onaja

onaja

sobota 30. prosince 2006

Domov

Asi začnu psaním přímo. Do podtitulku patří jen můj povzdech.

Jsem smutná.

Konec tohoto šíleného roku končí taky dost šíleně.

Tento rok jsem se přestěhovala do Prahy a měla se vdávat. Pak jsem ale potkala jiného člověka a došlo mi, že svatba nebyla rozumná věc, protože by nebyla z lásky. (Láska je krásná věc, ale činí Vás velice zranitelným a slepým). Pak jsem s trápila delší čas a čekala. Čekala. Pak mi došly síly, a jemu taky. Neměli jsme si už co říci, vlastně když si vzpomenu, už jsem mu ani nechtěla nic říct. Měla jsem chuť vše zahodit a začít znovu.
Jenže jsem tenhle rok ublížila moc lidem. No i kdyby byli ti lidé jen dva, tak mě to neodpustitelně bolí, mám je ráda.
Tenhle rok jsem se spletla v lidech a lidé ve mě. Co když to ale byl rok jako každý jiný?

Poznala jsem Davida a přestala myslet jen na sebe. Pokud ale tenhle člověk opravdu pro jednou a navždy neuvěří v to, co nabízí moje srdce, a já to budu muset denně dokazovat přes únosnou míru, vyčerpám se.

Za všeho nejradši bych si přála od nového roku... ale musím to pojmenovatpřímo. Když řeknu, klid a pohodu, může to znamenat cokoli a cokoli já nechci. Chci cosi.

Jít zpět do rodného města ke své rodině, svým přátelům a známým.

I to, že visim na své práci a pak už jen na Davidovi mě trápí. Mělo by to stačit, ale jako by mi to bylo málo. Protože tady pořád není jasné, že David a já jsme jedna duše.

.

.

.

Tolik bych si přála psát své příjemné zážitky a krásný věci, ale nemám je v hlavě.

1kuk 
hipik | 30.12.2006, 15:21:22
Stav se na sklenku v rodnem meste, My přijdem, my přijdem, my… my přijdem…! – My slyšíme, slyšíme, vy přijdete, ale co bude dál? :-p 
Fakt te radi uvidime

pátek 22. prosince 2006

Vánoce

.. protože pracuju o Vánocích i před nimi, nestihnu nic, co se dělá..


.. a je to prosté, k Vánocům chci jen Jeho


I don't want a lot for Christmas
There is just one thing I need
I don't care about the presents
Underneath the Christmas tree
I just want you for my own
More than you could ever know
Make my wish come true...
All I want for Christmas is
You...

neděle 17. prosince 2006

Konzumní Eliška

Přišla jsem málem o střechu nad hlavou. 

Dumajíc v listopadu, že Vánoce jsou šeredný, mi začaly v polovině prosince chybět, protože bylo jasné, že stěhování, balení a pobývání na ubytovně, samota, vytěsní pečení sladkého cukroví, společnost s přítelem u svíček a skořice.
Uklizený pokoj se změnil v chaos beden, papírů, obalů, oblečení, hrnců.. k pláči.
A nebude stromek. A nebude pouštění lodiček. A kapr. A tu chvíli, kdy mi to berou, to, co tak nechci, nesnášim.. tak se rozbrečím.
Já Vánoce potřebuju a nejsem křesťan. Chci doma lesní vůni, hajnout si po stromeček jako kdysi malá a vnímat ... cosi, co nemá jméno.

Ale stihnem to. Máme na to týden.

sobota 16. prosince 2006

Moje kočička

Vlastně nic nového.

Její obojek nosím týden jako hodinky a čekám, kdy se s ní budu moct konečně zase pomazlit.

Stěhuji se zpět do původního bytu k příteli.

Víkend trávím s maminkou na severu, dneska se půjdem podívat na dárečky a užít si společnost. Večer navštívím kamarádku Marcelu, půjdem si vyrazit z kopýtka. Neviděla jsem ji půl roku.
Mami mě volá do kuchyně, tak odcházím od rozepsané práce.

čtvrtek 14. prosince 2006

O happy day

when Jesus washed my sins away.

Zazpívat si tuhle pozitivní píseň, ten gospel, když navíc skrz žaluzie v bytě dere se slunce...

Začíná být líp, dokonce možná budou Vánoce. Dokonce možná bude Ella G nakupovat vánoční výzdobu, péct cukroví a doufat, že tohle budou nejhezčí Vánoce za poslední tři roky.

Já doufat nepřestanu. Až jednou.

Takže, ou hepi dej ;)

sobota 9. prosince 2006

Každý máme své Zet

Staré vzpomínky, citlivé rány, škraloupy, místa, kde nelze najít Backspace...

Vyprávěl mi můj známý o člověku, co mu otravuje mysl jako jedovatý plyn. Po dlouhém rozhovoru dovedl ten pocit, co ho tížil pojmenovat. Dle postavy z nějaké hry.

Z. (Věta holá.)

Ne každému člověku lze odpustit. Ačkoli Vám kdokoli rozumnej doporučí, že odpuštěním si pomůžem hlavně sami, uvnitř duše. Někdy to prostě nejde. Někdy nelze ani zahnat ty nepříjemné vzpomínky.

Horší je ovšem to, že to moje Z ve mně zanechalo fyzické památky. Projevují se tak, že ve vyhraněných situacích reaguju tak, jak "to bývalo, když..". To mě stresuje.

Vzpomínám, jak jsem dovedla odpustit Bludičce. Trvalo to asi měsíc.

Vzpomínám, jak jsem odpustila Kléňovi, protože je to vlastně hovádko boží.

Oprostit se od nenávisti se mi povedlo u XXXXX — ten člověk mě jistě čte a nepochopil by, že říct, ženě: že by ji "chtěl" (chtěl souložit), ale ona, protože je mladá by ještě chtěla děti, tak ji "nechce" (nechce s ní chodit)... vede k vendetě, která jediná mi dovedla ulevit.

Někdy ale Vaše Z je věčné. Nemůžete se poškrábat na hlavě, aniž byste si nevzpomněli, že Vaše Z někde dejchá a žije. Vyhnout se nedá.

Co s takovým Z?

A o kterém Z tu píšu? Já vlastně nevím tak docela.

T h r e e    i s   a    c r o w d.



1A
KuKačka | 11.12.2006, 11:10:21
Třeba nějaký pořádný A dá na všechny ty Z zapomenout. Třeba to chce jenom ještě chvíli počkat...

středa 6. prosince 2006

Advent

Vánoční věnce a dárky nemůžu ani vidět.

Je to tak.

Pomalu myslim na to, že se vrátím v pondělí do práce. Žádné Vánoce, pořád do práce. Možná jeden víkend.

Stres.

Dnes jsme se byli s přítelem podívat na dva byty, kam bychom se chtěli přestěhovat. Do víkendu se musím odstěhovat z bytu na ubytovnu v Kobylisích. Odtud budu čekat až můj princ najde náhradní bydlení.
Budu žít s taškou oblečení a kupičkou kosmetiky sama někde kdesi..
Snad v půlce prosince už budem zas spolu, i s kočičkou, která je teď ubytovaná u koho-já-ho-ani-pořádně-neznám.

Mě se jeden z těch bytů líbil, ale přítel nechce uspěchat výběr.

Je mi nanic, když cítím, že se blíží Vánoce a já nemám nic, nic a nemůžu ani nic plánovat.

Je mi nanic, když nevím, kde budu bydlet.

Je mi nanic, že nemám u sebe svou kočičku.

Je mi ze mě nanic, když nutím svého přítele se rychle rozhodnout a někam se nastěhovat.

Je mi doslova nelidsky zle, když usnu doma na gauči a vzbudí mě makléřka s nějakou klientkou, přítel nikde a já ani nevím, co mám rozespalá říkat.

Všechno se kolem mě sype a já se pod tím ztrácím.


Příští středu dělám v práci zkoušky KPT.
Jestli ode mně něco chcete, radši s tím počkejte až po novém roce. Jinak zřejmě budu štěkat...