onaja

onaja

pondělí 30. října 2006

Jsoucno kolem mě

Pocity a nejen ty, tvoří mozaiku myšlenek posledních mých dnů.

Mám tolik co říct a napsat. Jen nemám chuť i když je čas.

Rok se schází s rokem a já lavíruju. Snažím se uzavřít dosud neuzavřené, otevřít palčivé a zdánlivě nevýznamné.

Chci navštívit rodinný hrob, pokecat s babičkou, aby mi řekla, jestli to je ON, nebo jestli ještě ne. Zatím babi neřekla nikdy JO JE TO VON. Naštěstí ten můj hrobeček nenese mé dívčí jméno — tedy Schmiedová, proto zůstává cizincům utajen. Chci se mrknout i za Ondrou, již nestárnoucím mrtvým spolužákem. Fakt je pro mě pořád nepochopitelný, že jemu je pořád 13 let a mě už bude čtvrt století. Zapálím svíčku i u Schichta, díky pane za práci a za město!

Jen jsem chtěla prosit za Vás všechny, buďte lidští, buďte milí a stavte si zrcadla, abyste se viděli v akci. Nebo Vám to zrcadlo budu holt pořád nastavovat já. A basta.

Nosím si své náměty v hlavě a pečlivě zapisuju. Jen je to tu moc veřejné.

Co jsem zjistila nového? Prostou věc, že drogy mi nesvědčí, už žádné. Moje tělo prahne potom být čisté a kašle na to, že mám chuť na půl láhve vína, cigaretu nebo trochu THC.

Fyzicky mi dává najevo, že na tohle už se vyse* holka. Budeš máma.

A na závěr trochu mé tvorby:




1
Alexandra | 31.10.2006, 19:23:25
Z drogama neblbni, nestojí to za to. A pokud budeš máma, tak tuplem. Sama víš co se přes placentu dostane.
2
phantasie | 03.11.2006, 08:17:45
budes mama je aktualni?:))
3
Eliška | 03.11.2006, 09:28:47
to je pořád aktuální. až do přechodu.

pátek 13. října 2006

Ty & Já

málem zapomenutá láska

ty a já

dělí nás sklenka růžového vína,

spánek a pár hodin



ty a já

pohleď do mého klína

za tmy, já nevím...



zda zítra

zda za rok ty

ale vždy já

a stejná

Práce, všude kolem samá práce

Rychlý prolet nad posledními dny

Ahoj čtenáři :)

Po dvanácti dnech nepřetržité služby ve Skřivánkovi se dostavil den mé dovolené. Minulý víkend jsem celý byla v práci. Víckrát ne, odpočinek je potřeba..

Já vlastně vůbec nevím, čím byl tenhle týden tak zvláštní, že bych si ho zapamatovala. Jsem velice unavená a těším se na odpočinek.
Pamatuju si, že jsem ukončila větší projekt překladů webových stránek, konkrétně to bylo pro (byl tu kdysi odkaz, ale odběratel zakázku reklamoval ...) — ještě nejsou funkční.
Víc si vlastně ani moc nepamatuju, ani nic z domova, prostě jsem chodila spát a do práce..

Ale v týdnu vyrážíme do přírody na pár dní, těším se, jak malá holka na pouť.

Takže tu rozhodně nebudou příspěvky do 23.10., nechci klávesnici aspoň týden vidět. A mé namožené šlašky v zápěstí teprve NE.

ČAU!

Make-up

Margaret, Margaret... je krásné být sama sebou.

Ale taky by tím sloganem mohla Astor lehce přijít na buben.

Od rána byl den zahalen oparem.

Přítel se mým ranním vstáváním ani nevzbudil. Nevadilo mu světlo z chodby, ani něžné kopnutí do kolenní jamky, když jsem ohmatávala konce postele. Ani mé loučení ho neprobralo.
Poprvé.

Nalíčím se v práci. A snídani koupím, až přijde třetí do party. Na metro jsem šla včas. Poprvé.

Víte, líčím se kvůli sobě, abych se našla v zrcadle, byla tím člověkem, do kterého se stylizuju vně domova od patnácti let. Líčení je rituál i maska. Když nejsem nalíčená, mám pocit nulového výrazu ve tváři, jako když pihovatá holka má tvář zapadanou sněhovými vločkami. Nesmírně zranitelná, průhledná, lehounká.. až bezvýznamná. — píšu o pihovaté holce, nebo o sobě? -
Bez líčení — těch 4 linek, stínů nad očima a obtáhlými řasami — jsem ve skrytu, snad nepoznaná. Ale to si myslím jen já. Vlastně také maska.

S takovým pocitem odosobnění jsem se vydala do práce, ale počtěte si, co se mi přihodilo. Velmi prosté a banální, ale krásné, jako hoblinky zlata na špičce magahonového špendlíku.

Do vlaku metra přistoupil mladý muž a podíval se na mě. Posadil se. Podívala jsem se na něj, díval se na mě. Uhnula jsem pohledem. Pak se to opakovalo znova.
Co na mě vidí, vždyť jsem před 20ti minutami ještě spala?!?
Blížila se moje stanice, tak jsem se postavila ke dveřím a přes sklo se na něj zadívala. Díval se na mě :) a začal se smát, mě se rozlítly koutky úst a radši jsem se zálibně podívala na tabuli trasy metra a špulila pusu smíchem, který chtěl přes rty ven..
... a vystoupila jsem. To je celé.

Díky tomu ránu vím, jak se to má s líčením. Není potřeba. Já ho potřebuju.

sobota 7. října 2006

Sazka Arena

Navštívila jsem v nejmenším velkoměstě sportovní stánek.

A jako správná dcera svého milovaného tatínka, jsem tatíkovi zavolala: "Táto, jsem v Sazka Aréněéééé."

Poměřovala jsem zážitek s tím, kdy jsem na hokej chodila v Ústí. Otlučené vše, stánky s občerstvením před stadionem a z-z-zima... tedy v Ústí. Tady jsem si připadala jako v galerii. To co do exteriérů.

Hra vypadala podobně, hm :(

Slavia 4 : Pardubice 5.

Jo, plodné Pardubice.





úterý 3. října 2006

Sárí - láska na první pohled část 2.

Ráno jsem se probudila na obláčku a první myšlenka - sárí. Musím ho mít!

Sedla jsem se snídaní k internetu a učinila objednávku. A hele, už mi i odepisují :) To je servis :)

Vážená paní,
ráda bych si touto cestou u Vás objednala další sárí.
Dozrála již k tomu doba :) a já se ve Vaší nové zásilce zamilovala do sárí, které chováte pod číslem V488.
Mám sice možnost si ho zajet k Vám do obchodu zkusit, ale to bych mohla až tento čtvrtek a chápete, už nemůžu čekat :)
Tímto ho u Vás závazně objednávám na dobírku. Adresa
Přeji Vám mnoho úspěchů a těším se, až své nové sárí rozbalím a ono bude vonět, tak krásně jako Váš kamenný obchod.
S úctou Eliška Schmiedová


A zde je blesková odpověď:

Dobrý den,
děkujeme mnohokrát za objednávku. Vůbec se Vám nedivím, že bez tohoto mazlíčka nemůžete být, musím se upřímně přiznat, že i já sama jsem na něj pomýšlela :-)))
Takže ještě dneska Vám sáríčko poěleme.
Hodně pohodových dní přeje Veronika Kobesová

Těším se na ples, kde si ho obleču. Ha. Musím si ještě sehnat botičky :)

neděle 1. října 2006

Řekni mi, co čteš..

Díky, Magrátko, za nápad. Chytla jsem se Tvého dotazníku a položila jsem si taky tyto otázky.


Kniha, která změnila tvůj život
Paolo Coelho, Alchymista — nejdřív mi to přišlo jako brak, protože jsem měla dojem, že "tohle jsem už četla určitě v jiných knížkách", ale pak mi došlo, že nečetla, jen že to, co se tam píše mi vštěpovali už rodiče a že se to vše děje kolem mě, jen si to neuvědomuji.
Erich Fromm, Umění milovat — láska není jen sex a milovat se dá různými způsoby.
Tom Robbins, Parfém bláznivého tance — o smyslu života, o nesmrtelnosti

Kniha, kterou jsi četl(a) víc, než jednou
Tom Robbins, Parfém bláznivého tance — výše
John Irving, Svět podle Garpa — ráda se v tom zahloubám vždy, když mám chuť

Kniha, která tě rozesmála
Petr Šabach, Hovno hoří — to jsem se až lekla, že se směju nad knihou


Kniha, která tě rozplakala
-žádná-

Kniha, kterou si přeješ, aby byla napsána
Přeju si, aby někdo napsal knížku o dobru v nás a dobru, kterým se dá i ublížit. Ráda bych si přečetla knihu o životě víly, kterou lidé zavrhnou.

Kniha, kterou si přeješ, aby nikdy nebyla napsána
To není tak těžké. Nechci, aby někdo napsal můj životopis.

Kniha, kterou právě čteš
Předčítám Alchymistu. Už tři měsíce mám rozečtenou Mary Renault, Král musí zemřít — Býk přichází z moře.

Kniha, kterou máš v plánu přečíst
Nemám nic v plánu, čekám, co se připlete do mých rukou.



1Alchymista 
paxik | WWW | 01.10.2006, 15:38:30
Paolo Coelho patřil k mým oblíbeným autorům. Alchymista mě nadchnul, Veronika potěšila, Pátá hora přivedla k zamyšlení. Jenže pak jsem poznal, že se Coelho pohybuje hodně po povrchu a málo pod povrchem. Dokola omílá tři myšlenky a prokládá to citáty jako \"když něco skutečně chceš, celý vesmír se spojí, abys toho dosáhl.\", což sice zní skoro dojemně mohutně, ale je to zkrátka jen fráze. 

Jedenácti minutami si to u mě definitivně zkazil, to byla spíš knížka soft porna, než kniha k zamyšlení. Recenze, se keterou se ne zcela ztotožňuji, ale je zajímavá: http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=11163 

Díky za tip na článek o knížkách, pokusím se jím svůj blog obohatit. Nějaké tipy najdeš zde: 
http://blog.paxik.net/2006/06/skvl-spisovatel-aneb-o-co-ti-jde.html
2Ella G Paxikovi 
Elíšebah | Mail | WWW | 02.10.2006, 18:52:33
Ahoj, 
děkuju za komentář k článku: Řekni mi, co čteš.. 

Četla jsem tu recenzi, se kterou se moc neztotožňuješ. 

Po přečtení Alchymisty jsem zrušila připravovanou svatbu a odešla od skoromanžela. Nechtěla jsem už dělat něco, v co nevěřím, co necítím, co není můj poklad. 
Že se do toho přimotal druhý muž, je irelevantní. Ani s tím teď nejsem. 

Rozhodla jsem se vzít život do svých rukou a pochopila jsem, že někoho jiného miluji a co nejvíc chci, je to, aby on šel k svým pyramidám a našel poklad. 

Díky Coelhovi jsem pochopila i to, že do života druhých mohu zasáhnout pouze svou přítomností, ale nikdy nepřesvědčovat. 

Milovat srdcem a proměnit se ve vítr.
3
Lída | 02.10.2006, 22:15:22
I dobrem se dá ublížit: Doporučuji Enneagram, ať už v podání Rohra, Palmerové nebo někoho jiného. Pod číslem dvě se tam vyskytuje právě tato myšlenka.
4Knizky :-) 
Honza | Mail | 02.10.2006, 22:27:35
-K zamysleni je i zvlastni proza americkeho spisovatele Chaima Potoka. Kdyz si prectes jeho knizku Davitina harfa, je to hrozne zvlastni pribeh a najednou se pristihnes, ze nejsi Eliska v Praze v roce 2006, ale mala Ilana Davita v zidovske komunite v USA nekdy v mezivalecnem obdobi.... hrozne sugestivni. 
-Pokud se chce clovek bat a zaroven napinat fantazii, neznam nic lepsiho nez nekolikadilny epos anglickeho spisovatele Briana Lumleyho \"Nekroskop\". Ale to bude spis pro kluky :-) 
-Hezkou imaginaci dokaze navodit i pani Barbara Erskinova, a jeji romany v nichz se prolinaji mysli a staleti - Dum ozven, Ukryt pred svetlem... 
-Klasika s pozoruhodnou logikou a poznanim lidskych povah je Agatha Christie a spousta jejich detektivek :-) 
-A pokud se chce clovek valet smichy po okoli, tak je tu Wladimir Kaminer, a jeho povidky ze zivota, ktere znemoznily diky mohutnemu rehotu uz hodne cestujicich v nemeckych tramvajich a metru :-) U nas mu vysla \"Cesta do Trulaly\".... prectete si jak se kuryruje na Krymu :-D 
-A pokud se clovek chce nechat unaset prazvlastnimi pribehy z me mile Bosny a jejich davnych dob, at si otevre romany genialniho Ivo Andriće - Most na Drine, Veziruv slon, Travnicka kronika... jiny svet a mrazeni v zadech. 
Proste, nebejt knizek, byla by na svete nuda :-) proto ctete lidi! 
Proste, bez knizek by byla na svete desna nuda! ;)
5Mistr a Markétka 
KuKačka | Mail | 04.10.2006, 22:07:25
... od Michaila Bulgakova je moje srdeční záležitost. 
\"Čtrnáctého dne jarního měsíce nísánu kráčel časně zrána hřmotným vojenským krokem po kryté kolonádě mezi dvěma křídly paláce Heroda Velikého správce Judeje Pilát Pontský v bílém plášti s purpurovou podšívkou\". 
Nejdřív jsem viděla divadelní podání (ve Stavovském, asi před šesti lety), které mě donutilo jít a koupit si knihu. 
Také Vladimira Nabokova můžu. 
A každopádně díky za tipy :)