onaja

onaja

sobota 25. listopadu 2006

Adoptovala jsem virtuálně

my pet!

Náááročný den

Tak už je u nás týden, kočička naše.

Ráno dostala papání a trochu pomazlení.

V deset jsme Lindu naložili do přepravky, kterou pořád nemá ráda a jeli jsme poprvé k panu doktorovi na vstupní prohlídku.

Cestu Linda zvládla v pohodě, už má 300 km praxi :D V čekárně bylo prázdno, šli jsme hned na řadu. Pan doktor byl moc milý, i jeho pomocník. Řekli jsme mu, jak je stará, jak se chová, jak se jmenuje :) a než se nadála dostala vstříknuto do tlamičky cosi, co bryndala a pěnila, moc ji to nechutnalo. Dostala své první odčervení a občanku.
Za odměnu, že byl statečná, ji pan doktor ukázal vlka, jak sliboval. Pustil do ordinace veeelkeho psa. Linda na něj z přepravky vrčela a syčela, ještě jsme ji takovou neviděli :) Zážitek na celý den, jsem si říkala.
Za 14 dní jdem na očkování.

Odpoledne jsme navštívili Davidovu sestru i s Lindou, tentokrát cestovala za mou mikinou, a asi je ji to tak i pohodlnější. Linda se seznámila s jejich kocourkem Mourkem. On je proti ní velký a tlustý a ona je malá a hubená. Syčela na něj, vrčela... o ničem jiném jsme nemluvili :-D Vůbec si nepadli do oka.

Teď tu Linda leží na topení, hřeje se a dříme, kočička roztomilá.



1Hezká čičina 
Mautycka | Mail | WWW | 25.11.2006, 18:25:53
Taky mám doma jednu mourovatou, už 13 let! Tak ať ta Tvoje taky tak dlouho vydrží :o)

sobota 18. listopadu 2006

Ahoj, já jsem kotě

Putovali jsme pro něj až na Moravu.

Davídek mi to připravil jako překvapení. Odvezl mě v sobotu na Moravu a ... hádej co bude.

Dorazili jsme po hledání do vesnice, kde jsme si u rodiny Rychlých vybrali jedno ze tří koťat. Byla veskrze skoro stejná mourovatá. Bylo to těžké, ale zároveň lehké, prostě jsem si vybrala.

Holku. Lindu Davitu von Vierovany (*19.8.2006)

Po prvních padesáti kilometrech se nám v autě po*... to horší a páchnoucí. Nutno říct, že je to alespoň slušná slečna a slezla mi z nohou a udělala to na podlaze auta. Nutno říct, že cigareta mi voněla báječně :)

Princezna vydržela cestu do Prahy, spinkala.

Davídek ji koupil cestou záchůdek, písek apod. a když jsme to donesli domů, pomazlil se s Lindou a odešel ven na schůzku.

Ještě, že odešel, Linda prolejzala byt — krom ložnice — země zakázaná pro kočku. Pak se otřela o hadr, na kterém jsme ji přivezli... a udělala to zas. Obrátila jsem oči vsloup a nadávala... aby si to "kočka pamatovala". Linda poodešla kousek a při pohledu na uklízící Elišku se nato poblila.
Výtečně, ještě, že je Davídek pryč, z toho by nebyl veselej.

Ačkoli moje chyba.. ten hadr byl cítit kaka z auta. Na radu zkušených kočičích maminek jsem obsah hodila do záchůdku a doufám, že při příští potřebě Linda zamíří do správných míst.

Sedím na gauči s notebookem na stehnech a Linda leží vedle mě a dříme. Občas se oblízne. Už nehledá maminku, ale možná bude, až půjdem spát a zavřem se.
Tak ji držím palce, ode dneška je dospělá.




1
Kubrt | 27.11.2006, 16:31:09
A není to netopejr? Podle těch uch myslím :-) Ne, krásná číča a na obrázku už ani nesmrdí. Ať se Vám s ní dobře soužije. Až budu mít barák, budu mít taky kočku (jako by si člověk moh vybírat).

neděle 12. listopadu 2006

.. protože rodit se musí.


Věříte, že dítě třiatřicetileté prvorodičky bude mít kvalitnější život než dítě čtyřiadvacetileté prvorodičky?


Materiálně možná ano. Ale co jeho genetická výbava? Liší se těla těchto matek? Které je více opotřebované a zamořené (viz. National Geographic )?

Nedoplatí děti "odkládaného" mateřství na vypočítavost svých rodičů? A jejich děti?..
Z listopadové nabídky nových filmů jsem vybrala i 
Potomky lidí /Children of Men. Před hodinkou tento film skončil a mě to vrhlo do zvláštního přemýšlení.
Proč už dávno nenapadlo někoho natočit film o tom, že může lidstvo vymřít jen proto, že nebudeme moci rodit děti? Proč pořád války, konspirace, jeden šílenec (Superman), vlády, režimy, bomby? Stačí taková prostá věc: žena neudrží plod, a nebo dokonce nemusí ani otěhotnět.

Najednou Vám dojde, že ta nejobyčejnější věc na světě je zároveň tou nejpodstatnější. Pak už ani nemyslíte na to, v jakých podmínkách dítě má růst, kdo ho má vychovávat, kdo se o něj starat, jak se má vzdělávat, s kým kamarádit. Je to prosté: hlavně se musí narodit, žít, pokračovat v druhu.

A může se přihodit taková apokalypsa, kterou Cuarón nacpal do 109 minut? Já myslím, že docela klidně. Už se to děje.

Ale já k tomu přispět nechci. Kašlu na ty, kteří si myslí, že můžou rozhodnout za mě, kdy chci mít děti. Proč je brzo? Na co čekat? Co je víc než potomek podobný oběma rodičům?

Kdy v minulosti se stalo, že ženy odkládaly první porod po třicítce? A neříkejte mi, že nevěděly NIC o antikoncepci. Odkážu Vás na Dějiny ňadra neboHrdinky Kámasútry.

Smysl života Elišky je mít děti. Je to pro mě čest v tomhle životě moci dát život.


1:) 
KuKačka | Mail | 14.11.2006, 14:23:24
Zase ode mě, Eliško, máte 100 bodů :) 
A nejde jen obecně o to, že by lidská rasa mohla jednou takhle skončit. Jde i Vaše pocity, o to být \"máma\". Až někdy budu mít čas (budu s těmi mými čertíky ještě někdy mít čas?), tak Vám napíšu, jaký to je, sedět večer u postýlky malýho človíčka, držet ho za ruku a čekat, až usne... a nebo víte co? Já vám odhalím jeden svůj pokus o poezii hned... 

tvá malá ručka v mé 
když usínáš 
maminko, buď tady se mnou... 
ta vůně a hebkost tvých vlásků 
když ze spánku šeptáš 
maminko, hlaď mě... 

Uvidíte sama, že tomuhle se nic na světě nevyrovná. 
K. 
2
Magráta | WWW | 21.11.2006, 13:11:35
Co je to \"kvalitnější\" život ? Zaplavený věcma, nebo láskou ? To není o načasování, ale o vztazích. A nikdo jiný to za mámu nemůže rozhodnout ...
3odpoved Magrátě 
Eliška | 25.11.2006, 21:17:51
Na ty otázky jsem se neptala, ani si je pokládala. Ptala jsem se na genetiku, na zdraví, na přežití.
4Mámy jsou potřeba 
Kubrt | 27.11.2006, 16:28:13
Milá Ello, mámou buď, držím Ti palce. Teď ze světa jedna máma odešla, bude dobře, když jedna přibude :-)

sobota 4. listopadu 2006

Zimní nálada

Pozitivně přečtená moje mysl. Příště napíšu o tom, co se mi ve snech zdá, co mě straší a jak jsem sobecká.

Budu dneska psát o tom, o čem bloggeři píší v těchto dnech. Okurková sezona. Přišla zima. Ne podzim, ale zima. Z osmnácti stupňů rovnýma nohama do mínusu. 
Jako tehdy když jsme s Dee vyjeli z Prahy na Šumavu. V Praze krásných 12°C a stoupající nadmořskou výškou jsme dospěli k dvěma. Mínus! Pražské lehké hadříky nezahřejí :)

No tedy. Je tu zima. Tady na Chodově, kam jsem se přistěhovala v největších červencových vedrech. Koupila si v Billabong lila tričko a poprvé pracovala na Letné.

Je zvláštní, že vývoj mezilidských vztahů závisí i na takových okolnostech, jako je počasí. Těžko bychom na začátku našeho přátelství jezdili na večerní koupání v listopadu, kde bychom pokládali základy rozvíjející se náklonnosti a sympatie.

Teď chodím ulicí k metru zachumlaná v zimním kabátě, který mi sluší pořád pěkně, jako v březnu, kdy jsem ho uložila k ledu. Od úst mi líně stoupá pára, sama v mrazu, který mi dobývá holé spánky, přemýšlím o tom, jak plyne čas, jak se mění a posouvá můj vztah k Dee. Přemýšlím i o tom, že už čtrnáct dní nosím v kabelce „el em ka", ale nemám chuť kouřit.
A tak si zapálím.
Nepadne mi to do ruky, nechutná mi to, budou mi páchnout prsty a ústa. Lovím žvýkačku, zahazuju nedokouřenou bílou trubičku a přitáhnu límec kabátu.

To ráno, kdy mě Dee neveze do práce, svádím malou bitvu se schody, které vedou k ulice k metru. Myslím, že se mi nezdá, že jsou prostě malé/ krátké na ty mé ploutvičky (mám 42 velikost). Už jsem tam zakopla asi pětkrát, jednou jsem si opravdu dala na kokos. Nenávidím ty schody.

Ráno otvírám okna v ložnici, chladný vzduch jako lavina chladí moje prsa pod tričkem a já cítím Vánoce.

Fakt.

Když potemním pokoj než jdu spát, jsou tady, v každém koutě.


1ledové štěstí
KuKačka | 07.11.2006, 00:11:53
Jako malá holka jsem o zimních večerech (hlavně, když padal sníh) milovala sedět v pyžamu u otevřeného okna. Byla jsem tam a koukala ven tak dlouho, až mi už byla šílená zima. Pak jsem se zachumlala do peřiny a byla jsem šťastná. Jdu se obšťastnit a spát :)