už prošel sněmovnou 405 velezrádnými hlasy proti 6 a nyní se jím zabývá senát, přičemž k hlasování může dojít každou chvíli. Na celém internetu se ozývají všichni inteligentní lidé, kterým na našich svobodách záleží, a varují před tímto mimořádně nebezpečným zákonem: Philip Giraldi v Huffington Post, Declan McCullagh na CNET´s News.com,Kathryn Smith na OpEdNews.com, a samozřejmě i Alex Jones na PrisonPlanet.com. Návrh zákona představuje začátek konce svobody projevu v Americe. Pokud projde, všechny informační zdroje, které znáte a kterým důvěřujete, mohou být zastaveny a jejich autoři uvězněni.


Dále čtěte zde:

http://www.matrix-2001.cz/v2/default.aspx?aid=2425

Vlakem skoro jednou kolem pupku Země

Včera jsem naposledy nastupovala na vlak na hlavním nádraží v Praze. Včera jsem naposledy vystupovala na západním nádraží v Ústí nad Labem. To kvůli jízdnímu řádu. Ne dané výpovědi. Od pondělí totiž začnu jezdit Ústí hlavní na Praha Holešovice.

Někdy mě trochu mrzí, že jsem si nezavedla ten deník, o kterém jsem už párkrát přemýšlela. Psát si, koho jsem potkala, jak se choval, co vyprávěl. Méně prozaické: po čem páchl, jak mě obtěžoval..
Než skončím ve Skřivánku najezdím denně do Prahy v kuse celý sedm měsíců. Za tu dobu najezdím přibližně něco kolem 30.000 km.
Potkala jsem ve vlaku rozkošné děti, třeba holčičku Emu, se kterou jsem si hrála celou cestu. Několik tříd, které z Ústí cestovali za poznáním krásy hlavního města. "Děti, na Muzeu potkáte hlavně feťáky a kurvy :)." Nedávno se ke mě do vlaku přidaly děti z dětského domova.

Velice často si připadám jako tichý pozorovatel dění kolem mě a vstřebávám to.

Kdyby došla u stolu řeč, vždycky se mě můžete ptát, koho zajímavého jsem potkala na svých cestách vlakem. Vždycky budu mít historku po ruce.

Dojíždění za prací totiž není jen pouhé dojíždění. Já ho považuju za cestování. Když denně trávíte ve vlaku tři hodiny, vytvoří se kolem Vás další svět. Já ten svět přijímám.

čtvrtek 29. listopadu 2007

Albert von Kulm

Narodil se přibližně 1. září 2007 v Chlumci u Ústí nad Labem. Má nebo měl ještě tři sourozence. Matka stará venkovní kočka, která, co ji znám, vrhla aspoň stovku koťat.

Než jsem se pro to, pořídit si kočičku, rozhodla, měla jsem chvílemi pocity, že to nezvládnu. Pak jsem si ale představovala, jak přicházím domů do temného bytu a zpoza rohu vykoukne koťátko, mroukne a jde mi vstříc.

A tak na svatého Václava vešlo koťátko v můj hrad.
Pamatuju si, jak jsme otevřeli klec, ono vykouklo, tláplo na koberec... a bylo naše. To jsem ještě netušila, zda máme kocourka nebo kočičku. Nedalo mi to a využila jsem mocnou moudrost internetu a vygooglovala jsem si informace o určení pohlaví u koček.
Moji internetovou doměnku potvrdila paní veterinářka, od které kocourek dostal průkazku a ňam vanilkovou pastu na odčervení. Ale to předbíhám.

Byl necelý měsíc starý a vážil něco kolem 400g. Neměl jméno. Připravila jsem si jméno pouze pro variantu samičky. A zprskanec Bubliňák, nepřipadal v úvahu. Najednou to nějak přišlo, ten film mi bleskl hlavou. S tebou mě baví svět. Albert, Bertík. A bylo to.
Stejně nejčastěji je to Bert, Ta Potvora, Ten Hajzlik, Ten Smrad..

Bert mě hodně naučil! Poznávám v sobě výchovu svých rodičů. Hlavně otce. Peru se s agresivitou, když Bert něco provede.. Se svou agresivitou. A pak, když se Ta Kopa Chlupů někam schová po výprasku, ho hledám a říkám: Proč mne tak zlobíš? Proč tě musím trestat? Mluvíme spolu, známe navzájem pár komunikačních gest. Občas si myslím, že mi něco vypráví. Poznám, když brečí a taky umí být pěkně sprostý!! Nevím, po kom to má :-)

Z pelíšku už vyrostl. Spí na ušáku, na okně, na židli. Jeho pohyb po bytě oživuje místa, která předtím asi neexistovala. Už se i míň pere, neboť mi ubylo šrámů na rukou. Chodí se víc tulit.

Dneska váží skoro 2,2 kg a dostal poprvé syrové vepřové maso. Nejprve z něj udělal kořist, vyválel ho na zemi, honil po kuchyni a pak ho s vitálním nábojem dravce pozřel.








neděle 18. listopadu 2007

Dvacet pět příznaků dospělosti

Není můj styl opisovat z jiných serverů, ale tohle mě rozesmálo.
Příští rok mě čeká 26 svíček na dortu, řeším s rodinou svůj majetek a budoucí roky. Jistě, plánovat není tak zcela možné, ale připravit se na případné mezníky se hodí.(tučné na mě platí)

1. Za oknem máš několik květináčů s kytkama a přitom se žádná z nich nedá kouřit.
2. Sex v úzké posteli pro jednoho už nepřichází v úvahu.
3. V ledničce máš víc jídla než piva.
4. Šest hodin ráno už není doba na chození do postele, ale naopak na vstávání.
5. Tvoji oblíbenou písničku už hrají jen ve výtahu.
6. V televizi sleduješ hlavně předpovědi počasí.
7. Tvoji kamarádi se už žení a rozvádějí, místo, aby si někoho narazili anebo ho nechali plavat.
8. Tvoje dovolená se smrskla ze sto třiceti dní na dvacet pět.
9. Nevystačíš už s džínama a svetrem, když se chceš ohodit.
10. Jsi to ty, kdo volá policii, protože ti zatraceni spratci odvedle odmítají ztlumit stereo.
11. Starší příbuzní už vykládají v tvé přítomnosti sprosté vtipy.
12. Nevíš, v kolik zavírá Mc Donald's.
13. Platíš míň za pojištění auta, zato na půjčku na auto splácíš víc.
14. Když spíš na gauči, jsi ráno celý rozlámaný.
15. Svou kočku krmíš podle zásad zdravé výživy a ne zbytky od McDonald's.
16. Odpoledne si už nedáváš šlofíka.
17. Večeře a potom kino už pro tebe nejsou začátek rande, ale celé rande.
18. Půlka smaženého kuřete ve tři ráno ti neuklidní žaludek, ale naopak vyvolá žlučníkový záchvat.
19. Do drogerie už nechodíš pro kondomy a testy na těhotenství,ale pro prášky na bolení hlavy a anacid.
20. Flaška vína za čtyři pětky už nepatří mezi fajnový pití.
21. Snídáš ráno.
22. Místo "Už nikdy nebudu tak strašně moc pít," říkáš "Už nemůžu pít jako dřív".
23. Devadesát procent času, který strávíš u počítače, jeskutečná práce.
24. Nepiješ doma ještě před odchodem do hospody jen proto, abys ušetřil.
25. Se zakaboněnou tváří čteš celý seznam a marně hledáš jediný bod, který se na tebe nevztahuje.

čtvrtek 15. listopadu 2007

Valerie

Měsíc se otáčí a přitahuje moře do svého středu

při každém dotyku Moře a Měsíce

já vzpomínám na Tebe

má Valerie,...
scházeli jsme se u rozvlněné řeky
voněli k hrstím hlíny
nechali vítr ohýbat silné stromy
opilí si slibovali u hořícího krbu věrnost

vím, že tehdy kvetly kopretiny
dávala sis je do knížky
ze které jsem ti četl
Bojovníka Villonova

šeptalas:
zítra bude smrt
a pozítří já
se znova narodím
pak začnu žít
v zemi
z níž bolavé trny
nebudou
víc čnít

kupuju kopretiny
a jdu červencovým ránem
cestou bílých oblázků
melancholický ženich za nevěstou
s havrany

kartářka se mi směje
obracejíc Přetvářku lícem ke mě
hodím po ní minci

venku sněží
a mě je líto
že sníh jsi nikdy neviděla
moje Ženo

neděle 11. listopadu 2007

Eliška Pracující

Cestuji a slyším od náhodných lidí, že není práce. Že jak ztratíš práci, jsi v hajzlu, protože žádnou neseženeš. Jistě, zatím mám nejlepší předpoklady práci sehnat. Mladá, zdravá, vzdělaná, bez dětí (ale s kočkou!!)..Víte, co já jsem vše dělala? Možná si vzpomenu, kolik jsem za to i brala. Zkusím to vzít chronologicky od nejranějších dob.

Severotisk — přes agenturu — denně dvanáctky — práce u vazačského stroje. Rovnala jsem vázající se noviny a časopisy, rovnala balíky na palety. Dělnice. Na hodinu 23 Kč. I za takovou mzdu jsem se musela rvát. Když totiž přišli na šichtu i brigádníci, kteří nebyli "objednáni", musela jsem se přes ně za šichtu prorvat. Za tři dny dvanáctek bylo 828 Kč, mrtě peněz pro šestnáctiletou dívku.
Delvita — to jednou jsem otci přerostla přes hlavu a rozhodl se, že si musím najít stálou brigádu. Dal mi dostatek příkladů děcek mého věku, kteří ke střední makaj. Naštvala jsem se a vzala první brigošku, kterou jsem natrefila. Doslova. Šla jsem ze školy a pod parkem jsem vešla do Delvity. Kde máte vedoucího, chci práci, mám čas odpoledne a o víkendech. Podepsali jsme smlouvu na 30 Kč / h hrubého. Dělala jsem tam přes půlroku, to vlastně bylo na přelomu maturity a vejšky. V Delvitě jsem dělala prakticky vše, co bylo zrovna potřeba. Hned na začátku mi slíbili, že budu dělat i za kasou, tomu jsem se vyhýbala, co to šlo. Nakonec na to taky došlo. Dobrá škola. I manko 500 Kč jsem udělala :) Nějakému dobrému muži jsem dala o pětistovku víc. Uklízela jsem, patřil mi úsek pekárny, cukrárna a lihoviny. Doplňovala jsem zboží. Vytírala. Cokoli. Pamatuju si, jak jsem byla do té práce zapálená a pamatuju si na pana vedoucího. Byl to hodný chlapík, to manko ho taky trápilo :(
Ogilvy/ COTY BEAUTY — Praha. Hosteska. Akce Adidas. Akce Chanson. Voňavky. Bydlela jsem v Radotíně a jezdila do Tesca na Letňanech. Zbyla na mě tahle štace. Hodinu na cestě, 22 km, dvanáctky. Pracovala jsem i na Čerňáku. Ale pozor! Z těch pěkných peněz jsem si koupila krásný zimní kabát, který mám dodnes. Stál asi čtyři tisíce.
T-Mobile I - Už si moc nepamatuji, jak jsem k tomuto přišla. Stála jsem před Vánoci 2002 tři dny v mrazu a propagovala akci "Melouny se valí". Měla jsem na hlavě čepičku a šálu v motivu melounu :) Zima byla.
T-Mobile II — Léto 2002. Rozdávala jsem simkarty a dělala průzkum. Akce byla naprosto nepřipravená, smlouvy byly nepodepsané. Dostali jsme program, která místa máme kdy obcházet. Frekventovaná místa. Když jsme dorazili k bodu "20:00 — Klub Doma, měla jsem toho dost! Ten klub byl totiž už dlouho zavřen! Sekla jsem s tím, vzala si pár simkaret a odešla z placu. Nebyla ještě sepsaná smlouva..
Povltavské mlékárny — To byli: Sedlčanský hermelín, Sedlčanský vltavín, Lučina, Tartare. Moje nejoblíbenější práce. Přišla jsem k ní náhodou jako záskok. To bylo raz dva, podepsat smlouvu, pár detailů ohledně akce a už jsem stála v úboru a krájela sýry na ochutnávku. Zrovna ten den přišel na kontrolu obchodní zástupce Zbyněk a stal se mým přítelem v obchodu. Zakázky se mi hrnuly díky mým schopnostem. Prodej jsem v den prezentace zvyšovala více než 3x. Nesmím opomenout, že jsem většinu nepoužitých vzorků nosila domů. Sýry, vaničky s Lučinou. Tahle práce mě bavila.
Braun — V Ústeckém Makru a Carrefouru jsem prezentovala holící strojky pro dámy a dámy. Děsné joby.
Call of Duty — Moc fajn a snadný prachy. Celý den jsem v obchodě hrála game Call of Duty a dostala za to pětikilčo.
Drinks Union - Ach ta paměť.. opravdu si nemůžu vzpomenout, jak jsem se dostala k pivu. Jezdila jsem s chlápkem a dvěmi děvčaty do oblasti Neratovice, Kralupy nad Vltavou čepovat pivo na ochutnávku. Moje první štace v Edece v Neratovicích byla vcelku poučná. Umíte si představit pivo na ochutnávku vs. opilci :D Vyslechla jsem si životní poutě staré opilé paní. A abych psychiky přežila den, zalila jsem si hrdlo taky. Při cestě zpět jsem nebyla v posádce jediná s hladinkou :) Taky příjemné peníze, asi stovka na hodinu a bílé kvalitní tričko Zlatopramen 11°.
Black Tiger — Energetický nápoj. Nemíchat s alkoholem na plechovce stojí!!!!! Na stánku: Black Tiger: 50 Kč,- / Black Tiger + vodka: 70,- Kč. Tak asi tak. Tohle nebyla ochutnávka. Prodávala jsem na koncertě Kabátu v Teplicích, na koncertě Vaška Neckáře (??? no já se taky divim) a poslechla jsem si i koncert Čechomoru v Kostele sv. Vojtěcha — krásný...
Papučpárty - webmaster, catering, hosteska, entertainer assistant. Staré časy dávno odpočívají v hrobě. Dlouhodobá spolupráce.

1
hellknight | WWW | 16.11.2007, 17:11:26
No to si děláš srandu, že si bydlela v radotíně !!! tam bydlim už přez 15 let .. a kurva se tě tam neviděl :)
2CV no. 1* 
Emilio | Mail | WWW | 16.02.2010, 12:45:00
TO BY STÁLO ZA TO VOTISKNOUT (v PŘEHLEDECH)! :-)

neděle 28. října 2007

Řekni mi, proč

nejlíp jim bylo
když jeden pro druhého byli jen jménem,
jen ostrovem na kulaté zemi..

desky pohnuly a narazily do sebe
jemně se o sebe otřely
a přesto si ani nevšimly tohoto malého doteku
který po letech vyprávění ani není pravdivý
žije jen v příbězích
ne v lidech..

příběh tohoto doteku žije ve mě dosud
neexistuje, aby byl uzavřen

hladí mi paže
když se dívám na měsíc

neživí však mé tělo ani naplní ruce silou

také měsíc
svítí

jen
v noci

středa 24. října 2007

Puldruhe hodiny

Ritualne sundavam bryle v kupe a spoustim Operu na mobilu. Resim problem, ze nemam cas nic napsat do sveho deniku.

Tomu je konec. Diky RADKOVE rade mam v mobilu vse na dosah. Internet je droga.

1relativne...
D3P3CH3 | 25.10.2007, 14:24:52
Stale je lepsi, kdyz si spoustis Operu v mobilu... Horsi bude az si budes spoustet s opere mobil...
2
PumliCZ | 28.10.2007, 18:00:56
2d3p: Hehe pekne napsano :-P

pátek 12. října 2007

Ústecká NEJ

Věděl jsi, že manžel světoznámé filmové hvězdy Marlen Dietrich, který se stal známým Hollywoodu, se narodil v Ústí nad Labem?

Postávala jsem na zastávce autobusu a očima švenkovala po Lidickém náměstí. Fontána nechrlila světlem protkanou vodu. Pěkně oblečení lidé se rozcházeli od divadla, zde končilo představení Orchestr Titanic.

Tak jsem si všimla zvláštní lavičky - lavička s reklamou, nic zvláštního. Avšak této nebylo přelepeno opěradlo lživou reklamou, ale černobílou fotografií starého data a já se začetla do článku vedle fotky, o koho se jedná. Manželka Schichta, která obejela celý svět. To jsem nevěděla. A hele, vedle je další lavička! Vladimír Páral. Zapamatovala jsem si adresu zde uvedenou na okraji plakátu:

http://www.nej.muzeumusti.cz

Víte, že Ústí nad Labem bylo před druhou světovou válkou velmi významným a velkým přístavem?

Kávu z kavárny Falk jste si mohli sladit ústeckým cukrem?

Nejčistší umělé safíry mají na dně psáno MADE IN AUSSIG?

Kdo psal své slavné romány v ústecké restauraci Srdíčko?

Jsou ústecké Stadice Stadicemi Přemysla Oráče?

Co je Nanebevzetí dělnické?

Ústecký mrakodrap?

NEJ ÚSTÍ NAD LABEM

1
mykee | WWW | 13.10.2007, 00:03:17
ze bych konecne na \"bloguje\" objevil krajanku - patriotku? :)
2Nanebevzetí... 
Honza | Mail | 16.10.2007, 19:27:05
Nanebevzetí dělnické, toť věru oříšek překladatelský :-) Arbeiter Himmelfahrt? :-D
3
hipik | 21.10.2007, 09:46:41
diky za tip na stranky

pondělí 8. října 2007

Vynálezce Zjev

Teď večer, kdy recyklokocourek dělá, že už je hodnej, chci napsat, kdo dnes přišel do naší kanceláře.
Stejně jako moji ostatní kolegové přijímám objednávky klientů, kteří přijdou takzvaně z ulice.

Jen narychlo jsem papíry překryla svou snídani, když do dveří vešel muž ve středních letech a kufrem v ruce.
Vlastně jsem ho slyšela už od recepce.. ".. potřeboval přeložit jeden malej překlad.." , hm ten jde k nám. Pak ty papíry hop na chleba s paštikou (SNAD TO NEBYLY ORIGINÁLY!!!).

Vyzvala jsem ho od dveří k sobě ke stolu a on si sedl na židli. Na mou výzvu, s čím přišel, otevřel kufr a podával mi lejstro psané rukou.
"Potřebuju tenhle dopis přeložit do ruštiny na počkání."
Než jsem se dostali od vysvětlení, že jsme agentura a že na počkání neděláme nic, přes systém objednávání od fyzických klientů až k záloze, dověděla jsem se, že pán je vynálezce a chce prezidentovi Putinovi nabídnout svůj patent.

Když se nahnul blíž ke mě, ucítila jsem, co včera pil a že se s tím moc nemazlil. Páchl i hodně kouřem.

S pomocí kolegyně jsme mu udělaly rychlý odhad ceny za expres do zítra ráno. Zatímco kolegyně počítala na kalkulačce cenu, četla jsem si, co jsem měla v rukách. Přitom jsem zaslechla, že co je škrtnuté, nemá se překládat (polovina byla proškrtaná nebo přepsaná, opravdu lahůdka ke čtení), pak takové chuťovky jako "dieslovích motorech", "dvoutaktovích", k tomu jsem se ani nedostala :)

Pan Zjev řekl, že s tím musí na ruskou ambasádu, protože to hned musí poslat prezidentovi ruského státu.
"Ta je v Praze šest," řekla kolegyně.
"Ne, vona je v Bubenči," řekl Zjev.
"Ale to je Praha šest," odvětila kolegyně.

V podobném duchu se rozhovor nesl dál. Zjev chtěl překlad na fakturu "IČO nemám."
Vyzvala jsem ho o zálohu.
"Nemám u sebe peníze, ale XXX by mi pučil, já mu zavolám, jééé já nemám kredit, víte já jsem invalidní důchodce, můžu si od Vás zavolat?"
Kolegyně by mu dovolila zavolat z firemního mobilu, ale mě se začala nejen kudla obracet v kapse.. i žaludek...

Zjev se nakonec rozhodl, že to zkusí v té Praze šest, teda vlastně v té Bubenči (tom Bubenči??), že mu to tam přeložej na fakturu a odešel. Nevím, z čeho by platil fakturu, když neměl ani na zálohu.

Nemám televizi, neběžela na Nově dneska zpráva, že utekl pacient z Bohnic? Kufr v ruce, vynálezce.

Zapomněla jsem ještě dodat, že se ptal, jestli je přítomen pan Skřivánek. Na odpověď, že není, řekl odůvodnění své otázky.
"No já jsem se chtěl zeptat, jestli by mi třeba nedal slevu jako invalidnímu důchodci."
Možná si myslíte, že se směju chudákovi invalidovi. Vězte, že si se svými zkušenostmi dovolím odhadnout, kdo je chudák a kdo sedmilhář.


1
PumliCZ | 08.10.2007, 22:09:29
a nemel na hlave jeste napoleonskou cepici? :D
2
hipik | 12.10.2007, 23:04:31
no teda .-), koukam ze si uzijes v praci. Clovek by rek Praha, samy rozumny lidi ...
3
Dresdener | 27.10.2007, 22:52:22
No tak takhle jsem se dlouho nenasmál :-D Blahoslaveni chudí duchem... koukám že magorů je plno i v Praze, nejen u nás v Oustí :-)
Jinak špičkově napsaný, máš talent :-) skvělej feuilleton :-)

neděle 7. října 2007

Jihlava

Jihlava (německy Iglau), je statutární město, na rozhraní Čech a Moravy, centrum kraje Vysočina. Jihlava leží na řece Jihlavě na 49,33 stupni sev. šířky a 13,16 stupni východní délky, kde se rozkládá v šíři 8 824 hektarů. Nadmořská výška různých částí města činí 460-700 metrů nad mořem. Město má 49 865 obyvatel.

Jedním z nich je Evulith, kterou jsem v květnu tohoto roku navštívila. Evulith ode mě odděluje nyní kanál La Manche.
V květnu tohoto roku se událo mnoho věcí, které změnily můj život. Protnula jsem svou časovou nitku s Radkovou a ty nenápadně bez našeho vědomí začaly příst společnou tapisérii. V květnu jsem také přijala pozvání na výlet za vílou středozemě a přijela v sobotu 26. května do Jihlavy z Prahy. Zde je malá fotogalerie, kterou jsem pořídila svým K700i.

Zoo v Jihlavě je umístěné na říčce a je jakýmsi ostrůvkem uprostřed lesa. Chovají zde pár zvířat a postavili zde "africkou vesnici". Do chýše s nápisem "Kaloni" jsem vstoupila obezřetně. Uvnitř svítilo jemné červené světlo. Moje oči si pomalu zvykaly na tmu. Rozhlédla jsem na na pár vteřin a za hlavou jsem uslyšela mlaskavě pisklavý zvuk. To mi stačilo, vystřelila jsem z jeskyně ven. Brrr. Tak takový zážitek mám z jihlavské zoo.
 A tady je Evulith. Jednou v zoo a podruhé v hospůdce, která nás skryla před bouřkou. Velkou bouřkou s kroupami. 
Krásně nám bylo v klubu s výhledem na jihlavské náměstí.

Evulith, opatruj se.


















pátek 5. října 2007

Pátého desátý

od pátého sedmý..

Chrrrrr.. sjel mi závěs z konzole. Hm, tak ne snídaně, ale tělocvik po ránu, jdem věšet. Když jsem pověsila poslední žabku, potáhala jsem závěs dál a stalo se něco velice divného. Kolejnice umělé hmoty se vytáhla z konzole a VOHNULA dolů. Oba závěsy sjely taky :)
Kašlu na to, jdu si sníst müsli s kefírem a vypít Pai Mu Tan.

Stromy za oknem v obývacím pokoji jsou už úplně žluté. Když mám brýle, vím, že pod mým balkonem rostou javory a jabkostromy. Teď mi připomínají tyče s vlajčičkami.

Přišel podzim, já tři měsíce dojíždím denně z Ústí do Prahy za prací. Najela jsem asi 50 x 216 km. To víte, že se mě ptají, "Jak můžu, jak to zvládnu, že by to oni nezvládli, že jsou vlaky špinavé a mají zpoždění."

Když si začnu stěžovat a nechám věci beze změny, prohrála jsem.

Heh, ale zapomenout klíče od bytu v práci, je opravdu oříšek :) Už se mi jednou stalo.

.
.

Jdu se teď nechat okusovat a pak pelášit na poslední pracovní den do práce.

pátek 28. září 2007

Rande ve dvou

Na konci kratšího pracovního týdne jsme s Radkem vyšli ve dvou, sami.

Potkali jsme se u divadla. Ještě předtím jsem si prohlédla program divadla. Zamluvím na představení SUGAR dva lístky. 

Cestou z nádraží jsem si všimla, že v Pomeranči je prázdno a to se mi moc líbilo. Chtěla jsem pro tenhle večer klidné prostředí.
Vybrali jsme si stůl a objednali si Stellu. Až na projekci Vyvolených byl v podniku klid. Musela jsem si sundat brýle — tak moc mě ta televize táhla oči.
Povídali jsme si, až jsem se zarazila v řeči a vejrajíc řekla: "Oni tu maj Hoegaarden!!!"


Dali jsme si každý po jednom a pak šli domů.
Malé obyčejné radosti.

úterý 18. září 2007

Záchod se smí požívat, pokud je vlk v tanci

Není to slabota, po tak dlouhé době své čtenáře odbýt lepenicí z fotek z mobilu? Je a mě to nevadí. V ruce s mobilem prožívám den - mimo práci. Ačkoli na jedné fotce se mi práce protla s mým dnem. Mým vysokým napětím !!!!!

Jednoho rána se probudím na Holešovickém nádraží, omámená spánkem, který přemohl má čerstvě nalíčená víčka v Bohušovicích. Dívám se kolem sebe, dívám se z vlaku ven. Za oknem sedí Franz Josef. Sním či bdím :) Fotím! Franz Josef teď jezdí s Pendolínem do Vídně. 


Ta malá tečka uprostřed, to je můj domov, se kterým se každé ráno loučím na půl dne. To kolem něj je moje milované Ústí nad Labem...


.. a když píšu o vlacích a libůstkách, i slečnu může přepadnout potřeba ve vlaku R kvality. Tenhle záchůdek jsem si musela vyfotit. Češi jsou národ opravdu legrační. Já se snažím v té kajutě smrdutosti nesáhnout na nic a někdo si dá tu práci vyzdobit plánek hajzlíku :)))


Nová fontána na Lidickém náměstí. Takhle krásně nevypadá, to mi ji pomohl napudrovat software.



Ach, Stella, ano.. Myslím teď zrovna na Vás, Vy víte. Nejen Hoegaarden se dobře fotí. V záběru mi vadil ministr zemědělství, tak jsem počkala až z kavárny odejde. Nectím hlavy :) Mimochodem, tuhle kavárnu bych doporučila jen nepříteli. Na Míráku místo s nejvlažnější obsluhou. Dáte mi jistě za pravdu, pokud ji navštívíte. A pokud si Vaší přítomnosti všimnou.


Na závěr to, co nejvíc pálí a nejen mě. Tenhle veselej chlapík dělal u nás v práci ve kanceláři vedení. Vídala jsem ho málokdy a nepotřebovala jsem si o něm nic myslet. Vím jen, že mi v jeho přítomnosti bylo volně a příjemně. Znelíbil se jedné osobě ve vedení a ta ho, matadora firmy, prostě vyrazila na hodinu. Doufám, že slovo matador, znamená něco jako zakladatel, kladívko v ruce — základní kámen před sebou.. Jestli ne, tak jen stručně: Petr mi bude chybět, bez něj je vedení naprosto hnusný.



1Tož... 
Honza | Mail | 19.09.2007, 09:29:31
POŽÍVEJME tedy záchoda!!! Moc pěkné fotky!!! Minula jste se povoláním, měla jste být fotografkou!
2Podekovani 
Petr | Mail | 23.09.2007, 10:28:54
Mila Elisko, je to od tebe moc pekny. Mel jsem te rad jako vsechny skrivanky. Byl to pro me sok. Bara Kroupova se bala, aby nove lidi me nemeli radsi nez ji a tak se postarala spolecne s Katkou o muj vyhazov. A podarilo se. Mej se pekne a preji ti jen same krasne a prijemne dny tohoto nadherneho poduimu. Jeste jednou dekuji za pekna slova. Diky Petr Zak.

neděle 26. srpna 2007

Dovolená

Bohužel je neděle 26.8. a tímto dnem má dovolená končí. Chtěla bych si zavzpomínat na některé okamžiky. Fotky z oslavy narozenin přinesu později.


První týden dovolené jsem měla na hodiny přesně rozvrhnutý. V Ústí jsem si potřebovala vyřídit několik záležitostí. Objednala jsem dort na oslavu, navštívila své příbuzné, koupila si lednici a pomáhala tátovi a Radkovi vymalovat celý můj byteček.
Ke konci týdne jsme se přichystali na putování do Horního Maršova, kde bydlí překladatel pan Purič a kde nám také pronajal svůj byt.

Jelikož ani já ani Radek nemáme řidičské průkazy, vydali jsme se vlakem a autobusem do hor. Vlakem z Ústí do Poděbrad a z Poděbrad autobusem až do Horního Maršova. Poděbrady mě moc překvapily, i když jsme si prohlédli pouze přilehlý park u nádraží.


V neděli 19.8. jsme dorazili do Maršova a ubytovali se. 
Druhý den jsme šli krátkou startovní procházkou z Maršova přes Pražačku aModrokamennou boudu až do Janských Lázní, kde jsme chytli autobus zpět do Maršova. V Modrokamenné boudě jsem poprvé za budoucí týden zbodla borůvkový pohár. Obsluha zde byla velice příjemná. Milé mi bylo postupně scházet do Jánek, které si pamatuji jen zasněžené, a tento letní pohled byl pro mě naprosto nový. Nevím, jestli mě pochopíte, ale pohled zespodu do sjezdovky beze sněhu.. nevím, asi jako z mých snů. Přišli jsme až ke spodní stanici lanovky, informovali se o ceně jízdného a poslali pohledy do celé republiky. Projížďku lanovkou na Černou horu a pochod dále jsme si nechali na následující den.




Ve středu nás autobus z Maršova odvezl k hotelu Zátiší u lanovky. Se vzrušením jsem stoupala po schodech ve stanici k nástupní hale a snažila se skrýt ty mé dětsky rozzářené oči. Kdo se o zimní horskou turistiku zajímáte, určitě Vám neušlo, že se lanovka na Č. horu nedávno rekonstrovala. V nástupní hale to vypadalo čistě, elektronicky, prostě velice jednoduše. Žádné páky a táhla, ani hluk, semaforky, svítítka a taky zmizela ta jáma, do které kabinka vždycky zajela a my děti pištěly strachem, že se nabouráme.



Nahoře jsem volala tatíkovi, že jsem NAHOŘE :) Napadlo mě Radkovi ukázat krásnou Sokolskou boudu a případně se tam najíst. Jakýto však byl omyl.. Sokolka se rozpadá. Výše je obrázek jen z dálky. Zblízka jsem neměla odvahu fotit tu umírající stavbu..
Velice dobrou svíčkovou jsem zbaštila v hotelu Černá bouda. Odtud jsme se vydali svahem na prohlídku Černohorského rašeliniště. Tam se mi moc líbilo :) Na malou chvilku a na borůvky jsme se zastavili v Kolínské boudě. Odtud přes malý kopeček — kolem samá staveníčka — se nám otevřel krásný pohled na Sněžku. Vítr odehnal mraky a celé panorama se rozprostřelo k natěšenému oku fotografa. Minuli jsme lanovku Hnědý vrch, jehož VELICE strmá sjezdovka nejspíše dala tomu vrchu své "strachuplné" jméno :)




Doputovali jsme do Pece pod Sněžkou a navštívili jsme pár obchůdků a čekali na autobus do Maršova. O tom, jak nedokonale jezdí autobusy v této lokalitě bychom s Radkem mohli napsat celý odstavec. Jednu fotečku si neodpustím. Nazvala jsem ji Poslední foto před smrtelnou nehodou, kterak autobus s kapacitou padesát lidí pojal o třicet víc a nevybral zatáčku.



Poslední nejdelší túru naplánoval Radek a moc se na ní těšil. Ze Špindlu mě chtěl provést po hřebenech kam jen to půjde. Ve Špindlu jsem nikdy předtím nebyla, proto bylo pro mě překvapení, že na Špindlerovu chatu, kam jsme dojeli autobusem, nevede běžný dopravní provoz.
Kameny, šutry, kleč, náročnej kopec jsme vystoupali, srdce mi bušilo, dech se nedostával a pak na vrcholku se nám otevřel pohled do Polska. Nejen pro odpočinek jsem usedla a rozhlížela se do kraje.
Dorazili jsme k Poledním kamenům. Prý připomínají střelce nebo sedící labuť, já viděla hlemýždě. Asi proto, že jsem se jako jeden cítila :) Zaujali mě Velký a Malý Stav, ani se mi moc netočila hlava.. Chtěli jsme dojít na Sněžku, ale mě síly ubívaly a tak jsme došli do Luční boudy na oběd — pak jsem litovala, když mě v sestupu tlačil v žaludku. Sedm kilometrů do Pece — z toho šest z kopce, to mě dorazilo. V Peci nás osvěžilo lahvové pivo Hoegaarden.


V pátek jsme odpočívali. Celý ten týden jsme na jídlo chodili do maršovské restaurace Slunce, kterou můžeme oba doporučit. Restauraci provozuje bodrá paní. Velice chutnou česnečku jsem tam jedla skoro denně. A ty borůvky, všude samé borůvky.

V sobotu jsme vyrazili zpět do Ústí, které nás uvítalo tropickým počasím. Polaskala jsem doma své kytičky, popovídala si s nimi.

neděle 19. srpna 2007

19. srpen


... nejen já slavím

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

19. srpen je 231. den roku podle gregoriánského kalendáře (232. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 134 dní.
Události
Narození
Úmrtí

Svátky

Pravoslavné církevní kalendárium (podle starého juliánského kalendáře):
  • Proměnění Páně; veliký svátek (z dvanáctera)

čtvrtek 2. srpna 2007

Obrázky

Můj čas uhání rychlým tempem, ale k dovolené se šine pomalu. Svůj volný čas podřizuji příjemným věcem - nespojeným s počítačem, takže méně píšu. Trochu mě to mrzí, protože to mám ráda. Dneska sem umísťuji pár foteček, co mám v mobilku :)


Už skoro měsíc cestuju ve všední dny z Ústí za prací do Prahy. Všední to není. Podívejte na tu krásnou duhu, kterou jsem fotila z vlaku. Je mi tuze líto, že jsem měla jen mobil a nevlezla se mi celá duha do záběru :(



Tudy cestou k mému domovu... možno viděti v dáli Milešovku.


Práce. Včera jsem měla v práci šok, ale tahle kytička ho napravila. Nebyla od toho, kdo mi ukřivdil, ale od klientky, které jsem vyhověla. Ne, spíš je pravda, že něco umím a znám a taky vím, jak to prodat. Show must go on ;)