onaja

onaja

sobota 29. července 2006

Dar

Chtěla bych Vám povyprávět a trochu se tak pochlubit svým pracovním úspěchem.

Poslední den mé práce na pobočce Letná přišla klientka ( v 19h ), která chtěla do pondělka ráno přeložit soudně výuční list. Ale bohužel neměla ověřenou kopii od notáře a takto pozdě by už ji nikde nesehnala. Úředník není v práci po 17h..
Protože nemohla využít ani jedné mé nabízené varianty, rozhodla se sehnat notáře v sobotu a já ji nabídla, že v sobotu jsem já v práci na Dolinách a že ji pomůžu se zařízením překladu.
V sobotu došla, objednala, zaplatila. Spokojená, že sehnala v.... co to bylo za část Prahy (?).. na úřadě notáře. Než odešla zeptala se, jestli náhodou nebudu v pondělí ráno v práci, když si zakázku bude vyzvedávat a já řekla, že budu, protože mám ranní. Udivila se, protože ze Skřivánka viděla v kanclu pokaždé jen mě. Jako bych to tu táhla sama :)

Když odcházela, podarovala mě za mou ochotu moc krásným propagačním deštníkem hotelu, pro který se zakázka dělala.

Mám z něj radost jako malá holka. Navíc v Praze žádný nemám.

Teď už by to chtělo jen pořádný déšť.

pátek 28. července 2006

Tři slunečnice

Láska je jako slunečnice, co v polích trávu rozplétá. Je pořád stejná a přec tak jiná. Buď kvete, nebo odkvétá..


Poslední den sedím na svém místě v kanclu na Letné a proti mě na zdi visí obraz se třemi slunečnicemi.

Jednu slunečnici jsem nedávno dostala. Měla zastavit moje bolestivé krvácení. Krásná, žlutá, dokonalá slunečnice ve sklenici na stole se na mě doma smála. Tolik dokonalá, že se do bytu ani nehodila.
Už je v mém vlastnictví pátý den. Tuší, že umře a tak postupně vysypává svůj pyl a touží se v posledních silách rozmnožit. Předat svoje geny, nezemřít nadarmo a naplnit smysl života.

A já si uvědomuju, že mám v životě vše, co potřebuji. Dokonce už mám i skoro vše, co chci. Stojí a stálo to hodně úsilí, tak mi to NIKDO nemusí závidět. Mám svou slunečnici, mám ji v srdci.

Zavírám oči, před očima vidím světýlka, mžitky, počátek migrény. Divím se, že v tomhle stresu, neuvěřitelném horku, vykouřených cigaretách a prolitých hrdlech je tohle první migréna v tomto roce, která se hlásí o své místo v mé hlavě.

Tak už pojď, jdu se s tebou poprat.. Ty svině.

čtvrtek 20. července 2006

Sleduju pravidelně stav hladiny v Labi v Ústí.

V tuto chvíli bych prošla vodou po pás. 154 cm. 

Pamatuje si ještě někdo vodu na 11,85 m v roce 2002?


blů | 21.07.2006, 11:37:21
Jasan,tou dobou jsem se vracela ze zatopeného Písku a tady to vypadalo stejně tragicky....
2
Eliška | 28.07.2006, 16:27:43
:(
3Voda 
Pavča | 30.07.2006, 11:18:08
Jasně že si to pamatuji, v práci pak bylo hrozně moc práce s úklidem vody a toho všeho kolem. Ještě teďka mě bolí ruce. A navíc často vidím na nádraží cedulku s čárkou kulminace ...

sobota 15. července 2006

Na putu = on the road = na cestě

Što imaju zajedničke listopad lanjske godine i ovaj srpanj?

Puno prtljage, prašina na knige, nedoumica..

Moja selidba.

Nove mjesto.

čtvrtek 13. července 2006

Název

není podstatný, ikdyž se na něm stavějí hity. Utví v paměti. Nazvěte, vy, co mě čtete, níže napsanou "věc".

Poslouchám z okna
kočky v křoví se perou.

Poslední vlak přijíždí do města
Já mizím s ním
Cestou kreslenou tuží

Má barvu řas
Zapadaných kamením

Tenhle poslední večer
Bary nenalejvaj kněžnám zlomených srdcí

Samy chodí ulicemi bosy
Z plakátu se učí lásce

Láska

sdílená


Ticho v mé místnosti.

"O-ou".. zapiští ICQ.

Otevřu jeho okno a čtu:

"Miluje měěěěěěěěěěěěěěěěě.......!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Dneska jsem s ní byl v ** a řekla mi to!!! Akorát teď odjíždí na osm dní do **. Já to bez ní nevydržím, achjo!!!!"

Lásky je na světě pořád málo, proto ji velebte v každé její podobě.

Všehochuť

Ráda bych se podělila o pár zážitků ze Stověžaté.

Sojka — vlastně sojky. Onehdá jsem telefonovala v práci a dívala se přitom oknem do zahrady. Víte, že nevidím dobře na dálku, ale tyhle dva ptáčky jsem poznala. Nejdřív mi připadali jako holubi, ale ty "chodí" a "nehopsají". Vzpomněla jsem si na přítelkyni mého bratra a na demytizaci sojky. Pamatujete na sojku z večerníčku "Krkonošských pohádek"? Na tu mršku velikosti dlaně? Tak to je blbost pohádková :) Sojka je pěkně velký pašák a velmi pyšný :)
Poprvé v životě jsem viděla sojku.

Hudebníci — Praha zpívá. Odpoledne potkáte hudebníka-zpěváka na Karlově mostě a večer při večeři Vám ten samý zpívá v restauraci na Václavském náměstí.
Rozepsala bych se i o báječných hudebnících na skřivančím grilování, ale přijde mi to škoda. Jejich přítomnost jsem si MOC užila, a věřím, že ti, co je tam pozvali, si jich nijak zvlášť nevšímali.

Hudba v metru — nemůžu pustit lehce ze srdce, že v metru nefunguje radio, které cestou do práce ráda poslouchám. Vnořuju se do propasti metra, sestupuji, přepínám svůj chytrý mobilek na přehrávač zvuků a začne stejný koncert jako každý den — "Když otvírá bar, jseš barová kněžna, když začíná bál, jseš úžasně něžná.."

Kavárna — Kafárna na kus řeči. V tomhle týdnu jsem ji navštívila s milou společností. Dvě bílá křesílka, stoleček jak na šachy, dobré bílé víno :) Francouzská elegance s kořením vulgarismu.

Bolest - Když se stane křivda a člověk neunese bolest, srovnává se s tím po svém. Znám lidi, co začnou víc pracovat, malovat, psát, upnou se k blízkým, vypijou si játra a mozek. Chtěla bych umět malovat jako Sváťa a zahnat smrt..

pondělí 10. července 2006

Putování na západ

A tak konečně. Samozřejmě. Aneb odkud jsem psala předchozí příspěvek..


Ovšem, že z Plzně.

Víkend jsem strávila s LPS na její chatě poblíž Plzně. Jedno lehce zatažené poledne jsme po obídku vyrazily do centra. Minimálně navštívit internetovou kavárnu mého nového známého :) Prostě úlet a dobrodrůžo :)
Tu jsme také navštívily a ruku v ruce jsme se toulaly historickým centrem, udělaly pár fotek a nechaly si o tváře otírat neznámý vítr.



Jak se mi tam líbilo. Nu velice. Tahle procházka nás opravdu unavila. Přihodila se nám tam legrační věc. Toulaje se (tehdy ještě bez mapy) Americkou ulicí a po rozeznání cedulky na domě jsem řekla, že se nacházíme v ulici, kde je plzeňský Skřivánek. Tak kudy, doleva nebo doprava. Hele, myslim, že ten barák je takovej světlej. Pak sebou LPS cukla a ukázala nad sebe. Stály jsme přímo pod ním.


No tak příště pojedem třeba do Varů nebo Ostravy a uděláme další fotku provozovny. A napadla nás ta blbost udělat výlet po městech, kde jsou pobočky a vyfotit se před nimi. Asi už jsme blbly z horka.


Plzeň domovem 
Tuleň | Mail | WWW | 10.07.2006, 22:50:20
Plzeň je nádherné město. Ať si lidé říkají co chtějí, ale myslím, že je mnohem hezčí než Praha. Praha je metropolí, všude samá auta, lidi, hluk. Plzeň je menší, nemá tolik památek, ale je to město mnohem klidnější, architektonicky nádherné, je to i město šermu. Narodil jsem se tam, vyrostl v jejích ulicích, na jejím pivu a mé srdce v Plzni zůstalo a zůstane i přesto, že žiji nyní v Ústí. Můžete si říkat, co chcete, ale kdo ji nespatřil, nezažil ten pocit být v Plzni, nemůže a nesmí soudit, pokud nechce být lhářem. Lištičko závidím ti, že jsi měla možnost toto město vidět, já jsem je již dlouho neviděl a mé srdce po něm stýská. Ale nakonec se tam vždy vrátím, vrátím ke své stálé, pravé a nefalšované lásce, vrátím domů.
2Poděkování 
Nový kamarád :-) | 11.07.2006, 08:59:48
Děkuji za návštěvu, i když jsem si jí nemohl dostatečně užít, i tak byla příjemná, ba co dokonce, užitečná ;-).
3Unchain my heart 
Marw | Mail | 11.07.2006, 16:18:45
Plzeň je město zázraků, není-liž pravda... Díky za návštěvu. :-))
4Ruku v ruce... :-) 
LPS | Mail | 12.07.2006, 10:48:43
Nikdy nezapomenu na ten příjemný podvečer v plzeňských sadech, tiché ulice nás obklopovaly, naoranžovělá hlava slunce nás chovala ve své náruči z paprsků, vzduch voněl květinami. Celá atmosféra nám proudila v krvi po celém těle...
5Ruce v ruce :) 
Ella G | Mail | WWW | 12.07.2006, 12:37:17
Myslím, že si to velmi ráda opět zopakuju. Ale v Plzni, nikde jinde!
6You can leave your hat on 
Marw | 28.07.2006, 04:06:56
Souhlas.

čtvrtek 6. července 2006

Karlštejnská víla

Od nudy svátečních dnů mě vytáhl telefonát Jodie, která bydlí pod Karlštejnem. Přijeď, řekla. Krom nudy a soužení jsem neměla nic v plánu, tak jsem ve ve středu sebrala a rozjela se na hrad.

Nejdříve jsme se naobědvaly v Hlásné Třebáni — procházkou lesem z Karlštejna — a pak jsme svlažily zpocená těla u splavu v té samé Třebáni :) Pohůdka, klídek, jen pivko chybělo. Rozhodly jsme se brodit na druhý břeh. Ani jedna jsme nepočítaly s tím, že nahá chodidla na malých kamenech totálně rozbolí.. malé kameny nadělají divy.. Uff.. to bylo bolestné dobrodrůžo. ALE, vychlazená Plzeň natočená v kempu na druhém břehu zřejmě doputovala až do chodidel a ochladila je. Unavené od sluníčka jsme se vlakem vrátily na Karlštejn, daly si pod hradem čerstvý ananasový juice — čerstvě vymačkaný! Večer jsme pokračovaly v popíjení vínka a probírání našich životních dobrodružství. Nejdříve v restauraci u Dračí skály večeří a doma Sylvánské zelené.
Spinkaly jsme do 11h — písčitá matrace je požitek pro moje záda :). Další výlet nedopadl dobře — nedošly do Srbska, Eliška prostě nemá na to vyšlapat kopec. Oběd pod Dračí skalou, odpočinek na terase.. vlak a do Prahy.

"Asi do věží.."







sobota 1. července 2006

Slzy, které uvolňují

Když nepláčete, jste pravděpodobně šťastní. Už dlouho se zabývám absencí slz a pláče. Připadá mi, že jsem šťastná, ale poslední dobou mi dochází, že budu asi v pořádným průšvihu. Nebo že se k němu schyluje.

Rok 2005 jsem skoro celý prožila s Edwardem. Nepotřebuju se tu litovat nebo ho špinit, ale vyplakala jsem za tu dobu mnoho mnoho slz. Možná jsem plakala i obden. Občas i bezdůvodu, zjevně. Byly to slzy strachu i úlevné. 

Pomáhaly mi se nezbláznit a vylít bolest. Negativní bolest.

Drak mi vždycky říkal, že pláč snižuje riziko srdečního infarktu. Protože ženy pláčou a ulevují tak psychické bolesti, méně umírají na tuto příhodu.
Kdo ví.. i na to teď myslím.

Dobrovolně náhodně jsem pod pozitivním stresem déle než jsem kdy byla zvyklá. Občas se nutím se rozbrečet a ulevit si jako kdysi. Nejde to. Vždycky mi jen zvlhnou oči a je to pryč.
Začala jsem přecházet na červenou, přejíždím zastávky, kde jsem chtěla vystoupit, připravím si kávu a zaleju ji po čtyřech hodinách. Zapomínám, jsem roztržitá, bolí mě srdce..
Přestala jsem dokonce kouřit, ať už to zní jakkoli směšně. Prostě to nepomáhalo. Občas pomáhala sklenka sektu. To se však stává více méně zbytečným.

Otevřu ráno oči; pálení na hrudi mi připomene, že žiju a snažím se dýchat. A večer? Každý je jiný..

Prosím déšť, aby přišel i do mých očí..