onaja

onaja

úterý 23. května 2006

Múzická exploze

už mi hoří v kuchyni :) Laskavému čtenáři dovolím opět vidět kousek mého života z roku 2001. Dokonce vlastní rukou psané.. Plus bonus, který jsem nepsala já, ale tuhle báseň mám MOC ráda. Vždycky jsem cítila, že byla psaná pro mne..



Chiméry 

Běžím zas před sebou
znovu uklízím kříž 
uvolnit chiméry 
zkusil jsem kousat mříž. 

Prohrávám nad sebou 
snaha spolykat klíč 
nelze se ubránit 
na mozek tlačí chtíč. 

Žasnu zas nad sebou 
už mizím z dětských hřišť 
chiméry nadějí 
v nicoty mění tříšť. 

Zvítězit nad sebou 
nejde tak lehce, víš? 
Chiméry najdou si 
novou a lepší skrýš.


Kavčí hory

Nebývale nestřízlivý pocitově psaný článek. Autorka se nechala unést. Nebo byla unešena? Nevím, každopádně ji vrátili v pořádku.


Intenzivně poznávám kraj, ve kterém teď žiju. Ve své malé Praze čtyři. Vidím se z výšky, jako malé zvířátko, které denně chodí stejnou cestičku. Do práce. Běhat v drátěném kolečku. Nažrat, napít, vyprázdit. Z práce. Domů. 

Ne, není to tak pesimistické, jak se to jeví. Standart a stereotyp mě posiluje. Stereotyp pro Vás, zdánlivě. Já si užívám život. Pojďte se mnou.

Na Budějovické to vždycky fouká. Eskalátor mě vyhodí před velikou bezejmennou budovu. Vítr mi profičí kolem očí. To je príma, vždycky se na něj těším. A na paní u stánku s Fornetti. Každý den, mé malé forbíny. Ráda si s ní povídám. Koupím si 5 kusů tohoto, 5 tohodle sladkého ještě. Už jede moje linka do práce. "Patnáct minut připravených jen pro Vás, slečno, tak vytáhněte knížku, ano, tu, co s sebou zrovna dneska vláčíte. Která to je? Aha, je čtvrtek, to vlastně vždy čtete Instinkt. Tak tedy prosím, sluníčko, které Vám přinutí přimhouřit oči jako holčičce, dneska svítí jen pro Vás."
Děkuji :)

Cestou domů přestupuji vždy na Kavkách. On to není nijak významný kopec, kdyby tam neměla sídlo Česká televize.
Už jsem řekla, že je to místo zvláštně tiché a čisté? Ne? Opravdu. Vždycky, když přes něj jdu, cítím zvláštní posvátnost. Díky jednomu večeru dokonce vím, že tu žije volně zvěř :) Čím to, že mě tu vždycky přepadne zvláštní krásný smutek? Dneska jsem si vymyslela, že se tu musely odehrávat čarodějné obřady, orgie a kouzelné noci. Vír zábavy, ohně, kouř z bylin trhaných za úplňku, smích, nahé ženy. A ty vůně...
Z myšlenek se mi dělá klubko, na chvíli se uvolnit z pozemských lží a zkažených lidí. Natáhnout ruce k nebi a křičet.... Padne tma, tenkým ostrým světlem sesypou se na mě hvězdy, na nicotné kousky mě rozkrájí, nezbyde po mě nic..


blů | 24.05.2006, 06:59:02
úúúúúúžasnéééééééé jemné krásné :-) jako ty
2
epolita | 24.05.2006, 08:25:52
Tohle je moc hezký. Nepublikujes nekde?
3epolitě 
Eliška | 24.05.2006, 19:05:22
jen tady :)

neděle 21. května 2006

Divočina :)

Divočinou jsem nazvala moje nové zdobení nehtů.

To bylo řečí, že si sotva nechám udělat jednu kytičku na prostředník.



sobota 20. května 2006

Oh Happy Day

When He washed my sins away!


Inu, inu.. Uběhly vlastně jen dva dny, ale jako bych se za tu dobu stihla projet na řetízkovém kolotoči stokrát dokola.
Ve čtvrtek jsem rovnou z práce zamířila na vlak do Ústí.
Do kupé se mi nahrnulo asi 8 mladých mužů /poté, co stále chodili kolem a klepali mi na sklo/. Nedalo se tvářit, že je nevidím :) a tak jsme se rozpovídali. Anglicky. Věřte, holandština je taková, jak se o ní tvrdí. Uchrochtaná. Mladíci byli hluční, byla jsem nervozní, ještě, že vlak tak házel a nebyla vidět má třesoucí se kolena.
Další zážitek mě čekal na Mírovém náměstí, které se přestavuje. Ale co náměstí! Celé město v půl deváté večer, jako když bylo vyhlášeno stané právo. Prázdno. Procházím se po nové dlažbě, po místech, která byla nově vytvořena,.. jako cizinec. Určitě na mě muselo být vidět, jak jsem v tu chvíli zranitelná.

Druhý den jsem se vydala k paní doktorce. Dostala jsem se na řadu hodinu a čtvrt po mé objednávce. Panečku a já v práci musim stíhat termíny! Od toho dne mám svou gynekoložku ještě radši; hormony už navždycky jen přírodně, tělíčko moje milované!
A pak už mě čekaly samé příjemné věci. Cestou jsem se stavila ve vinotéce; koupit kolegyňce Petře španělské víno — k měsíc prošlý narozeninám. A v cukrárně bombošku pro ostatní.
Vešla jsem do PB centra; nový vrátný; výtah... 6.patro, nádech — stejný pach.. Vyšla jsem směrem ke dveřím, do kterých jsem chodila denně asi 9 měsíců. Skoro jsem začala nabírat, ale ve dveřích jsem se srazila s Drahošem /bývalým šéfem/ tak se mi slzička schovala. Plno světla v místnosti, známé tváře, úsměvy :) Dál.. pracovní plky, soukromé řeči, slova plynula přes sebe, jsem moc ráda, že jsem kolegy zas viděla. Po obídku v "oblíbené" vietnamské restauraci a chvilce prostoje, jsem se rozloučila. V Humanicu jsem si koupila nové střevíce a obalená taškami, batohem, deštníkem rovnou na nádraží.
Chladno střídalo horko ten den, takže se mi občas v rukách pletl navíc i kožený kabát.

Smutně se mi jelo do Prahy.

I vítr fouká na severu jinak. Z klidných koutů a lidských srdcí. Je plný oranžového světla, vůně kůry stromů a vlhký od vody z kopců.

V tomto městě mám kořeny, které se sahají od Brné přes Střekov na Mariánskou skálu po Žežice. Obtáčejí se pod historickým centrem a čerpají vláhu z městských sadů a parků. Vadnou pod chemičkou. Vášnivě se milují pod Větruší a Klíší.. Jsem lokální patriot a nedovedu se odsud nikdy odstěhovat. Já i když jsem poražena, nikdy neprohraju. Jednou se sem zase vrátím, třeba na zbytek života.

středa 17. května 2006

Můj SVĚT - Moj SVIJET

welcome to my world :)


Dámy a pánové, představuji Vám svou virtuální lišku Elišku www.e-liska.cz

:)

Já vlastně v Praze nežiju,.. já se probudím v Michli, vystoupám na kopec, objedu ho na Kavčí hory, sbruslim z kopce k Vltavě do Podolí a jsem v práci.

Víte, co je skvělý? Když končím v práci dél než v 19h, JE VIDĚT :) Hned to má jinej rozměr, ateriér s tmavomodrým nebem prozáří proud fotonů... co to plácám.. to je jak z hodiny radiofyziky.....

Zítra jedu do Ústí a v pátek do Děčína za kolegy z rentgenu a v Ústí se stavím za Skřivánky. Já se tolik těším!

úterý 16. května 2006

Rodinné poklady

Chtěla jsem najít tu malou knížečku plnou poezie, kterou jsem si psala.. Nenašla jsem jí. Ale prolistovala jsem předposlední knížku, do které jsem si psala.

Nalistovala jsem v ní tři stránky plné bolu. Nepamatuju si už, že jsem je psala. Některé jiné si dodnes pamatuju. Kde jsem seděla, co jsem cítila, ale tyhle ne. 
Byly tolik smutné. Je to jako dívat se do propasti, ale necítit nic. Už to přebolelo, přešlo, řeším lehčí prkotiny.

Dolistovala jsem konec knížky a vypadly mi z ní fotografie.
Rozšířily se mi zorničky :)

Našla jsem "ztracené fotky" mojí rodiny, které jsem měla vystavené na skřínce v mém minulém životě.
Nádherné! Ta radost, že jsem si je sebou vlastně přistěhovala do Prahy a nevěděla o tom!

Bráška, moje rodiče, babička.. toť rozkoš pro moje srdíčko. Hned musím vymyslet, kam si je dám v tom našem malinkém bytečku.

Projít bolestí až k pokladům.

Nová doména

an velké stěhování započlo..

Laskavý čtenáři, 

v průběhu několika následujících dní se přesuneme na novou planetu jménem www.e-liska.cz , kterou jsem si včera zaregistrovala a dnes uhradila.

Co víc napsat? Že tenhle týden bude ještě pestrej..

neděle 14. května 2006

Touch of years they've left..

Milý čtenáři, rozhodla jsem se nechat Tě nahlédnout do své pokladnice veršů starých pět let. Psala jsem je v době, kdy se ve mě budil nový člověk. Kdy jsem poznávala hudbu, omamné látky, .. Chtěla jsem psát blues... tolik ho prožít :) Chvilku se dá žít blues :)


posnídám svý touhy,
obědvám přeludy,
čekám, že vyrostu?
pěstuju si bludy
pocitů, z nudy

živí mě představy
pohledy do prázdna
a tmavé ulice
úsměvy od blázna
oplácím

stále si namlouvám
pestrost svých známostí
hostie rozdávám
míchám je s hořkostí,
to dobře znám

slýchávám své jméno
odněkud z davu
lásku jim rozdávám
pletu jim hlavu

ve skrytu od lidí
tuším ty důvody
pro život bez citu
"Just want to be wonderfull..."


Jarní vůně

Na DEN MATEK jsme jeli s maminkou na její milovanou zahrádku a já fotila její kvítka.

Má mě rád, nemá mě rád ;) ...













pátek 12. května 2006

Malý, velký radosti..


Je den, ten nejkrásnější,

sladké jahody se červenají na polích

jak kapky krve mého

mládí

Jeden den,

kdy nebolí

mládí

čtvrtek 11. května 2006

Jedna rada, která zradí..

V životě dostanete spoustu rad a pokynů, a to v jakékoli životní situaci. Kdykoli. I když si radu přejeme, žádáme o ní, nebo ne.


Pohleďte se mnou do novinového stánku. Ano, na titulní stránky časopisů pro ženy.

"30 způsobů, jak si zlepšit náladu"
"10 způsobů, jak ho nažhavit"
"Nejlepší depilace"
"Poradíme Vám, jak na mít výstavní prsa/nohy/.. (dosaďte si)"
"Jak o TOM mluvit"
"5 zaručených způsobů, jak obnovit lásku"
"Teď už Vás bude milovat navždy"


(:iks:) zaručených rad, návodů, metod..

Jedna zk/o/ušená žena mi při beachballu řekla:

JEDNA RADA (JAK MÍT LEPŠÍ ŽIVOT) ZNÍ: ŽÁDNÁ TAKOVÁ NENÍ.

zkráceně:

RADA JE, ŽE NENÍ TAKOVÁ.

pondělí 8. května 2006

Prvotina

Když zrovna nezajídám smutek, nezapíjím smutek, snažím se ho
ekologicky vyhnat z hlavy...


Znáte ten pocit, kdy se Vám uzlují žíly? Kdy máte pocit, že Vám natékají tak moc, že byste se do jejich stínu mohli schovat před světem? Po těle Vám běhá mráz jako zběsilá myšlenka a uprostřed toho běsu vidíte klid a cestu.. Držíte touhu za ruku a snažíte se jí přetáhnout na svůj břeh...


sobota 6. května 2006

Školení II.

.. z pera soudruha Ulmana

link je nyní nefunkční http://dresdener.bloguje.cz/0605archiv.php#321588

Skřivánci v Řevnicích
Včera od poledních hodin až do dnešních 15,00 jsme se školili v Řevnicích u Prahy na téma Komunikace. Počasí fajn, nálada supr, lektorka Radka Podaná taky supr, věkový rozsah 22-30, srandy kopec. Radka nám školení zrealizovala moc zajímavě, původně jsme tam jeli se smíšenými pocity v obavě čehosi na způsob prezentace Herbalife, leč opak byl pravdou. Neustálá činnost nás všech, interaktivní dění, práce ve skupinkách, soutěže, jak malý prostě :-) Cvičili jsme krizové situace, srážky s blbem, řešení problémů, rozhodně hodně přínosná věcička. Psychologie bylo taky dost, na tom jsme se vyblbli :-)
...........

pokračování na jeho blogu + fotky

čtvrtek 4. května 2006

Pět volných dnů

Víkend má dva dny, ty už jsem zjistila mi nestačí na odpočinek. Těchto 5 dní (29.4.-3.5.) mi bylo už potřeba.


V pátek večer jsem pod vlivem stahovala muziku. Zvláštní je pak zkoumat druhý den, co zaujalo :)
V sobotu nebylo moc hezky, ale vyrazili jsme s kamarádkou Luckou na výlet. Škoda, že jsme s plavkami skončili v nejbližší restauraci :)


V neděli ráno jsme s Michalem vyrazili na golfové hřiště. Počasí bylo krásné a já se vydatně prošla po 18-ti jamkách. Přečetla jsem si několik dalších stran z Král musí zemřít a Michal obohatil mou knihovnu o nové knížky.


o cestě jsme nabrali Lucku a odvezli k nám domů, kde holky tančili a povídali až málem do svítání, kdyby nás neposlali spát :)
Na prvního máje jsme vrazili s mými rodiči na výlet na Petřín a pražský hrad. To byl moc krásný den! Cítila jsem se šťastná a moje srdíčko poletovalo :)


Když jsem se z té náročné procházky prospala, začala jsem balit na školení.
V úterý jsem se vláčkem, který házel tolik, že jsme se nestačili s kolegyní smát, dostala na školení.
Školení to bylo vcelku zajímavé, ale už prostě nevydržím tak dlouho sedět a jen poslouchat. Bylo by pro mě náročné se vrátit do školy :) Hodnotit školení nebudu, už jsem to udělala do hodnotícího formuláře. Akorát teda nemohl nikdo vědět, že doma spím na kokosové matraci a na měkké postýlce se prostě nevyspím :))) Po první polovině školení se rozjela zábava a pak jsem s kolegyňkou jezdila po vesnicích, až jsem se ocitla na mostě, na kterém jsem si připadala jako doma. Byl dost podobný Mariánskému (alespoň v noci a po šampusu). Zpívala jsem ze srdce songy z Vlasů, nezapomenutelný pocit.
Druhý den ráno pokračovalo školení a protože bylo odpoledne moc krásné počasí jela jsem do vedlejší vesnice a opalovala jsem se u splavu a pila vychlazené pivko. Brzo bude léto a včera jsem to cítila na tváři.


Smrt je jen součást života

kdy jsem nejšťastnější?

Bludička mě inspirovala:
Nějak tu přemýšlím jaké to asi je, cítit to co ona. Vědět, že ta zubatá brzy přijde a nebude se ptát komu jsme ještě neřekli že ho máme rádi, koho jsme nepoprosili za odpuštění, neomluvili se za malicherná nedorozumění......, co už nestihneme ochutnat, přivonět si, pohladit, pomazlit, podívat se někam a na někoho,.... čas, který tu máme je moc krátký a takhle bude ještě kratší.......



Život je krásná věc a miluju ji/ho. Nejšťastnější život mám ve chvílích, kdy cítím, že bych mohla teď v tuhle chvíli klidně zemřít. A vůbec by mi to nevadilo :) Ten pocit mi není cizí a nedávno jsem ho opět cítila.