Růžím

Šla jsem si včera brzo lehnout. Nemohla jsem zabrat, nebyla jsem unavena. Vstala jsem a šla psát....

Růžím 

Růžím se voda často měnit má.
Tak jako oheň krmit dřevem.

Růže vadnou, krása uvadá,
Na dřevo musíš jít

Cestou zapadanou sněhem.

Co růžím povíš, pak v nich vidíš
To daruješ

Co v ohni spálíš, dýmem vane
ObětuješŽhavou jehlou do bledých lístků
Píšu přání

Nakonec..
Je to jen špatné spojení věcí
Co nikdo neobdivuje

1Zrcadlo světa
e-wave | Mail | 30.08.2006, 08:57:45

V kapkách deště je celý svět.
Pochybuješ?
Přesvědčím Tě
Poslouchej, poslouchej tiše!
Slyš deštných kapek zpěv...

Je v nich smích,
dětský smích znící v ulicích
Je v nich pláč,
nešťastných, smutných, trpících

Poslouchej co jsi zač
smolař nebo rváč
Vše co uslyšíš je jen
s čím pevně sám jsi spojen

Slyšíš bubnů tlučení?
Šavli svoji obejmi.
Slyšíš krásné melodie?
Sepiš je a jsou tvoje.

Dešťové kapky poví ti
co jinde nejde najíti.

2
30.08.2006, 09:02:47

Na kočárku bez korálků
pluji mořem plným zmatků
Vpravo, vlevo, nebo zpět?
já chci sama poznat svět.

Propluji bouří hořkostí,
neuváznu na mělčinách lstivých lží.

Sama sobě oporou,
nezklamána vírou svou,
v úžasu nad tou proměnou
Nestanu se většinou! 

Kako ide vrijeme / Jak jde čas..

Ozývají se hlasy, že můj blog už dlouho neměl nový příspěvek. Ano, ale do nového bych se neměla nutit.

Měla jsem dovolenou, pěknou, krátkou, ale potřebnou. Co víc Vám napsat?

Napíšu Vám, proč přestanu kouřit. Ano, už asi 2 měsíce, možná 3, kouřím. Kompenzovala jsem si tak stres, nudu, pak si dotvářím pocit sounáležitosti.

Tento týden si dávám pozor na znamení, která potkávám. Cítím, že by nějaké mělo přijít a já bych ho neměla přehlédnout.

Po Dolinské ulici jsem dnes šla domů. Ihned po odchodu z práce jsem si zapálila cigaretu, nutno říct, že první ten den.
V polovině cesty šla proti mě v doprovodu babičky malá blonďatá holčička oděná v růžové soupravě. Dívala jsem se na ní, usmála se a pomyslela si, ty bys mohla být moje ...
Ona se na mě udiveně podívala, očima sjela na cigaretu v mé ruce, pak zas lupla očima na mě.
Míjely mě..
Za zády slyším ten jemný hlásek říkat: "Babi, ta paní kouří..!!"

Mám to dokončit a napsat, co to se mnou udělalo? Myslím, že mi rozumíte.

Vernisáž LPS "Černobílé snění"

Dne 10.8.2006 se konala vernisáž obrazů mé milé Lucinky aka LPS. Dílo se událo v Mungo baru nedaleko Staroměstského náměstí. Opravdu nedaleko. Obrazy byly k mání statické. K nemání živé.

LPS už pár měsíců zkouší bodypainting na mých zádech. Nyní jsme si zkusily všechny hektický den. LPS předvést obrazy, přilepit obrazy, vydražit je, nalíčit nás, obléknout... Já udržet se na nohou, udržet úsměv, pózu. 
Jak mi sedly šaty v zrušený předsvatební den? A vzaly byste si takto nalíčenou bosorku? Já ne :) pod sukní má jistě hady.
Ne vážně. Moc jsem si večer užila a nejvíc odchod domů. Zachoulená do oranžového šátku jsem s LSP prchala v dešti po Staroměstském náměstí k vozidlu, jež mě mělo dopravit domů. V oparu vína a mlhy z deště vše bylo tak surové a pravé. Tady ses měla zítra vdávat.

1
LPS | Mail | 16.08.2006, 14:21:54

Ano, ano, LPS to všechno chudinka oddřela - teď je úplně prázdná, ale konečně si splnila svůj tajný sen. :-)Teď už jí nezbývá nic jiného, než si stanovit další sen...takže let´s go .. na jaře příštího roku další ještě větší vernisáž :-). Vaše výtvarnice LPS :-)

Otec a syn

@}->--

na hřebík ve stěně 
pověsím Tvé ostruhy
z bojů

tvé jizvy — bílé lasičky
vyschlé po krvi strouhy
na kůži pěstěné
šeptají prstům kterými je hladím
příběhy

jednou za několik let
najdeš stěnu prázdnou
jen bílý stín po ostruhách
zůstane

dlouho je budeš hledat

mezi hračkami nalezneš

pochopíš, že se Ti syn chce podobat..

vezmeš jeho hlavu do dlaní
a dýchneš na něj zblízka
v té póze ucítíš víc let
než se dá pamatovat

tehdy to bude nejvíc bolet

Koncert e-moll

Prší před Carnegie Hall. Kapky drze pleskají na dlažbu, nutí páry tlačit se pod deštníky, osamělé choulit se do kabátu, zvedat límce. Všichni míří po schodech ke vchodu, až je tlama budovy pohltí...

Vítejte na koncertě e-moll.

Lidé prochází řadami, sedají si, potichu vypráví. Všichni vědí, na co si koupili lístky. Někdo si o koncertě přečetl, jen málo jich zná obsah představení přímo od hudebníků, dva tři lidé znají osobně dirigenta. Většina o koncertě slyšela od známých. Z přidušených hovorů je patrné, že každý má svou verzi obsahu díla.

Hudebníci přicházejí, usedají k nástrojům, otevírají party, ladí nástroje.

Hlediště se plní, šum utichá, hovory se rozplynou do koutů..

Přichází dirigent, diváci ho zdraví potleskem, nuceně-nenuceně, jak to bývá.

Dirigent se otočí čelem k hudebníkům, zalistuje.. zvedne taktovku..

Zaburácí hrom, světla pohasnou, na jeviště se snáší déšť a halí se do mlhy..

Dirigentova ruka s taktovkou poklesne a on zůstává nehybně stát, hledíc na hudebníky. Po tváři mu stéká déšť, když pohlédne vzhůru. Déšť nebo pláč.. ?

Koncert e-moll nebude. Ani notička. Píle, dřina, odříkání a krása, poezie, plány — vše pryč.

Obraz

Također tako se osjećam.

Ten obraz jsem si pořídila před lety a ráda bych Vám napsala jeho příběh.

Každý den jsem kolem něj procházela a tak nějak si ho vlastně nevšímala, splynul se zdí s dokonalou přesností. Ve významných dnech jsem ho otřela prachovkou a další měsíce klidně ignorovala. Ani nevím, jestli vůbec žil vlastním životem, byl jako barevná nicota.

Jednou jsem ho sejmula z háčku, abych mu otřela zaprášené hrany.

Pomohls mi podržet rám a náhle jsi uvolnil plátno. Hrubě jsi ho vytrhl. Hrůzou jsem nevěděla, co říct.
Podíval ses na mě otcovskýma očima, trochu zamračenýma a zasadils namísto plátna zrcadlo.
Studené sklo, ve kterém se vidím celá..

Malovaná ústa, zkrášlené líce
Z trupu vystupující tři hlavy
Krajní se smějí té střední
Ta nechce slyšet
Nevidět co dělají..